JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Únor 2017

Touha po moci je mojí nemocí

22. února 2017 v 18:10 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Nemohu si pomoci
svojí touhou po moci,
je to jak druh nemoci.

Chtěl bych vésti davy,
určovat dobré mravy,
zákony jen z mé hlavy.

Seděl bych si v paláci,
kam chodili by žebráci
prositi mne o práci.

Hosté by se klaněli
a stále předháněli,
jak dary by sháněli.

Krásek plný harém,
co daly by mi darem
v sexu neustálém.

Zda vzpoura není,
to by v přestrojení
zjišťovali podřízení.

Pro rebely popraviště,
ať rozmyslí se příště,
kde je jejich hřiště.

Nemohl jsem pomoci
svojí touze po moci,
což je prý druh nemoci.

Kolem jen pláště bílé,
a doktor, což není milé,
zkoumá mě přes brýle.

V léčebně mohu být dál
nad pacienty mocný král,
kterého se každý bál.