JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Březen 2017

Hrdinové

23. března 2017 v 16:23 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Nemává mečem a nebije se s drakem,
proradné lumpy neničí pravým hákem
ani nestřílí od boku koltem zloděje.
Nic takového se opravdu teď neděje,
to nejsou ti hrdinové dnešní doby,
co ničí nespravedlnost plní zloby.

Ref.
Lidem naslouchat,
potřebným lásku dát,
kolem sebe se usmívat
pohodu a klídek rozdávat,
tak takového hrdinu rád mám
a takový chtěl bych být i já sám.

2.
Honičky v autě a za jízdy střílení,
zabíjení lumpů a pneumatik kvílení.
Bicepsy větší než lze si představit
a minimálně deset životů musí mít.
To nejsou ti hrdinové dnešní doby,
co ničí nespravedlnost plní zloby.

Ref.
Lidem naslouchat,
potřebným lásku dát,
kolem sebe se usmívat
pohodu a klídek rozdávat,
tak takového hrdinu rád mám
a takový chtěl bych být i já sám.

Den, kdy zmizelo mi slunce

16. března 2017 v 14:18 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Bouchla jsi se dveřmi
a klapot zní na schodech.
Tak rychle zmizelas mi,
že zkrátil se mi dech.
Najednou setměl se svět
a vím, že nevrátíš se zpět.

Ref.
Byl to ten den, kdy zmizelo mi slunce
a kdy na chvíli zastavilo se mi i srdce.
Všechno se mění a je v pohybu neustále,
žiju ve tmě od doby, co jsi mi dala vale.

2.
Prošlo mnoho dalších dnů
a slunce pro mě vyšlo zase.
Stačí málo ke zničení snů,
musí se věřit života kráse.
Někdy prostě setmí se svět,
ale pak slunce vrátí se zpět.

Ref.
Byl to ten den, kdy zmizelo mi slunce
a kdy na chvíli zastavilo se mi i srdce.
Všechno se mění a je v pohybu neustále,
nechci žít ve tmě, i když jsi mi dala vale.

3.
Život za to zcela jistě stojí
a to slunce každému svítí.
Občas zmizí těm, co se bojí,
že najednou je všechno v řiti.
Bez lásky je sice tmavý svět,
ale nová láska světlo dá zpět.

Ref.
Byl to ten den, kdy zmizelo mi slunce
a kdy na chvíli zastavilo se mi i srdce.
Všechno se mění a je v pohybu neustále,
nežijte ve tmě, i když vám dá láska vale.

Quo vadis osude?

6. března 2017 v 16:23 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Cesty jdou všemi směry
vyber si dobře, buď smělý.
A až dojdeš na konec,
poznáš, jak sis vybral.
Zda život byl lakomec
nebo žil sis jako král.
Není to moc kruté?
Quo vadis živote?

Ref.
Není to vše moc kruté?
Quo vadis živote?
Ukončit vše sázkou?
Quo vadis lásko?
Bát se, že lépe už nebude?
Quo vadis osude?
Quo vadis…?

2.
Lásek jsou plné seznamky
a milovat nejde na známky.
Nakonec nějakou zvolíš
a kus svého života jí dáš.
Špatný výběr nepřebolí
či jen to dobré v lásce máš.
Ukončit to můžeš sázkou.
Quo vadis lásko?

Ref.
Není to vše moc kruté?
Quo vadis živote?
Ukončit vše sázkou?
Quo vadis lásko?
Bát se, že lépe už nebude?
Quo vadis osude?
Quo vadis…?

3.
Někdy volíš sám, někdy jiní,
ale vždy tebe za chybu viní.
Ať sám si určuješ, kudy jdeš,
či někdo jiný řídí tvoji cestu,
můžeš říci, co vlastně chceš
a být svému osudu za nevěstu.
Nebo snad lépe už nebude?
Quo vadis osude?

Ref.
Není to vše moc kruté?
Quo vadis živote?
Ukončit vše sázkou?
Quo vadis lásko?
Bát se, že lépe už nebude?
Quo vadis osude?
Quo vadis…?

Každodenní usínání

2. března 2017 v 14:07 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Koukám vzhůru,
kde představuji si vzdálené hvězdy
a ne noční můru,
co mě pravidelně navštěvovat jezdí.
Chtěl bych spát,
ale místo toho nahoru jen zírám,
nemám čekání rád,
než pohltí mě spánku černá díra.

Ref.
Chci spát
a milovat,
lásku dát
a taky brát,
je pořád,
o co stát.

2.
Před usnutím
mám vždy v hlavě úplně plno.
Usnout se nutím,
což je problém velký jak Brno.
Spi už konečně,
říkám si i dlouho po půlnoci.
Usnout celoročně
prostě není vůbec v mojí moci.

Ref.
Chci spát
a milovat,
lásku dát
a taky brát,
je pořád,
o co stát.

3.
Asi tuším,
co zlepšilo by mé noční spánky.
Vím, co ruší
usnutí mojí tělesné schránky.
Nejlépe se spí
totiž po hezkém pomilování.
Každý to ví,
že láska vyřeší i kvalitu spaní.

Ref.
Chci spát
a milovat,
lásku dát
a taky brát,
je pořád,
o co stát.