JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Září 2016

Jsem od všeho trochu

22. září 2016 v 14:30 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Jsem kokot
nebo robot,
záleží na úhlu pohledu.
Jsem mrška
anebo držka,
co volá: zpět, ne dopředu!

Jsem pytlák
nebo chytrák,
co na všechno má odpověď?
Jsem hrůza
nebo lůza,
která zboří každou zeď?

Jsem škvor
či jiný tvor,
žijící jen z milosrdenství.
Jsem panic
nebo na nic,
když hraju své šílenství?

Jsem trotl
nebo lotr,
který chce víc než může mít?
Jsem bandita
anebo necita,
co nechce nebo neumí snít?

Jsem to já,
kdo se ptá,
nebo je život tak složitý?
Vědět víc
anebo nic
je lepší pro všechny ješity.

Profesionální politik

15. září 2016 v 16:35 | PJ |  Politické básně
1.
Ty naše bezbřehá politická korektnosti,
nikoho neurazit, opatrně našlapovat.
Vztekat se jen v soukromí k zlosti,
ale navenek nedat na sobě nic zdát
a jen se kolem sebe usmívat…

Ref.
Jsem strážcem morálky,
ctihodný občan zeměkoule.
Za ideály šel bych do války
a i na politiku mám koule.
Úplatek jsem nikdy nevzal,
žiji střídmě jen u své roby.
Klidně bych mohl být i král
a morální strážce naší doby.

2.
Nikdy jsem sice rukama nepracoval,
ale jsem tu pro vás jako profesionál.
Všechno, co já vám dokážu slíbit,
nedokáží ti ostatní ani vymyslit.
Stačí říci, co se vám bude líbit…

Ref.
Jsem strážcem morálky,
ctihodný občan zeměkoule.
Za ideály šel bych do války
a i na politiku mám koule.
Úplatek jsem nikdy nevzal,
žiji střídmě jen u své roby.
Klidně bych mohl být i král
a morální strážce naší doby.

3.
Nic neumím, ale rozumím všemu,
dlouze a klidně mluvím jako Cicero.
Z opravdu chytrých lidí nemám trému,
národ slyší raději sliby než desatero
a je daleko ještě ke dnu soudnému…

Ref.
Jsem strážcem morálky,
ctihodný občan zeměkoule.
Za ideály šel bych do války
a i na politiku mám koule.
Úplatek jsem nikdy nevzal,
žiji střídmě jen u své roby.
Klidně bych mohl být i král
a morální strážce naší doby.

4.
A až jednou jiný lump mě přeskočí,
vytvoří se nějaký zbytečný úřad.
Tam svou kariéru i život dokončím,
v klidu budu milióny a rentu pobírat,
takže, kdo by nebyl politikem rád!

Ref.
Jsem strážcem morálky,
ctihodný občan zeměkoule.
Za ideály šel bych do války
a i na politiku mám koule.
Úplatek jsem nikdy nevzal,
žiji střídmě jen u své roby.
Klidně bych mohl být i král
a morální strážce naší doby.

Strašné myšlenky strachu

7. září 2016 v 18:05 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Při čůrání sedím, i když nejsem holka.
Netančím disko a nejde mi ani polka.
Na společenské konvence nechci dbát
a ani do hospody nechodím nijak rád.
Z návštěv nejsem ani trochu nadšený,
spolknu nadávky od muže i od ženy.
Mám jen své vlastní pravdivé názory,
a myslím, že poměrně široké obzory.
Vím, že jsem na život chytrý až dost,
ale nic mi nepomáhá potlačit úzkost.

Ref.
Já jsem nešťastný člověk
a nikdo mi už nepomůže.
Jedině snad ten jeden lék,
eutanazie na můj smutek.
Pak snad položí se i růže
na čerstvě kopanou hlínu,
jako poslední lásky dotek,
bez kterého už se i minu.
To je třeba, dokud se žije
a ne pocítit nějakou vinu,
až vše ukončí eutanazie,
pro smutek mé eutanazie.

2.
Život mě míjí dost velkým obloukem,
jsem osamělým hovniválem broukem.
Vše jsem rozdal svým velkým láskám
a teď smutně koukám, jak je jiný laská.
Trošku jako Leonard z Velkého třesku
jsem oblíbený, ale žiji už bez potlesku.
Či jako smutný Ross ze seriálu Přátelé
všechny mě mají rády, ale bez postele.
Životem ploužím a nikomu neškodím,
ale nikomu se taky do plánu nehodím.

Ref.
Já jsem nešťastný člověk
a nikdo mi už nepomůže.
Jedině snad ten jeden lék,
eutanazie na můj smutek.
Pak snad položí se i růže
na čerstvě kopanou hlínu,
jako poslední lásky dotek,
bez kterého už se i minu.
To je třeba, dokud se žije
a ne pocítit nějakou vinu,
až vše ukončí eutanazie,
pro smutek mé eutanazie.

3.
Chtěl bych se jedenkrát ještě vzepřít,
v sobě tuto sílu mít a smutný neumřít.
Jít proti všem jednoduchým řešením,
kolem nespravedlnosti postavit lešení.
Nechci jen čekat, až vše mi tu skončí,
hranice mezi životem a smrtí se tenčí.
Čekat lásku a vzpomínku, jak zpověď
na můj konec nechci, potřebuji žít teď.
Já jsem dobrý člověk a zasloužím víc,
rozdal jsem lásku, sám teď nemám nic.

Ref.
Já jsem nešťastný člověk
a nikdo mi už nepomůže.
Jedině snad ten jeden lék,
eutanazie na můj smutek.
Pak snad položí se i růže
na čerstvě kopanou hlínu,
jako poslední lásky dotek,
bez kterého už se i minu.
To je třeba, dokud se žije
a ne pocítit nějakou vinu,
až vše ukončí eutanazie,
pro smutek mé eutanazie.

Ti nejmenší z malých

2. září 2016 v 18:26 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Potkávám je v parku na lavičkách.
Skleněné oči, co koukají se skrz,
dávno překročený od bolesti práh.
Po zimě chybí zas jeden, co zmrz´.
Šílené pohledy a strupy kolem očí,
ztratili všechno včetně soudnosti.
Bez problémů kdekoliv si močí,
snadno propadají vášnivé zlosti.

Ref.
Jsou ztraceni,
zatímco svět dopředu valí.
Jak zatracení
a na odpis už dávno zralí.
Život si necení,
nemají prachy ani svaly.
V pokroku ztraceni,
úplně nejmenší z malých.

2.
Špinaví a zašlí jako jejich minulost,
lhostejně pozorují šťastnější kolem.
Se psi se perou o odhozenou kost
a vypadají, jak napadení morem.
Z některých příběhů možná mrazí,
denně jich je spousta kolem nás.
Ještě nedávno to byli něčí drazí,
teď zabíjí je každou zimu mráz.

Ref.
Jsou ztraceni,
zatímco svět dopředu valí.
Jak zatracení
a na odpis už dávno zralí.
Život si necení,
nemají prachy ani svaly.
V pokroku ztraceni,
úplně nejmenší z malých.