JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Duben 2016

Nad propastí stál

29. dubna 2016 v 16:09 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Nad propastí jen tak stál
a přitom moudře vypadal.
Řekʼ jen "žil jsem jak jsem žil"
a asi mohl žít i o hodně dýl.
Pak roztáhl ruce, zavřel oči
a bylo jasné, že dolů skočí.

Ref.:
Každý z nás má svůj bod obratu,
kde začne se mu točit svět opačně.
Bod, ze kterého už není návratu,
a za nímž čeká jen smrtka lačně.

2.
Možná stačilo jen říci dost
a přes propast byl by most.
Možná pár slov z empatie
a o jednoho více ještě žije.
Ale spadl sám do propasti
ze života v samotě a zlosti.

Ref.:
Každý z nás má svůj bod obratu,
kde začne se mu točit svět opačně.
Bod, ze kterého už není návratu,
a za nímž čeká jen smrtka lačně.

3.
Nad propastí jsem já stál
a zřejmě moudře vypadal.
Vím, žil jsem, jak jsem žil
a mohl jsem asi žít i dýl.
Roztáhl ruce a zavřel oči
a pak jsem dolů skočil.

Ref.:
Každý z nás má svůj bod obratu,
kde začne se mu točit svět opačně.
Bod, ze kterého už není návratu,
a za nímž čeká jen smrtka lačně.

Dost bylo zlých snů!

22. dubna 2016 v 16:05 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Občas slyším tlukot svého srdce
ve smutném tichu kolem sebe.
Občas svírám v pěst své ruce
v prázdnu, co mám kolem sebe.
Občas i přes zavřené oči tmu
cítím úplně všude kolem sebe.
Občas své sny s přízraky protnu
a pak je mám zas kolem sebe.

Ref.:
Chtěl bych zakřičet, že dost bylo zlých snů,
že na přízraky nevěřím a klidně zas zhasnu,
že tmy se nebojím a síly mám pořád dost,
že láska zas přijde a přejde všechna zlost.

2.
Každou noc se probudím
propocený tím mučením
a dál mi tluče mé srdce,
dál mám sevřené ruce,
dál tma obklopuje hlavu mou,
dál se přízraky honí tmou.

Ref.:
Chtěl bych zakřičet, že dost bylo zlých snů,
že na přízraky nevěřím a klidně zas zhasnu,
že tmy se nebojím a síly mám pořád dost,
že láska zas přijde a přejde všechna zlost.

3.
Doufám, že zase přijde den
a s ním sluníčko vyjde
a odplave každý špatný sen,
zase něco pěkného přijde.
Ty jsi byla moje sluníčko,
které ráno dělalo mi jasné.
Stačilo k tomu maličko,
ráno vidět tvé oči krásné.

Ref.:
Chtěl bych zakřičet, že dost bylo zlých snů,
že na přízraky nevěřím a klidně zas zhasnu,
že tmy se nebojím a síly mám pořád dost,
že láska zas přijde a přejde všechna zlost.

4.
Zatím ale v noci vzbuzen
a špatnými sny zmučen,
zkouším zda tluče srdce,
zda cítím obě svoje ruce,
zda tma je pravou tmou,
zda přízraky opravdu jsou.

Ref.:
Chtěl bych zakřičet, že dost bylo zlých snů,
že na přízraky nevěřím a klidně zas zhasnu,
že tmy se nebojím a síly mám pořád dost,
že láska zas přijde a přejde všechna zlost.

Blues neúspěšných

13. dubna 2016 v 18:05 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Hlavu skloněnou zas níž,
nebe nad sebou už nevidíš.
K zemi tě táhne zrak i tíha,
v hlavě se vše možné míhá.
Nad osudem už ani nelkáš,
slzy vyschly, vztek nemáš.
Zbytečně neplýtváš slovy,
není komu říci, co tě bolí.
Podle značek úspěšnějších
jen poslušně kráčíš vpřed.
Vzdal jsi se všech snů svých
a pro cizí jsi jen nutný vřed.
Nepřemýšlíš nad světonázory
a politika netrápí tvé obzory.
Vzpomínky, ty jediné, co máš,
na záblesky štěstí vzpomínáš.
Měl jsi vše a nemáš skoro nic,
bojíš se i zakřičet z plných plic.
Shrbený, opuštěný, bez ambicí,
nezapálí za tebe nikdo svíci.
A ti chytří mají na vše klíč.
Jsi jen špína, co musí pryč.
Musíš prý zvednout hlavu
a pak ztratíš se jim v davu.
Máš prý stejné možnosti,
stejně je to jen tvá chyba.
Tak už neštvi je k zlosti
a přestaň mlčet jako ryba.
Stačí jen dát hlavu vzhůru,
ale pomalu, ať se ti netočí.
Třeba překonáš noční můru
a podíváš se všem do očí…

I Ty to musíš zažít!

7. dubna 2016 v 16:17 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Byla jsi, ale už nejsi tu,
tak to v životě chodívá.
Řeklas "přeskočme vatu",
naposled jsi mě pohladila.
"Děkuji ti, byl jsi moc fajn"
a dveře pak přibouchl vítr
a najednou jsi tu nebyla,
zanaříkal za tebou průvan.

Ref.:
Každý to musí zažít
aspoň jednou v životě.
Bolest do dna vypít,
srdce v španělské botě
a slz vodopád prolít,
užírat se ve své samotě.
I ty to musíš zažít!

2.
Třeba je to jen špatný sen
a ráno tě najdu vedle sebe.
Nebo až za chvíli vyjdu ven,
budeš tam stát rozesmátá.
Ale cítím, jak mě jen zebe
na levé straně u hrudníku,
když slyším tě zavírat vrata
a vím, že jsem ztratil tebe.

Ref.:
Každý to musí zažít
aspoň jednou v životě.
Bolest do dna vypít,
srdce v španělské botě
a slz vodopád prolít,
užírat se ve své samotě.
I ty to musíš zažít!

3.
Ztěžka sedl jsem si do křesla,
co teď s životem udělat dál.
Jakoby na lodi jet bez vesla,
jakoby smysl žít někdo vzal.
Nějak to půjde, musí to jít,
jen slabý by to předem vzdal.
Někde snad musí někdo být,
kdo se mnou rád bude žít dál.

Ref.:
Každý to musí zažít
aspoň jednou v životě.
Bolest do dna vypít,
srdce v španělské botě
a slz vodopád prolít,
užírat se ve své samotě.
I ty to musíš zažít!