JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Strašné myšlenky strachu

7. září 2016 v 18:05 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Při čůrání sedím, i když nejsem holka.
Netančím disko a nejde mi ani polka.
Na společenské konvence nechci dbát
a ani do hospody nechodím nijak rád.
Z návštěv nejsem ani trochu nadšený,
spolknu nadávky od muže i od ženy.
Mám jen své vlastní pravdivé názory,
a myslím, že poměrně široké obzory.
Vím, že jsem na život chytrý až dost,
ale nic mi nepomáhá potlačit úzkost.

Ref.
Já jsem nešťastný člověk
a nikdo mi už nepomůže.
Jedině snad ten jeden lék,
eutanazie na můj smutek.
Pak snad položí se i růže
na čerstvě kopanou hlínu,
jako poslední lásky dotek,
bez kterého už se i minu.
To je třeba, dokud se žije
a ne pocítit nějakou vinu,
až vše ukončí eutanazie,
pro smutek mé eutanazie.

2.
Život mě míjí dost velkým obloukem,
jsem osamělým hovniválem broukem.
Vše jsem rozdal svým velkým láskám
a teď smutně koukám, jak je jiný laská.
Trošku jako Leonard z Velkého třesku
jsem oblíbený, ale žiji už bez potlesku.
Či jako smutný Ross ze seriálu Přátelé
všechny mě mají rády, ale bez postele.
Životem ploužím a nikomu neškodím,
ale nikomu se taky do plánu nehodím.

Ref.
Já jsem nešťastný člověk
a nikdo mi už nepomůže.
Jedině snad ten jeden lék,
eutanazie na můj smutek.
Pak snad položí se i růže
na čerstvě kopanou hlínu,
jako poslední lásky dotek,
bez kterého už se i minu.
To je třeba, dokud se žije
a ne pocítit nějakou vinu,
až vše ukončí eutanazie,
pro smutek mé eutanazie.

3.
Chtěl bych se jedenkrát ještě vzepřít,
v sobě tuto sílu mít a smutný neumřít.
Jít proti všem jednoduchým řešením,
kolem nespravedlnosti postavit lešení.
Nechci jen čekat, až vše mi tu skončí,
hranice mezi životem a smrtí se tenčí.
Čekat lásku a vzpomínku, jak zpověď
na můj konec nechci, potřebuji žít teď.
Já jsem dobrý člověk a zasloužím víc,
rozdal jsem lásku, sám teď nemám nic.

Ref.
Já jsem nešťastný člověk
a nikdo mi už nepomůže.
Jedině snad ten jeden lék,
eutanazie na můj smutek.
Pak snad položí se i růže
na čerstvě kopanou hlínu,
jako poslední lásky dotek,
bez kterého už se i minu.
To je třeba, dokud se žije
a ne pocítit nějakou vinu,
až vše ukončí eutanazie,
pro smutek mé eutanazie.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty | E-mail | Web | 10. září 2016 v 17:57 | Reagovat

Tohle je příliš smutné a deprimující. Zaskoč k nám do Ruženčiny kavárny http://ruzenka.blog.cz/rubrika/kavarny-povidani-s-lidmi: dostaneš na svůj splín lék i pohlazení. Pokud je článek jen slovní cvičení, buď rád a nesmutni dopředu :-(

2 plasil-jan | 12. září 2016 v 8:57 | Reagovat

[1]: děkuji moc :-)

3 Kitty | E-mail | Web | 12. září 2016 v 9:10 | Reagovat

[2]:Rádo se stalo. Přeji pěkný den :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama