JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Září 2017

A proč vlastně ne?

11. září 2017 v 18:35 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)

Pojď se mnou a vezmi deku,
řekla sličná děva u paneláku.
Sotva chmýří narostlo mi,
ona za ruku mě někam vede.
Šli jsme spolu mezi stromy,
netušil jsem, že mě svede.
A proč vlastně ne?

Pak o prázdninách na táboře
postihlo mě smutné hoře.
Dopis s rozchodem mi přišel,
dvě holky mě utěšovali.
Nešťastný ve smutné pýše,
ve třech jsme spolu spali.
A proč vlastně ne?

Na brigádě pak ve fabrice
z horka hořeli nám líce.
O pár let starší pracovnice
kývla na mě, ať jdu za ní.
Chtěla po mně něco více,
chytla mě dole bez ptaní.
A proč vlastně ne?

Slavili jsme něco v hospodě
k půlnoci už jak na vodě.
Číšnice již zavřít chtěla.
Ani nevím, jak to bylo,
ale pěkný nahý tělo měla.
Málo toho ve mně zbylo.
A proč vlastně ne?

Mohl bych dál pokračovat,
ale však to znáte všichni.
Kdo z vás může ocel kovat,
že když slyší, jen si píchni,
tak se tomu postaví hrdě
a odpoví "ne" jasně a tvrdě.
A proč vlastně ne?