JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Srpen 2017

Sen o Dežovi z pavlače

23. srpna 2017 v 18:14 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)

Zase smrdí odpad v kuchyni,
když brousím si nůž na tchyni.
Jiskry létají kolem umakartu,
život vytáhl mi nízkou kartu.
Na sobě staré trenky khaki,
nejraděj bych se píchnul taky.
Hladinu udržuji tuzemákem,
život nenávidím a beru hákem.
Ve vytahaném dřív bílém tílku
jak Homolka, když tahá pilku.
Nevím, kde ztratil jsem cestu,
a jen chlast je mi za nevěstu.

Možná bych něco dělat měl,
ale i kdybych náhodou chtěl,
pro tmavé stejně není práce,
jsem ze ztracené generace.
Jsem rád, že mám co jíst,
a nemusím se snažit číst,
co sociálka mi pořád píše,
stejně jsou to všechno klišé.
V pavlačovém starém bytě,
kde jen myši běhají hbitě,
přes zaprané žluté záclony
slyším zvonit mi zvony...

To nejsou zvony bohudík,
to zvoní můj nový budík.
Otevírám oči a svou mysl,
byl to jen sen, jen nesmysl,
co se mi, jak naschvál zdál,
místo, abych si klidně spal.
Mám krásný velký dům,
taky jen pravý z Kuby rum
a oblečení světových značek
místo vietnamských sraček.
A největší výhra moji milí,
že jsem kompletně bílý!

Variace na Kryla

18. srpna 2017 v 18:11 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce

Prach se víří mezi koly.
Nikdo neví,
jakou hrajeme tu roli.
Než poslední zrnko spadne,
každý několikrát sleví
a jeho odhodlání zvadne,
jak zvyk tu velí.

Ticho je tu jako v hrobě.
Každý civí.
Je to běžné v této době,
že čas předběhl naši mysl.
Přesto se všichni diví,
úsměv na tváři jim zkysl,
a obličej se křiví.

Odněkud se hrozba blíží.
Cítím strach,
ale ten nikomu neublíží.
Vzduch se tetelí v horku,
pomalu si sedá prach,
třes až do kosti morku,
asi se blíží vrah.

A teď to zrnko poslední
dolů padá.
Konec, nic jiného není,
jako hrom z jasné oblohy.
Tak brzy, to je zrada.
Jdu do pekla vzývat bohy
a třepe se mi brada.