JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Prosinec 2016

Kdybych se rozhodl jinak

27. prosince 2016 v 15:40 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)

Kdybych se rozhodl jinak,
možná bych dnes měl už deset dětí
a třel bych bídou s nouzí.
Jenže je nemám a čas hrozně letí
a mě pořád budík probouzí.

Kdybych se rozhodl jinak,
měl bych jako jiní už třetí ženu
a cítil bych se jak Casanova.
Asi tu myšlenku z hlavy nevyženu,
že nechci pořád začínat znova.

Kdybych se rozhodl jinak,
Mohl jsem teď spávat na lavičkách
a dál se upíjet v nostalgii.
Naštěstí už netopím se v sračkách
a celkem slušné pití piji.

Kdybych se rozhodl jinak,
měl jsem teď svoji loď a letadlo
a s Kellnerem byl kamarád.
Naopak dělá se mi z létání mdlo
a po pevné zemi chodím rád.

Kdybych se rozhodl jinak,
kopal kanály nebo vlastnil zámky,
stejně bych zůstal stejný.
I kdybych z pěti žen udělal mamky,
semlely by mě tytéž mlejny.

Ale co když je to všechno pravda?

21. prosince 2016 v 14:39 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Kněz káže vodu a kdoví co vlastně pije,
bohulibé věty k nám pouští z kazatelny.
Nikdo neposlouchá, v hlavě si svoje žije,
snad aspoň jeden z nás je spasitelný.
Ale co když je to všechno pravda?

Kamarád u piva mele páté přes deváté,
pouštím to jedním uchem tam a druhým ven.
Hodiny utíkají, je už večer po desáté
a najednou nevím, zda to není jenom sen.
Ale co když je to všechno pravda?

Manželka rozčileně mává rukama a mluví,
vidím jen pohyby a neslyším vlastně nic.
Jsou to omluvy nebo snad nějaké pomluvy?
Snažím se tvářit chápavě, nezvládnu víc.
Ale co když je to všechno pravda?

Nadřízený stojí v kanceláři brunátný,
asi se něco nestihlo nebo doma nedostal.
Nevím, zda jsem ten kladný nebo špatný,
ale neslyším nic, jakoby za sklem stál.
Ale co když je to všechno pravda?

Politik v televizi rozhořčeně artikuluje,
snad všichni voliči fascinovaně hledí.
Asi už jsem ho někde viděl ze své sluje,
ale mě víc zajímá, zda není venku náledí.
Ale co když je to všechno pravda?

Koukám do novin, co tam zas novinář píše,
ale stačí mi jen nadpisy a pár obrázků.
Oni si myslí, že jsou chytří ve své pýše,
tak mám já na ně jednu důležitou otázku.
Opravdu je to všechno pravda?

Mám taky svou vlastní hlavu
a možná v tom občas plavu,
ale skutečně je takový svět,
jak nám všichni ostatní nutí?
Podívejme se na pravdy zpět,
najednou v nich není k hnutí.
Včerejší pravdy jsou jen omyly
a ti, co jim věřili, za debily.
Ale co když je to vše pravda?

Mám v sobě zvíře (přístupné neprudérním lidem od 30 let)

12. prosince 2016 v 17:29 | PJ |  Vulgární básně (od 30 let)
Předem se omlouvám za tuto píseň všem dobrým a slušným lidem, kteří by se nikdy nesnížili k tomu, aby vypustili své zvíře mezi ty ostatní dobré a slušné lidi. Věřte mi, že mé odhalení v této písni neznamená, že jsem zlý a nedobrý člověk - je to jen autorská nadsázka. I když stále platí, že "kdo jsi bez viny, hoď kamenem!"… neboli po přizpůsobení této situaci: "kdo nemáš v sobě ani kousek zvířete, kamenuj!"

1.
Chtěl bych ti vyjebat tvůj mozek z hlavy,
abys poznala, že jen já jsem ten pravý.
Budeme zkouření a vysmátí z laciné trávy
a porušíme u toho všechny dobré mravy.
Chtěl bych tě mít aspoň dvakrát denně,
jednou na tvrdo a jednou velmi jemně.
Roztáhnout ti pysky a přirážet pevně,
abys prosila: "zůstaň ještě ve mně!"

Ref.
Mám v sobě zvíře,
možná v srdci, možná v hlavě.
Je to k nevíře,
že dokážu se změnit tak hravě.
Ale každý ho máme kousek v sobě,
jen jsme poplatní té korektní době.
Nepřejme si vidět do ostatních hlav,
čím prudérnější hlava, tím horší mrav.

2.
Chtěl bych tě slyšet u toho křičet: ještě!
a tvé nohy mít kolem hlavy jako kleště.
Jazykem lízat, dokud nedočkám se deště,
pak naopak ti do pusy vleze můj ještěr.
Chtěl bych cítit tvou vášeň ve svém klíně
a pak milovat se s tebou pomalu a líně.
Pravdu o naší lásce hledat přitom ve víně
a pomlouvat všechny ty korektní svině.

Ref.
Mám v sobě zvíře,
možná v srdci, možná v hlavě.
Je to k nevíře,
že dokážu se změnit tak hravě.
Ale každý ho máme kousek v sobě,
jen jsme poplatní té korektní době.
Nepřejme si vidět do ostatních hlav,
čím prudérnější hlava, tím horší mrav.

3.
To všechno i víc bych chtěl znovu zažít,
ale už tu nejsi, takže zbývá mi jen snít.
K tomu otevřu láhev a budu zas sám pít
a jen doufat, že ta depka dá se přežít.

Láska měnící životy

8. prosince 2016 v 16:48 | PJ |  Zamilované básně
1.
Tahle láska už nebyla v plánu
a teď ničí klidně všechny sny.
Přesto nad ní tu hůl nezlámu,
i když píchá mi do srdce ostny.
Vidím ji tak jasně ve své duši,
a vnímám zřetelně silný cit,
co většinou ostatní jen tuší
že by mohli ve svém srdci mít.

Ref.
Láska velmi nečekaná,
nečekaně silná a krásná.
Láska, co mění životy,
bourá předsudků ploty.
Láska básníkům jasná,
k níž nikdo nemá noty.

2.
Možná občas rád vyměnil bych,
za nevyspalé oči přál si klid.
Najednou zbavit se citů mých
a zbytek rozumu do hrsti vzít.
Ale pak mě touha úplně ovládne
a zapomenu zcela svá trápení,
když na úsvitu všedního dne
proběhne nevšední pomilování.

Ref.
Láska velmi nečekaná,
nečekaně silná a krásná.
Láska, co mění životy,
bourá předsudků ploty.
Láska básníkům jasná,
k níž nikdo nemá noty.