JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Říjen 2018

Vzpomínky v krabici

23. října 2018 v 16:18 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Po jedné lásce mi zbyly klíče bytu,
kde už ani ona sama nebydlí.
Stále mám je i kvůli pocitu,
co ve mně po ní zůstal a dál sídlí.
Klíče jsou němou vzpomínkou
na lásku plnou sexu a vášně.
Ale zůstává někde pod linkou,
že jeden z nás to asi nebral vážně.

Od další mám schovaný dopis,
když na měsíc jsem odjet musel.
Krásná slova, vzorný krasopis,
pochopil jsem, že jsem osel,
že nechal jsem takovou krásu
samotnou plnou touhy a vášně.
Slyším stále našeptávání hlasu,
že jeden z nás to asi nebral vážně.

Od jiné mám k rozchodu knížku,
kde byli k čtení podtrhané věty
o lásce, lechtající v podbřišku,
a pak nutící litovat ztrát s léty.
Ty věty jsou němou vzpomínkou
na lásku plnou sexu a vášně.
Ale v knize je někde pod linkou,
že jeden z nás to asi nebral vážně.

Zlaté srdíčko na krku od další
se mi houpe stále na krku.
Z těch vzpomínek mě stále straší,
jsou čerstvé a já ještě na úprku.
Bylo to tak krásné až to bolí,
dny a noci plné sexu a vášně.
Chtěla jsi, abych hrál jinou roli,
ale jeden z nás to asi nebral vážně.

Vyndávám další věci z krabice
plné relikvií z lásek za 50 let.
Chapadla nostalgie jak chobotnice
vrací myšlenky mé o roky zpět.
Kdoví, kde je těm láskám konec,
zůstaly vzpomínky plné sexu a vášně.
Pokaždé to mělo stejný vzorec:
stačilo, aby to oba vzali vážně.