JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Listopad 2016

After all this time

29. listopadu 2016 v 17:52 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
After all this time
You arent longer mine
And left me suddenly
I stayed standing here
Everything seems clear
You wont ever be mine
After all our together time

After all this time
My dreams, my heart
They are broken forever
Maybe something I learned
Better now than never
I wont ever be the same
untill I forget your name

Tvé srdce je teď z kovu

22. listopadu 2016 v 17:11 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Píši dopis a v něm slov pár,
že velká nádhera to byla,
a myslel jsem, že jsme pár,
když čaj jsi se mnou pila.
Ten jsem vařil každé ráno,
a ty smála ses už ode dveří,
to dnes už mi není přáno
a jen těžko se tomu věří.
Srdce jsem dal a pro tebe žil,
ale bylo to tak i obráceně?
To tvé srdce jsem nedobyl,
i když jsem se snažil denně.
Byl jsem rád jak malé dítě,
když každý den jasné bylo,
že moje ruka pohladí tě
a teď z toho nic nezbylo.
Tak jsem zůstal zas sám,
tvé srdce je teď z kovu,
v tom mém tě sice mám,
tvé už neodemknu znovu.
Ale zamknu si tě tam,
a lásku už nepustím ven.
A pak ti naposledy jen
řeknu ve svém životě:
Lásko pořád miluji tě.

Láska není tabu

14. listopadu 2016 v 18:08 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Láska umřela, slyšel jsem říkat jednu babu,
a najednou se to šíří světem: láska je tabu!
Láska prý sice umřela, ale ať žije láska dál,
ty můj smutku bláhový, to se přece stává.
Láska je přece všem něco jako svatý grál,
všichni v ní věří, málokdo ji opravdu dává.
Pryč asi je doba, kdy se v hrdle lámal hlas,
ale možná, určitě jednou zase přijde čas,
až stromy na stráni mockrát přejde mráz
a každý vzpomene si, co dřív bylo v nás.
Pak asi zjistíme, že osud nebyl zasraný,
že sami jsme si špatnou cestu vybrali
a použijeme zas lásku jako lék na rány,
které navždy v srdcích už nám zůstaly.

Jen Ty víš, kdo za to může

8. listopadu 2016 v 18:11 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Možná nám chybí odvaha
anebo možná jí je moc.
Někdo svůj život prováhá,
jiný vše svádí na nemoc.
Pak každý oči zvedá vzhůru,
aby zahnal tu noční můru,
a říká směrem do oblak:
proč zrovna mně ujel vlak,
řekni mi bože, je to tak? Vždyť…

Ref.
…jen ty víš, kdo za to může,
a stejně vždy dál držíš ústa.
Jen ty víš, co zloba zmůže,
a jak je každá kaše hustá.
Jen ty víš, kdo utrhl ty růže,
a proč je má srdeční krajina tak pustá….

2.
Možná nám chybí svědomí
anebo už neumíme plakat.
Přežíváme jako v bezvědomí
a vším necháme se zlákat.
Každý hledá něco na dně vín,
aby zahnal všechen splín,
a pak říká směrem do oblak:
proč nejsem ryba ani rak,
řekni mi bože, je to tak? Vždyť…

Ref.
…jen ty víš, kdo za to může,
a stejně vždy dál držíš ústa.
Jen ty víš, co zloba zmůže,
a jak je každá kaše hustá.
Jen ty víš, kdo utrhl ty růže,
a proč je má srdeční krajina tak pustá….

3.
Možná nám chybí více času
na hledání životního štěstí.
Raděj dopřejem cizímu hlasu,
ať za peníze život nám věští.
Než se sám snažit vodu čeřit,
je jednodušší tomu věřit,
a říkat směrem do oblak:
proč nejsem ryba ani rak,
řekni mi bože, je to tak? Vždyť…

Ref.
…jen ty víš, kdo za to může,
a stejně vždy dál držíš ústa.
Jen ty víš, co zloba zmůže,
a jak je každá kaše hustá.
Jen ty víš, kdo utrhl ty růže,
a proč je má srdeční krajina tak pustá….

Stále žiju a svět se mi točí

1. listopadu 2016 v 18:27 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Stál jsem v okně chatky
a děsil dospělé, otce i matky.
Bylo mi krásných 5 let
a už tehdy mi chybělo málo,
abych opustil tehdejší svět
kvůli holce, o níž se mi zdálo.

Ref.:
Jo kdyby se mé dějiny odvíjeli jinak,
mohl jsem být teď mrtvej nebo třeba prezident.
Ať se na to dívám tak anebo onak,
stále žiju a svět se mi točí, ač nejsem prominent.
Pro život mi stačí můj inteligenční kvokvokvocient…

2.
Za pár let, 12 mi ještě nebylo,
v jugošce učil jsem se plavat.
Chvíli se mi to snad i dařilo,
ale pak mi dolů klesla hlava.
Pak už si pamatuji jenom málo,
táta pomohl mi život nevzdávat.

Ref.:…

3.
V 18 sedl jsem hned do škody,
řidičák byl ještě jako nový.
Cítil jsem vlnu těžké pohody,
když na pedály dupaly mi nohy.
S autem jsem skončil v lese
a dodnes se mi z toho hlas třese.

Ref.:…

4.
Byla krásná a mně nedostupná,
a život se mi zdál ve 20 u konce,
když zkoušel jsem jak výška chutná
na mostě a byl jsem za pitomce.
Naštěstí kamarád mi podal ruku
a na další život mi dal záruku.

Ref.:…

5.
Ještě párkrát jsem byl blízko smrti
a vždy něco stálo někde za mnou.
Život se mnou sice občas vrtí,
někdy vidím budoucnost temnou,
ale úspěšně jsem se dožil šedin,
a jdu dál a před sebe hledím!

Ref.:
Jo kdyby se mé dějiny odvíjeli jinak,
mohl jsem být teď mrtvej nebo třeba prezident.
Ať se na to dívám tak anebo onak,
stále žiju a svět se mi točí, ač nejsem prominent.
Pro život mi stačí můj inteligenční kvokvokvocient…