JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Sen o Dežovi z pavlače

23. srpna 2017 v 18:14 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)

Zase smrdí odpad v kuchyni,
když brousím si nůž na tchyni.
Jiskry létají kolem umakartu,
život vytáhl mi nízkou kartu.
Na sobě staré trenky khaki,
nejraděj bych se píchnul taky.
Hladinu udržuji tuzemákem,
život nenávidím a beru hákem.
Ve vytahaném dřív bílém tílku
jak Homolka, když tahá pilku.
Nevím, kde ztratil jsem cestu,
a jen chlast je mi za nevěstu.

Možná bych něco dělat měl,
ale i kdybych náhodou chtěl,
pro tmavé stejně není práce,
jsem ze ztracené generace.
Jsem rád, že mám co jíst,
a nemusím se snažit číst,
co sociálka mi pořád píše,
stejně jsou to všechno klišé.
V pavlačovém starém bytě,
kde jen myši běhají hbitě,
přes zaprané žluté záclony
slyším zvonit mi zvony...

To nejsou zvony bohudík,
to zvoní můj nový budík.
Otevírám oči a svou mysl,
byl to jen sen, jen nesmysl,
co se mi, jak naschvál zdál,
místo, abych si klidně spal.
Mám krásný velký dům,
taky jen pravý z Kuby rum
a oblečení světových značek
místo vietnamských sraček.
A největší výhra moji milí,
že jsem kompletně bílý!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 23. srpna 2017 v 19:04 | Reagovat

Jo jo, bílá barva je dnes opravdu výhra :-) Jsem hrdá na svou barvu pleti

2 Surikata | Web | 24. srpna 2017 v 0:04 | Reagovat

Tahle básen bude jistě ve výběru, je perfektní. :)

3 plasil-jan | E-mail | Web | 24. srpna 2017 v 7:56 | Reagovat

[1]: Děkuji za přečtení i reakci :-)

4 plasil-jan | E-mail | Web | 24. srpna 2017 v 7:56 | Reagovat

[2]: Tak uvidíme :-) Díky moc.

5 Ann Taylor | Web | 24. srpna 2017 v 9:56 | Reagovat

Heh, celkem pěkné :) Jo, jsem fakt ráda, že jsem neměla rodiče, kteří by mě připravili leda tak na ten život naloženej v rumu.

6 plasil-jan | E-mail | Web | 24. srpna 2017 v 10:06 | Reagovat

[5]: Jasně :-) Když se  nad tím člověk zamyslí, tak je dost hrozné, jak velkou část svého života ovlivní už jen to, kde se narodí...

7 Kory | Web | 24. srpna 2017 v 10:46 | Reagovat

docela genialita. A dobrá báseň.

8 plasil-jan | E-mail | Web | 24. srpna 2017 v 11:28 | Reagovat

[7]: Vždy jsem si myslel, že jsem geniální. Škoda, že to není poznat :-) Díky moc za reakci.

9 Lucienne | Web | 26. srpna 2017 v 12:55 | Reagovat

:DD Povedená báseň, pobavila jsem se. Zvlášť začátek, "brousím si nůž na tchyni". :DDD

10 plasil-jan | E-mail | Web | 28. srpna 2017 v 7:33 | Reagovat

[9]: to skoro vypadá, že nemáš ráda svoji tchyni :-))
Díky moc.

11 Elis | Web | 28. srpna 2017 v 17:29 | Reagovat

Nádhera, máš básnický talent od Boha, skvělé frázovaní a zachování melodie, to se hned tak nevidí, hodně lidí si myslí, že stačí jen stejná koncovka :-)

12 plasil-jan | E-mail | Web | 28. srpna 2017 v 17:48 | Reagovat

[11]: Děkuji moc Elis :-)

13 Violet | Web | 29. srpna 2017 v 19:59 | Reagovat

Tahle básnička nemá chybu :-D .

14 plasil-jan | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 8:30 | Reagovat

[13]: To jsem rád :-) Děkuji.

15 ┼Eleanore Samanthe Lune┼ | Web | 14. září 2017 v 13:18 | Reagovat

Ja chci byt indian :-D

16 plasil-jan | E-mail | Web | 14. září 2017 v 14:18 | Reagovat

[15]: a kdo by nechtěl? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama