JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Největší chyby jsou chyby v lásce

18. ledna 2016 v 17:37 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Nejlehčí je vždy ublížit těm, které milujeme.
Na jedné straně jsme schopni pro ně umřít,
na druhé straně je lehkovážně zrazujeme.
Opravdová láska má občas velmi ostrý břit,
který bodá do srdcí a nechává v nich rány
a pak do těch otevřených ran sype kila soli.
A pocit, jakoby ho na kusy trhaly zlé vrány
má milovaný i milující, když u srdce to bolí.
Chyby, co se staly, pak někdy i po letech
stále cítíš jako křivdu, co nad tebou visí
jako stín a co na tě dýchá mrtvolný dech
lásky tak silně, že náhle nevíš, ani čí jsi.
Ani nevíš, zda ta láska někdy pomine,
cítíš, že vybral/a sis lehčí cestu životem.
Asi je lehčí, když ti život snadno plyne,
než bojovat o největší lásku s osudem.
Sam/a sis vybrala tu nejpřímější cestu,
a přeješ si, ať vede ke správnému cíli.
Pak zahraješ si na ženicha či nevěstu
a jen vzpomeneš si, jak šťastní jste byli.
A v zasutém hlubokém koutku tvé duše
zůstane malá jizvička, co jednou za čas
zabolí, když vzpomeneš, jak jednoduše
lze ublížit největší a osudové lásce v nás.
Neboť není vůbec sporu, že bezpochyby
všichni děláme v lásce ty největší chyby.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 18:16 | Reagovat

Když čtu ty tvé řádky Jene, těžko lze uvěřit, že je píše muž.
Většinou jsou to muži, kteří lásku dokáží pošlapat, vzít ženě ideály a naději, že by láska mohla existovat... :-(
Ale takoví jsou už muži. ;-)

2 plasil-jan | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 18:44 | Reagovat

[1]: Nemohu to posoudit, ale asi máš pravdu. Ale ten důvod u mužů je genetický a vědecky podložený. Tím ho samozřejmě nehájím. Ale prostě touha se "rozmnožovat" = předávat geny je v mužích naprogramovaná od cca 15 let do 60 let. Kdežto ženy tento program v sobě prostě nemají a ani nemohou biologicky mít. To je prostě fakt. Takže (znovu: aniž bych to chtěl omlouvat) muži klamou, protože je tak bůh či příroda naprogramovali. Žena, pokud zklame a pošlape lásku ze své viny, tak je to skutečně, protože ji chce pošlapat. Prosím nehledej v tom nic zlého z mé strany. Jen víceméně cituji vědecké závěry lidským způsobem :-)
Hezký večer.

3 Sugr | E-mail | 18. ledna 2016 v 18:46 | Reagovat

[2]: Nikdy jsem lásku ze své strany nepošlapala, proto to beru jinak.
Vždy jí pošlapali a šlapou pořád muži, i staří starci, nejen muži do 60! :-|

4 plasil-jan | E-mail | Web | 19. ledna 2016 v 7:54 | Reagovat

[3]: Samozřejmě, že ne každá žena se tak zachová a taky ne každý muž podlehne genům. Ale znám ženy, které odešly a pošlapaly vše, co mohly. A třeba i opustily své děti. Čili opravdu to není jen výsada mužů. Co se týče toho věku, tak nad 60 let lze taky vše pošlapat, ale předpokládám, že už jen menšina mužů nad 60 let odchází za mladou holkou. I když ten věk se poslední dobou hodně posunuje. Asi jsem měl napsat spíše hranici 70 let :-) Každopádně láska je svině a obrací životy žen i mužů. Nikoho nehájím :-)

5 Kitty | E-mail | Web | 19. ledna 2016 v 12:02 | Reagovat

Beru poučení o mužích-samcích. Co je to ale platné, když si v nadšení nasadíš rozsévače do srdce a on ani cit neodplácí, protože se neumí vymáčknout. Ano, mají to přírodou dané, ale málo čtou, jak jsou zase ženy založené. Měla jsem velkou partnerskou krizi, protože jsem doufala, že náznakům "z poučných knih" porozumí. Neporozuměl. Tak se teď nestarám a jedeme dál. Já hledám podněty jinde a když jemu to doma stačí :-? Protože ho mám prostě ráda bez podmínek. Někdy je to ale těžké, omlouvání-neomlouvání funkcí rozsév(r)ače ;-)

6 plasil-jan | E-mail | Web | 19. ledna 2016 v 12:36 | Reagovat

[5]: Není každý muž takový. Nechci se nějak vyzdvihovat, ale já jsem se vždy snažil plnit druhé polovičce, co jsem jí na očích viděl. Prostě někdo má empatii a někdo nemá. A jsou i jiné stránky vztahu, které zasahují do života. Ženy vůbec kolikrát netuší, jak je chlap vystresovaný z toho, že neuživí rodinu. Nikomu to neřekne, ale dře jak kolikrát jak vůl, jen aby zbytek rodiny byl jakoby šťastný. Jenže  časem zapomíná, že to štěstí není jen v majetku. Je to jeden z dalších důvodů, proč zralí mužové odcházejí od rodin zakládat nové. Oni si totiž začátek rodiny a malé děti vůbec neužili kvůli práci od rána do večera. A když už by si chtěli dítě užít, protože jsou zabezpečení, tak zjistí, že s původní partnerkou to už biologicky nejde :-( Prostě není nic černobílé... Já bych taky chtěl hledat podněty, ale nějak se mi nedaří... :-(

7 Kitty | E-mail | Web | 19. ledna 2016 v 12:50 | Reagovat

[6]: Ano, doba je zlá a jsme špatně vychovaní minulými generacemi. Je mi 67 a cítím i vidím deficit zkušeností. Každá oba je jiná.
U nás je to tak, že jsme "na psí knížku", ja jsem z malého města, ale přece jen z kulturního prostředí, zde jsem náplava na konci světa. Přítel je svobodný, já rozvedená, šlo nám to víc než dvacet let, než jsem začala cítit nedostatek jeho "vyjádřeného" citu a taky má nebezpečné zdravotní návyky. Ale - někdo se má hůř. Já si občas vyjedu "do lázní" a tím i za kulturou, a zde asi zůstanu do smrti. Vytáhla jsem ho z jeho ulity a neuvážila. Přesto se snažím si zde najít oblasti, které mě baví a smiřují mě s volbou. Jen kdyby se nesnažil se tak brzo umřít :-(

8 plasil-jan | E-mail | Web | 19. ledna 2016 v 14:41 | Reagovat

[7]: Držím Ti palce :-)

9 Kitty | E-mail | Web | 19. ledna 2016 v 18:17 | Reagovat

[8]: Děkuji :-)

10 plasil-jan | E-mail | Web | 19. ledna 2016 v 18:27 | Reagovat

[9]: Rádo se stalo :-)

11 Hanka | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 19:00 | Reagovat

Tak se mi zdá, že máš s láskou smutné zkušenosti, když o ní píšeš smutné básně.
Na rozdíl od Sugr si myslím, že pošlapat city není jen výsadou mužů. :-|

12 plasil-jan | E-mail | Web | 21. ledna 2016 v 9:02 | Reagovat

[11]: jojo, dost smutné. Ale asi každý máme smutné zkušenosti, jenže někdo k nim má i ty šťastné a záleží pak na tom, kterým je více :-)

13 Hanka | E-mail | Web | 21. ledna 2016 v 10:12 | Reagovat

[12]: Svatá pravda. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama