JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Únor 2016

Vstávej lásko, už je ráno

24. února 2016 v 16:31 | PJ |  Zamilované básně
Soumrak Ti zas zavřel víčka
a asi se Ti už teď něco zdá.
Jsi pořád moje malá holčička,
co se svého štěstí nechce vzdát.
I teď ve spánku o něj bojuješ
pod velkou peřinou plnou peří
a na křídlech snů za ním pluješ,
smutný je, kdo ve štěstí nevěří.
A tak Ti držím děvče svoje pěsti
a zaklínám i všechny svaté,
aby přinesli Ti vysněné štěstí
a odnesli vše, co Tě jen mate.
Tak spinkej lásko klidně dál
a ve snu vše zlé pryč odplave.
Ten, kdo by se štěstí bál,
totiž neuslyší nikdy I LOVE…
Až bude čas, tak Tě pohladím
a do ucha Ti pošeptám tiše,
"přišel nový den ke dveřím,
tak pojď zpět z noční říše,
jak je v pohádkách napsáno,
a vstávej lásko, už je ráno".

Nulová cena našeho života

17. února 2016 v 18:33 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Jako malé zrnko písku v pískovišti
jsme jeho malá a zbytečná součást.
Jako kamínek, co vesmírem sviští,
a první černá díra bude jeho past.
Je tak jednoduché se nechat zmást
a pro nesmysly rozum a sny si krást.

Ref.
Žijem na naší modré kouli
a vesmír z nás má bžundu.
Hrajeme v něm tu naši roli
ani ne na mikrosekundu.
Až mne to pomyšlení bolí,
že vesmír na příští rundu
zas jiný vedoucí druh zvolí.

2.
Jako jedna kapka vody v oceánu,
kde zítra bude třeba zase poušť.
Jakoby náš život ani nebyl v plánu
ničíme vše a za námi jen spoušť.
Celý náš svět je jen na jednu ránu
a brzy zaklepe na poslední bránu.

Ref.
Žijem na naší modré kouli
a vesmír z nás má bžundu.
Hrajeme v něm tu naši roli
ani ne na mikrosekundu.
Až mne to pomyšlení bolí,
že vesmír na příští rundu
zas jiný vedoucí druh zvolí.

3.
Miliarda let sem miliarda let tam
pro všehomíru jsme jen nicota.
Konečný účet lidstva odevzdám,
že je nulová cena našeho života.
Ráj není, potkáme se u pekla bran
lemovaných křikem černých vran.

Ref.
Žijem na naší modré kouli
a vesmír z nás má bžundu.
Hrajeme v něm tu naši roli
ani ne na mikrosekundu.
Až mne to pomyšlení bolí,
že vesmír na příští rundu
zas jiný vedoucí druh zvolí.

Sex v domově (důchodců)

10. února 2016 v 16:53 | PJ |  Erotické básně (od 18 let)

1.
Sedím na lavičce a v hlavě otázky,
co mne štvou a dělají mi vrásky,
o projevech a serpentýnách lásky,
kde jsou blondýny i tmavovlásky.

2.
Za zdánlivě prázdnýma očima,
na dobu dávnou, co byla prima,
odvíjí se sny a mé vzpomínky,
co zapálí mi v očích plamínky.

Ref.:
Jsou to sny:
o vlkém milování,
o celonoční vášni,
o nahlas vzdychání,
ať veselí či vážní,
o nárazech těla,
o křiku vzrušení:
"tak bych to chtěla",
o do uší šeptání:
"miláčku jsi skvělý",
o pevném přitisknutí
o polibku, co je vřelý,
o prsty zad stisknutí,
o do klína vtisknutí,
o dlouhém sání,
o do úst vodotrysku,
co mluvit brání,
o vylízání pysků,
vše vícekrát po sobě
a to i v krátké době.

3.
Sedím na lavičce a v hlavě obrázky,
co jsou nádherného sexu ukázky.
Musím končit snít o projevech lásky,
a vrátit se do domova z vycházky.

4.
Čekají mě další dědci s plenami,
co neřeší už, zda "dá či nedá mi",
ale taky mají své vzpomínky a sny
na kdysi plně sexem prožité dny.

Ref.:
Jsou to sny:
o vlkém milování,
o celonoční vášni,
o nahlas vzdychání,
ať veselí či vážní,
o nárazech těla,
o křiku vzrušení:
"tak bych to chtěla",
o do uší šeptání:
"miláčku jsi skvělý",
o pevném přitisknutí
o polibku, co je vřelý,
o prsty zad stisknutí,
o do klína vtisknutí,
o dlouhém sání,
o do úst vodotrysku,
co mluvit brání,
o vylízání pysků,
vše vícekrát po sobě
a to i v krátké době.