JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Červen 2016

Jdu si koupit mozek

29. června 2016 v 15:44 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Bezdomovec u nádraží,
z Okeny už zase v ráži,
když vidí mě přicházet,
jakoby zastavil se svět,
kapsy obrací a jen hek`:
"na a jdi koupit mozek".

Tam na náměstí u lavičky
žebrák sáhne do kasičky,
aby vše, co má, mi dal,
jakoby pro mě vyžebral,
a zní slova, co mi řek`:
"jdi a kup si mozek".

Hráč, co do automatu
hází vždy 90% platu,
vše co má, hned dává
a to nebere mi hlava,
že přede mne si klek`:
"běž a kup si mozek".

Narkoman se rozpláče,
místo zorniček koláče,
sáček z kapsy vytahuje
a kouká na zboží svoje,
jakoby to byl snad lék:
"prodej to a kup mozek".

Míjel jsem volební agitaci,
narazil jsem na honoraci.
Pán musel být asi v lihu
a nejdřív mi dal koblihu,
pak z kapsy vytáhl šek:
"ber ho a kup si mozek".

Jsem nejubožejší z ubohých lidí na tomto světě,
jen vyjdu ven, každý vidí smysl v té jedné větě.
Shromáždil jsem ty peníze od všech těch trosek
a hledám správný obchod, abych si koupil mozek.

Malátný poKlus životem s Krajčou a Horáčkem

23. června 2016 v 14:55 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)

1.
Chinaski sepsaly si Stížnost na život
a Klus s Krajčou vydali se na Cestu.
Já přelézám cestou stále nějaký plot
a život nesu si jak dost těžkou vestu.
Jen Malátný asi ví, kde stížnost dát,
a s Klusem zjistím, kudy dál lze jít.
Ale já nevím, kde si můžu stěžovat
a o které cestě životem mohu snít.

Ref.
Neexistuje asi žádný života manuál,
co poradí, za čím jít a co abych vzdal.
Pomůžu si jedině sám,
já to dosti dobře znám.
A není si kde stěžovat,
cesta se sama neukáže.
Musím prostě bojovat
s velkou dávkou kuráže
a přestat se osudu bát.

2.
Ze všech dobrých rad jsem Malátný,
ze sprintu už zpomalil jsem na Klus.
Můj výhled vpřed je poněkud matný
a život mi neustále střídá minus plus.
V uších mi už zní Horáčkovo Štěstí,
ale ani tam asi nenajdu více pravdy.
Už často jsem dostal na srdce pěstí,
ale penězi tu díru neucpu doopravdy.

Ref.
Neexistuje asi žádný života manuál,
co poradí, za čím jít a co abych vzdal.
Pomůžu si jedině sám,
já to dosti dobře znám.
A není si kde stěžovat,
cesta se sama neukáže.
Musím prostě bojovat
s velkou dávkou kuráže
a přestat se osudu bát.

3.
Takže i s novými srdečnými dírami
a těžkou vestou přelézám dál ploty.
Měřím svůj život podivnými mírami
a hledám si pro žití ty správné noty.
Život dává mi další ránu za ranou
a perspektiva se pořád velmi mění.
Písničky sice už navždy zůstanou,
ale víc pomoci v nich bohužel není.

Ref.
Neexistuje asi žádný života manuál,
co poradí, za čím jít a co abych vzdal.
Pomůžu si jedině sám,
já to dosti dobře znám.
A není si kde stěžovat,
cesta se sama neukáže.
Musím prostě bojovat
s velkou dávkou kuráže
a přestat se osudu bát.

Už mi chybí jen poslední hřebík do rakve

15. června 2016 v 17:45 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Jak pták se zlomeným křídlem padá
a slepá ovce svoji mámu hledá,
cítím, že mou duši tíží těžká kláda
a barva mé tváře je víc než bledá.
Veškerá krev opouští mou mysl
a prýští pryč má radost ze života,
který tak náhle ztrácí svůj smysl
a po srdci dupe mi okovaná bota.

Ref. (var. 1):
Do rakve už mi chybí jen poslední hřebík,
rouhám se bohu a všem, co ještě mi věří.
Asi už brzy hodím do ringu života ručník
a stoupnu si do fronty u Petrových dveří
stejně jako každý jiný obyčejný smrtelník.

2.
Tvůj stín z mého života už mizí,
zůstává mi jen vůně na prstech.
Od teď jsem pro tebe jak cizí
a neucítím tě už na svých rtech.
Naše láska byla krásná jako sen,
ale to ti teď přece nezabrání,
abys byla šťastná s jiným jen
a nechala si jím plnit svá přání.

Ref. (var. 1):
Do rakve už mi chybí jen poslední hřebík,
rouhám se bohu a všem, co ještě mi věří.
Asi už brzy hodím do ringu života ručník
a stoupnu si do fronty u Petrových dveří
stejně jako každý jiný obyčejný smrtelník.

3.
Jak pták bez křídla dolů padám
a jak slepá ovce hledající mámu
bloudím a s city se jen hádám
o srdce, co na kousky si lámu.
Ty jsi byla ten poslední hřebík,
co mi mé srdce na skrz prorval.
Ze tmy na mě kývá kostelník,
přišel můj čas, tak zve mě dál.

Ref. (var. 2):
Do rakve už mi chyběl jen poslední hřebík,
rouhal jsem se všemu, v co ostatní věří.
Takže jsem hodil do ringu života ručník
a stoupnul si do fronty u Petrových dveří,
i když jsem nežil jako obyčejný smrtelník.

Dítě černé noci

9. června 2016 v 18:07 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Blesky křižují černou oblohu
a žádná světla venku nesvítí.
Že svůj život změnit nemohu,
to vím, tak dál věnuju se pití.
Hledám pravdu o svém životě
stejně jako Harry Hole možná.
Část sebe jsem nechal na plotě,
kdo ve vzpomínkách se pozná?

Ref.:
Hlava klimbá mi nad stolem,
některý nazval by mě volem,
co má problém s alkoholem.
Ale Bůh ví, že přestože už mi není pomoci,
ochraňuje mě - jsem jeho dítě černé noci.

2.
Přes noc jako Mr. Hyde zase
s přízraky zla rumem bojuju.
Bouřce se směju zlým hlasem
a bleskům hruď nastavuju.
Ráno zase nebudu nic vědět.
Ani pravdu, co najdu na dně.
Vedle cizí ženské budu ležet
a jak vždy od ní zmizím ladně.

Ref.:
Hlava klimbá mi nad stolem,
některý nazval by mě volem,
co má problém s alkoholem.
Ale Bůh ví, že přestože už mi není pomoci,
ochraňuje mě - jsem jeho dítě černé noci.

3.
Tak křičím proti celému světu,
že se nebojím ani pána Boha.
Klidně do nebes křičím tu větu,
ač na kolenou, nevezmu roha.
Blesky hází z nebe na mě meče
a hromy snaží se mě překřičet.
A já propíjím odpuštění vkleče
od žen, co byl jsem jimi proklet.

Ref.:
Ač hlava klimbá mi nad stolem,
a mám problém s alkoholem,
mé vzpomínky toulají se kolem.
Vzpomínám na ty, které by mi mohly pomoci,
ale jsem už příliš daleko v té nejčernější noci.