JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Říjen 2016

Seru na představy o světě

27. října 2016 v 13:58 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Temnota se šíří všude po kraji,
děti zmizely a venku už si nehrají.
Zvědavé, vystrašené oči za závěsy,
všichni cítí, že blíží se zlo a běsi.
Chlapi hledají, co padne do rukou,
ženy brečí se zvyšující panikou.
Děti cítí změnu nálad dospělých,
schovávají se ve svých postelích.
Najednou ticho padlo na zemi,
je cítit napětí mezi lidmi všemi.
Asi přestal se úplně točit svět,
něco se musí stát asi teď hned.
Ticho už začíná být protivné,
přemýšlet o existenci je divné.
Kdo jako první najde asi odvahu,
aby zničil tu divnou představu.
Představu světa, když se nedaří,
hádají se běžně i dobří partneři.
Všechno smradlavé padá dolů
a zrovna to míří přes naši hlavu.
To vše je jen hnusná představa
a přijde ráno, kdy platit přestává.
Zase přijde vítr, co vše rozfouká
a světlo, slunce i rozkvetlá louka.
Všechny emoce jsou jen v hlavě,
změnit představy nejde hravě.
Řeknu si, ať mi zlo prdel políbí,
už nechci ty hlodající pochyby.
Pochyby o životě, světě i o sobě,
všechny poplatné té naší době.
Seru na představy o zlu a dobru,
svět je plný lidí - dobráků i zlobrů.
Vše je jen v našich představách,
já končím a mizím navždy v dálavách.

Život není černobílý

19. října 2016 v 18:23 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)

Několik tvých čar
a několik pastelek.
Máš v sobě dar,
co působí jak lék.
Pár pohybů ruky
a uděláš zázrak.
Rozkvetlé louky
či na obloze mrak,
vše umíš namalovat.

Žlutá jako slunce, co dává nám klid.
Modré moře, které musíš v létě mít.
Bílé kopce hor, co sjíždíš na lyžích.
Rudé oči lásky, topící se ve lžích.
Šedé odstíny jedné (ne)smyslné knihy.
Černé tečky na tváři, říkáme jim pihy.
Hnědý koblížek, co smrdí už zdaleka.
Khaki barva schová každého vojáka.
Zelená tráva, v níž občas milenci leží.
Růžová kráva, co po Alpách si běží.
Oranžová slupka asi od pomeranče.
Hnědorudá barva opáleného Apače.
Šarlatová je kopretina, co krásně voní.
Tyrkysovou si malovali už Egypťani.
Fialová jako modřina po pádu z kola.
Pro purpurovou Goethe neměl slova.
Všechny ty barvy všude kolem nás
dávají nám jasný důkaz znovu a zas,
že i když někdy zlo a tma kolem sílí,
tak svět a život prostě není černobílý.

Několik tvých čar
a několik pastelek.
Máš v sobě dar,
co působí jak lék.
Pár pohybů ruky
a uděláš zázrak.
Rozkvetlé louky
či na obloze mrak,
vše umíš namalovat.

Buď svůj!

12. října 2016 v 15:24 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Že všichni jdou jedním směrem
neznamená, že ty musíš taky.
Jako indián s čelenkou a pérem
mezi bílou většinou
nebo černá vrána mezi straky
říkáš "yes" a oni "no".

Ref.
Ať se děje, co se děje,
buď jen svůj.
Ať kolem pálí nebo leje,
buď jen svůj.
Ať je dobře nebo zle je,
buď jen svůj.
Život je totiž jenom Tvůj.
Ať chválí či kydají hnůj,
Vždy buď svůj, jen svůj….

2.
Ten boj musíš vybojovat hned,
než klišé ovládne tvé myšlení.
Někdo se vzteká, jiný jak med
vnucuje pravdy své,
ale nikdo pro tebe vzor není,
sám znáš dobré i zlé.

Ref.
Ať se děje, co se děje,
buď jen svůj.
Ať kolem pálí nebo leje,
buď jen svůj.
Ať je dobře nebo zle je,
buď jen svůj.
Život je totiž jenom Tvůj.
Ať chválí či kydají hnůj,
Vždy buď svůj, jen svůj….

3.
Hledat a jít svou vlastní cestou
je tobě těžké i lehké zároveň.
Mezi černými dírami hvězdou
můžeš vynikat,
ale udržet si svoji úroveň
nesmíš se bát.

Ref.
Ať se děje, co se děje,
buď jen svůj.
Ať kolem pálí nebo leje,
buď jen svůj.
Ať je dobře nebo zle je,
buď jen svůj.
Život je totiž jenom Tvůj.
Ať chválí či kydají hnůj,
Vždy buď svůj, jen svůj….