JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Jak jsem choval ryby - část 11.

12. října 2015 v 14:57 | PJ |  Povídka na pokračování
Část jedenáctá
Volavka a vydra

Na jaře po zimní kalamitě jsem zůstal velmi překvapen, když jsem zjistil, že jedna ryba přežila. Zůstala schovaná zřejmě v trubce pod jednou hrází ze spodní strany. Trubky jsou zadělané jen z té horní strany. Nevím, zda se to na ní nějak projevilo, ale tu trubku začala obývat, i když už bylo jaro nebo léto. Byla prakticky neustále schovaná v trubce.

Na jaře jsem přemýšlel, co dál. Ještě koupit rybičky nebo už to nechat tak. Náklady za celou dobu byly neskutečné a ani se mi je nechtělo počítat. Má tedy cenu po tom všem ještě investovat do ryb, ptal jsem se sám sebe často. Nakonec rozhodlo to, že jsem pořád dostával rybičku při různých příležitostech. Postupně jsem tedy vybudoval zase hejno různých ryb.

Ovšem, jak jistě všichni tuší, nedopadlo to dobře. Nejdřív mi říkal soused - důchodce s pozorovacím talentem a spoustou času, že vždy když odjedu do práce, tak přiletí na zahradu obrovský pták - volavka, který si sedne na vysoký strom u lesa nad potokem. Chvíli sedí, dívá se dolů a pak najednou letí kolmo dolů do potoka a pak zase letí nahoru a v zobáku má rybu. Nejdřív jsem si myslel, že už trošku senilní a moc se kouká do rána na televizi a pak vidí všude samé létající nestvůry. Ale pak jsem si všiml stop na trávníku od něčeho velikého a navíc se skutečně začali ztrácet zase ryby. Tak jsem si řekl, dobře, počkám jeden den chvilku potichu v garáži, aby ten chytrý pták si myslel, že jsem odjel a uvidíme. A viděl jsem. Sice na dálku (a výšku) neúplně dobře vidím, ale o tom, co jsem viděl na tom stromě, jsem si myslel, že existuje jen ve filmech jako např. Jurský park. Počkal jsem, až sletěl k potoku a byl schovaný za vrbami a potichu jsem se přikradl za ním. Byl jsem od něj asi 10 metrů, když si mě všiml. Byl vysoký určitě víc než metr a stál proti mně na těch svých párátkách. Myslel jsem, že okamžitě odletí, ale on si mě měřil, jakoby nevěděl, zda se má bát on mě nebo já jeho. A trošku jsem i dostal strach, protože takový pták, kdyby zaútočil, nemusí to být vůbec jednoduché. Ale pak si asi řekl, že mu za to nestojím, roztáhl křídla jak od letadla a při vzletu se kolem mě zvedl vítr jako na ranveji. Neschopen slova jsem nevěděl, co mám dělat. Přece nemůžu stát celý den na břehu a chránit ryby. Zavolal jsem svému známému rybáři, co se mi stalo, a on mi poradil, že jediné, co pomůže, jsou sítě přes potok. Odjel jsem tedy na nákup do rybářských potřeb, zakoupil jsem zelené sítě 3x5 metrů a nainstaloval jsem je na všechny části potoka s rybami. Skutečně to pomohlo, stopy ptáka ohniváka začaly být méně časté, až vymizely úplně. I soused říkal, že už ten "messerschmitt" dlouho neviděl.

Ale to nebylo vše. To, co přišlo, překonalo ptáka několikanásobně. Zase jsem zjistil, že mi mizí ryby. Ale nemohl jsem za boha přijít na to, proč a kam. Jednou jsem šel po břehu a počítal rybičky a najednou jsem se propadl do země. Vytáhl jsem nohu z 30 centimetrové díry a koukám na to jako blázen. Šel jsem si pro rýč a díru jsem vyházel a viděl jsem podzemní cesty, které vedly všemi směry a měli zhruba průměr 10 centimetrů. A jedna vedla pod fošnu ohraničující břeh a rovnou do potoka. Když jsem to volal rybáři, tak už mi ani nevěřil, že se toto může stát jednomu člověku s pár rybami. A řekl mi, že je to vydra a ta neodejde, dokud nevyžere všechny ryby. Je to chráněné zvíře, ostatně stejně jako volavka a asi bych ji stejně nechytil. Zasypal jsem díru, rozloučil se s rybami, otevřel jsem flašku zlatého Johnyho Walkera, co jsem dostal kdysi darem a kterou jsem si šetřil, protože to stojí majlant. Sedl jsem si na břeh a díval jsem se na ryby. Za chvilku se objevila i vydra, vynořila se z vody, nadechla a šla zase do vody. Takhle jsem ji viděl ještě několikrát. Do týdne mi zbyla jediná ryba a vydra odešla.

Teď už ryby nekupuji a známým říkám, ať mi je už ani nedávají. Nemá to smysl. Celá ta sranda mě stála 10 let života a odhadem desetitisíce, ale spíše myslím, že to bylo i víc než sto tisíc. Zůstal mi potok a hráze. Když teče víc vody, tak to pěkně zurčí, jak voda rychle přepadává přes hráze. Pokud jste dočetli až sem, tak vám děkuji. Tak nějak jsem to musel ze sebe vypsat…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama