JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Říjen 2017

Strach ze stínů

Čtvrtek v 18:14 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Zase stahuji žaluzie
a koukám z každého okna do tmy ven.
Něco tam venku žije
a vylézá, když vždy končí se den.

Stejně jako myšlenky,
za které se stydím, když mě napadnou,
vstupuji na led tenký,
abych obhájil se před pádem na dno.

I usmívající se soused
může být zlý lhář anebo šílený vrah.
Postupem dalších let
se vina nesmyje a pak přijde krach.

Cudná strohá úřednice
možná po nocích vydělává postaru.
Aby měla o něco více,
tak cizí chlapy sexem uvádí do varu.

Za oknem ve stínu
je svět jiný než na světle denním.
Neřeším vinu/nevinu,
já ten svět totiž nijak nezměním.

Křiknu do tmy: stínů se nebojím
a pak zamknu rychle.
Své ego si zas tak trochu zahojím,
svět je kulatá krychle.

A dál stahuji žaluzie
a plaše koukám z oken do tmy ven.
Vím, že něco tam žije
a vylézá vždy, když skončí se den.