JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Naposledy

24. listopadu 2015 v 13:33 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Ještě jednou a naposledy, ani nechci věřit,
že ty odejdeš jednoho dne z našich dveří.
Ještě jednou se usmějí tvoje nádherné oči
a naposledy pak ve dveřích se na mě otočí.
Ten okamžik se mi pevně vryje do paměti,
bude se mi zdávat o tom letmém ohlédnutí.

Ještě jednou a naposledy zaklepeš na dveře
a pak uvidím tvé havraní rozlétané kadeře.
Naposledy řekneš mi "má lásko dobré ráno"
a už ani pusu nedostanu, nebude mi přáno.
Ještě jednou dáme si čaj a poslední oběd
a snad slíbíme, že se uvidíme někdy opět.

Naposledy vzpomenu rán plných nahoty,
dál budou už jen dlouhé dny plné samoty.
Zmizí mi z očí všechny tvoje všední věci
a najednou budu jak osamělé zvíře v kleci.
Naposledy bych chtěl o tebe zabojovat,
ale mozek ví, že musím tu bitvu vzdát.

Naposledy na společné zážitky si vzpomenemʼ,
u toho bránit budeme slzám deroucím se ven.
Připomeneme si, jak jsme vroucně milovali,
společně se toho, co přinese nám život, báli.
Volali a toužili, když jeden byl někde v dáli
A hlavně se spolu pořád tulili a moc se smáli.

Naposledy v duchu pohladím tvoje znamínka
na místech, co budou pro mě už jen vzpomínka.
V duchu uvidím sluncem osvícené přes žaluzie
tvé nahé tělo krásné nehledě na pihy či strije,
když na pohovce dáváš se mi jak na podnose
s tou nejhezčí pihou od slunce, co máš na nose.

Naposledy postavíme si vzdušný zámek
a já přemýšlím, co vhodného bych ti řekʼ.
Ale ty řekneš nezlob se, ale nedá se svítit,
pořád prý budeš ke mně v srdci něco cítit.
Ještě jednou bych chtěl se do tebe vpíjet,
ale vím, že už se budeme spolu jen míjet.

Naposledy se mi hlava i srdce uvěřit vzpírá,
ale už skoro úplně mě v lásku opustila víra.
Už nikdy prsty tvé tváře nebudu se dotýkat,
zbývá mi jen smutek začít v sobě polykat.
Naposledy chci zabloudit v kouty tvého těla
tak, jak jsi to měla ráda a jak jsi to chtěla.

Naposledy bych tě kousal do krku a níž,
zatímco ty na mně v extázi divoce řádíš
a nehty mi zarýváš do ramen vzrušením,
ty myšlenky projevují se srdce bušením.
Naposledy se na mě ve snech zhroutíš,
bývalo to krásné, moc dobře to i ty víš.

Ještě jednou a naposledy, ani nechci věřit,
že ty odejdeš jednoho dne z našich dveří.
Něco takového mi má hlava nechce brát,
že se to vůbec jednou mohlo takto stát.
Naposledy ahoj a snad to nebude bolet
tak moc, jak to bolí teď, i dalších sto let.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiwi | Web | 24. listopadu 2015 v 14:57 | Reagovat

Jéj... to je krásný ♥

2 plasil-jan | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 16:09 | Reagovat

[1]: To jsem rád :-) Děkuji.

3 Míša | Web | 24. listopadu 2015 v 17:15 | Reagovat

Je krásná, ale chybí mi tam jistá rytmika a tak se mi špatně četla :) Chápu ale, jaké je tak dlouhé básně psát a máš příjemně zvolené rýmy. Nejsem zrovna znalec, spíše amatér, ale docela mi bili do očí některé často se opakující věci jako třeba ty pihy a znaménka. Jsou i významnější věci, co by mohly čtenáři utknout v mysli, ale to je pouze můj názor a mohu se mýlit. Jinak oceňuji to, s jakou vášní se pokoušíš to pojmout. :)

4 plasil-jan | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 17:23 | Reagovat

[3]: Děkuji za takový superlativ - "krásná" :-) Jsem rád, že se ti líbí. Ono se to špatně čte, pokud nezvolíš rytmus přednesu. Musela by jsi Míšo to několikrát přečíst a pro každou sloku najít ten nejlepší rytmus, aby vyzněly jednotlivé rýmy a zároveň to pro posluchače bylo srozumitelné. Co mně hodně pomáhá, je přečíst si báseň několikrát nahlas. Ty znaménka a pihy jsou snad jen v jedné tematické sloce, aspoň myslím :-) Každopádně ti děkuji moc za komentář a pochvalu.

5 Míša | Web | 24. listopadu 2015 v 17:32 | Reagovat

Ano jsou, jen mi utkvěly nejvíce v paměti, jako bych četla jen o nich :) Víš já chápu, jak to s rytmikou pojmout.. sama když píšu ve všem vidím tu svou a není jednoduché se trefit každému do noty, ale báseň se mi opravdu líbí a nerada bych tě nějak poučovala, nebo nedej bože ti nějak křivdila :) Přece jen jsi v tvoření daleko zkušenější :) já mám jen pár desítek kousků v ušmudlaném sešitě a ty historii celého blogu.. to se moc poměřovat vážně nedá :D

6 plasil-jan | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 17:42 | Reagovat

[5]: Já jsem rád za každou reakci, opravdu. Protože třeba i negativní reakce znamená, že to někdo četl a přemýšlel o tom. Takže já to hodnotím pozitivně, když mi někdo napíše svůj názor na můj výtvor. Navíc tvůj názor se mi líbí, vždyť začíná tím, že je ta báseň krásná :-)) Takže ještě jednou Míšo děkuji moc ;-)

7 Sugr | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 18:57 | Reagovat

Mé tělo s pihami a strijemi,
po tobě touží stále až k zbláznění.
Když jsi mi kousal do krku a níž,
jen s tebou jsem byla v Ráji, však ty víš!
Netřeba Jene jen na mě vzpomínat,
jestli mě ještě chceš, hned za dveřmi budu stát!

8 Sugr | E-mail | 24. listopadu 2015 v 19:00 | Reagovat

[3]: ...docela mi bili do očí věci...?
Skutečně "bili"? :-D
Míšo Jan tu má daleko více svých dílek, začti se zpětně a porozumíš..., píše úžasně, stačí se začíst do jeho dílek! :-)

9 plasil-jan | E-mail | Web | 25. listopadu 2015 v 8:51 | Reagovat

[7]:
To je od tebe Sugr krásné vyznání,
skoro slyším, jak zvony vyzvání.
Se mnou, ale opravdu není o co stát,
na lásku už mohu jenom vzpomínat.
Jsme oba od sebe daleko vzdálení,
užijme si tedy platonické básnění.

10 Sugr | E-mail | 25. listopadu 2015 v 20:31 | Reagovat

[9]: Myslíš vy dva, nebo my dva? :-D

11 plasil-jan | E-mail | Web | 26. listopadu 2015 v 8:24 | Reagovat

[10]: No když se tak ptáš, tak mě napadá, že správná odpověď je, že se to týká mě a všech ostatních žen na světě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama