JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Jak jsem choval ryby - část 10.

6. října 2015 v 17:27 | PJ |  Povídka na pokračování
Část desátá
Zima

Když už se mi stalo, že jsem přišel skoro o všechny ryby, tak jsem využil toho, že byl potok víceméně prázdný a musel jsem rozšířit hráze směrem do břehů. Po několika letech totiž, jak přicházely různé deštivé a povodňové dny, jsem zjistil, že hráze začaly protékat. Ne samozřejmě skrz kamenné hráze, ale okolo. Prostě velká voda si cestu vždy najde, takže tak dlouho si voda postupně vymývala pod fošnami na boku potoku cestičku, až se dostala pod fošnami a okolo hráze do další části potoka. Nebyl to nikdy žádný zásadní problém, prostě jakoby prosakovala voda skrz zeminu kolem hrází, ale když jsem tedy měl najednou potok prázdný od ryb, tak jsem každou hráz vypustil, vyčistil, vyvezl usazeniny, odkopal hlínu od každé hráze na obě strany do boku a zalil díry betonem, jak nejhlouběji to šlo. Navrch betonu jsem přibetonoval kameny tak, aby beton samozřejmě nebyl vidět a kameny navazovaly na stávající hráze.

Mé neštěstí s kanalizací a rybami se rozneslo postupně mezi všechny známé, příbuzné i sousedy. Všichni se ke mně chovali podle toho. Hodně lidí vědělo, co to dalo práce vybudovat a i kolik peněz to stálo. Mnozí to ostatně u mě na zahradě sami občas obdivovali, když přišli na návštěvu.

Najednou se návštěvy objevovali nečekaně s různými rybičkami, dostával jsem ryby k narozeninám a k svátkům. Sám jsem si občas také udělal radost a přikoupil sem tam něco, ať už v obchodě nebo u mého již známého rybáře. Časem se tak zase počet ryb v mém potoce zvedl na několik desítek.

V tom roce pak přišla krutá zima. Každou zimu, když mrzlo tak, že zamrzal potok, jsem každé ráno před cestou do práce šel led rozbít a večer zase znovu. Nebylo to sice potřeba, protože voda v potoce stejně protékala, ale pro jistotu jsem to vždy udělal. Ono stejně skutečně mrzlo tak, že zamrzala i tekoucí voda, jen třeba 14 dní za celou zimu. Ale tato zima byla jiná. Mráz dosahoval v jasných nocích pod lesem u potoka na sněhu skoro 14 dnů kolem minus 25 stupňů a také přes den nestoupl nad minus 10 stupňů. Nikdy bych nevěřil, co takový mráz dokáže udělat. Příroda je prostě mocná a jak se ukázalo, byl jsem proti ní zcela bezmocný. Stalo se totiž to, co jsem si myslel, že se nemůže stát. Potok zamrzl až na dno a přestal téci úplně.

Bylo to panoptikum, jaké jsem si opravdu nepřál. V ledu zůstaly uvězněny všechny ryby. A já jsem věděl, že tentokrát mi po zimě nezůstane ani jedna ryba. Ale proti tomuto se nedalo nic dělat. Jeden kamarád s jezírkem a rybami zkusil strčit do jezírka ohříváček a nechal ho puštěný přes noc. Dopadlo to tak, že ráno měl sice ryby nezamrzlé, ale všechny se mu natlačily kolem ohříváčku, resp. led je tam dotlačil a všechny se mu uvařily a samozřejmě také umřely. Takže proti této kalamitě skutečně lék nebyl…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr | E-mail | Web | 6. října 2015 v 19:13 | Reagovat

Tedy ty ryby si s tebou užijou,
nebo ty s nimi? ;-)

2 plasil-jan | E-mail | Web | 7. října 2015 v 7:42 | Reagovat

[1]: jojo, není to jednoduché :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama