JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Listopad 2015

Naposledy

24. listopadu 2015 v 13:33 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Ještě jednou a naposledy, ani nechci věřit,
že ty odejdeš jednoho dne z našich dveří.
Ještě jednou se usmějí tvoje nádherné oči
a naposledy pak ve dveřích se na mě otočí.
Ten okamžik se mi pevně vryje do paměti,
bude se mi zdávat o tom letmém ohlédnutí.

Ještě jednou a naposledy zaklepeš na dveře
a pak uvidím tvé havraní rozlétané kadeře.
Naposledy řekneš mi "má lásko dobré ráno"
a už ani pusu nedostanu, nebude mi přáno.
Ještě jednou dáme si čaj a poslední oběd
a snad slíbíme, že se uvidíme někdy opět.

Naposledy vzpomenu rán plných nahoty,
dál budou už jen dlouhé dny plné samoty.
Zmizí mi z očí všechny tvoje všední věci
a najednou budu jak osamělé zvíře v kleci.
Naposledy bych chtěl o tebe zabojovat,
ale mozek ví, že musím tu bitvu vzdát.

Naposledy na společné zážitky si vzpomenemʼ,
u toho bránit budeme slzám deroucím se ven.
Připomeneme si, jak jsme vroucně milovali,
společně se toho, co přinese nám život, báli.
Volali a toužili, když jeden byl někde v dáli
A hlavně se spolu pořád tulili a moc se smáli.

Naposledy v duchu pohladím tvoje znamínka
na místech, co budou pro mě už jen vzpomínka.
V duchu uvidím sluncem osvícené přes žaluzie
tvé nahé tělo krásné nehledě na pihy či strije,
když na pohovce dáváš se mi jak na podnose
s tou nejhezčí pihou od slunce, co máš na nose.

Naposledy postavíme si vzdušný zámek
a já přemýšlím, co vhodného bych ti řekʼ.
Ale ty řekneš nezlob se, ale nedá se svítit,
pořád prý budeš ke mně v srdci něco cítit.
Ještě jednou bych chtěl se do tebe vpíjet,
ale vím, že už se budeme spolu jen míjet.

Naposledy se mi hlava i srdce uvěřit vzpírá,
ale už skoro úplně mě v lásku opustila víra.
Už nikdy prsty tvé tváře nebudu se dotýkat,
zbývá mi jen smutek začít v sobě polykat.
Naposledy chci zabloudit v kouty tvého těla
tak, jak jsi to měla ráda a jak jsi to chtěla.

Naposledy bych tě kousal do krku a níž,
zatímco ty na mně v extázi divoce řádíš
a nehty mi zarýváš do ramen vzrušením,
ty myšlenky projevují se srdce bušením.
Naposledy se na mě ve snech zhroutíš,
bývalo to krásné, moc dobře to i ty víš.

Ještě jednou a naposledy, ani nechci věřit,
že ty odejdeš jednoho dne z našich dveří.
Něco takového mi má hlava nechce brát,
že se to vůbec jednou mohlo takto stát.
Naposledy ahoj a snad to nebude bolet
tak moc, jak to bolí teď, i dalších sto let.

Na kouzla nevěřím

16. listopadu 2015 v 18:12 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)

1.
Dnes ráno měl jsem divný telefonát:
přijdu si pro tebe, šeptal zvláštní hlas.
Nevěděl jsem, zda se smát či bát,
a teď čekám jen, kdy ozve se zas.
Nevím, zda byl mužský nebo ženský,
ale nechal ve mně trochu nejistoty.
Ač nevěřící, nepolíbený nábožensky,
hledím teď více vzhůru než pod boty.

Ref.
Křičím: seru na tebe,
ano, s tebou mluvím.
Ať z pekla či z nebe,
stejně se tě nebojím.
Tak přijď, tady stojím
a život jen tak nedám.
Na kouzla nevěřím,
smrti se nezaprodám.

2.
Možná si pro mě už brzy přijde,
ale proč zrovna já a teď a tady?
Zda-li mi na rozloučení čas zbyde,
kdo by mi k tomu dal nějaké rady?
Nevím, zda to bolí nebo ani trochu,
a zda stihnu ještě večeři s láskou.
Já nechci umřít kvůli boha vrtochu
a zlém hlasu skrytém za maskou.

Ref.
Křičím: seru na tebe,
ano, s tebou mluvím.
Ať z pekla či z nebe,
stejně se tě nebojím.
Tak přijď, tady stojím
a život jen tak nedám.
Na kouzla nevěřím,
smrti se nezaprodám.

3.
Včera jsem v práci asi cosi slíbil,
můj šéf si možná ani nevšimne.
Ale někomu jsem se určitě líbil,
i když s většinou to asi nepohne.
Jen máma bude určitě smutná.
Najednou se cítím tak unavený,
předpověď smrti divně chutná
a život je hned kouzel zbavený.

Ref.
Křičím: seru na tebe,
ano, s tebou mluvím.
Ať z pekla či z nebe,
stejně se tě nebojím.
Tak přijď, tady stojím
a život jen tak nedám.
Na kouzla nevěřím,
smrti se nezaprodám.

Síla slov

9. listopadu 2015 v 17:07 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Řeči se vedou a voda si plyne,
pak láska zmizí a přijdou jiné.
Tisíckrát jsi mi řekla: "miluji tě"
a pak si s jiným zplodíš dítě.

Ref.
To je síla slov, která sami vypouštíme éterem.
Raději milou lež než hnusnou pravdu berem.
Život se zdá jednodušší,
ale slova pak činy zruší.
Každý to ví či aspoň tuší.

2.
Sliby se slibují a čas nám běží,
pak dostaneš mat černou věží.
Cizí král teď vyhrál hru i tebe,
z tvých slibů teď už jen zebe.

Ref.
To je síla slov, která sami vypouštíme éterem.
Raději milou lež než hnusnou pravdu berem.
Život se zdá jednodušší,
ale slova pak činy zruší.
Každý to ví či aspoň tuší.

3.
Všechny krásné slova pominou,
i když je stále na co vzpomínat.
Taky chtěl bych chodit za jinou,
ale pravou lásku už neumím dát.

Ref.
To je síla slov, která sami vypouštíme éterem.
Raději milou lež než hnusnou pravdu berem.
Život se zdá jednodušší,
ale slova pak činy zruší.
Každý to ví či aspoň tuší.

Na každou svini se vaří voda

4. listopadu 2015 v 15:24 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Další kříž necháš za sebou
a ani se nikdy neohlédneš.
Výčitky tě nikdy nezebou,
zamáčkneš vše jako veš.
Jak pokaždé přejdeš most,
co potom ještě chvíli hoří,
a klidně všem řekneš dost,
ať se za tebou vše zboří.

Ref.
Je to divná záliba - jen ty a za tebou spáleniště.
Nehraješ fér a každý ví, že nesmí na tvé hřiště.
Ale na každou svini se uvaří někde voda příště,
to pochopíš i ty, ale už pozdě,
až zničí tě jiný stejně sprostě.

2.
Je to tvou zvláštní zálibou asi,
ničit ostatním životy a ideje.
Věříš, že řídíš osudové časy,
podle tebe se ale nic neděje.
Jsi prostě silnější než ostatní
a slabé kusy ti musí z cesty
jak figurky padni komu padni.
Jsi předloha ďáblovy nevěsty.

Ref.
Je to divná záliba - jen ty a za tebou spáleniště.
Nehraješ fér a každý ví, že nesmí na tvé hřiště.
Ale na každou svini se uvaří někde voda příště,
to pochopíš i ty, ale už pozdě,
až zničí tě jiný stejně sprostě.

3.
Je to přece jen tvůj život
a ti za tebou tě nezajímají.
Tvrdíš - každý má svůj plot
a ten si před ostatními tají.
Nemáš čas ani na výčitky,
jdeš vždy hned zase dál.
Co bylo jak uschlé kytky,
život či osud dal a pak vzal.

Ref.
Je to divná záliba - jen ty a za tebou spáleniště.
Nehraješ fér a každý ví, že nesmí na tvé hřiště.
Ale na každou svini se uvaří někde voda příště,
to pochopíš i ty, ale už pozdě,
až zničí tě jiný stejně sprostě.