1.
Zase jednou v řeči jsem se splet.
Panebože vy jste ale krásná.
Že z ní bude saň za dvacet let,
to tížilo by teď asi jen blázna.
Ref.
Tak už jí něco řekni,
nadávám si do hňupa.
Aspoň nějak hekni,
to je těžká potupa.
Slov se mi nedostává,
síla mě zcela opustila.
Tak takhle se to stává,
mizí v dáli krásná víla,
aby už se nikdy nevrátila.
2.
Před krásou padl jsem na prdel,
s tou bych do života šel i rád.
Neoduševnělý výraz jsem měl,
když zíral jsem na ni akorát.
Ref.
Tak už jí něco řekni,
nadávám si do hňupa.
Aspoň nějak hekni,
to je těžká potupa.
Slov se mi nedostává,
síla mě zcela opustila.
Tak takhle se to stává,
mizí v dáli krásná víla,
aby už se nikdy nevrátila.
3.
Divám se na vzdalující se záda
a sám sobě dávám znovu slib.
Příště to bude ode mě paráda,
že Casanova nezvládl by to líp!
Ref.
Tak už jí něco řekni,
nadávám si do hňupa.
Aspoň nějak hekni,
to je těžká potupa.
Slov se mi nedostává,
síla mě zcela opustila.
Tak takhle se to stává,
mizí v dáli krásná víla,
aby už se nikdy nevrátila.
