JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Jak jsem choval ryby - část 9.

30. září 2015 v 16:28 | PJ |  Povídka na pokračování


Část devátá
Pstruzi
Když už to chvíli vypadalo, že snad mám všechny problémy podchycené a prakticky se nemůže už nic nečekaného stát, rozhodl jsem se rozšířit svůj chov. Našel jsem si jednoho rybáře a domluvil se s ním, že při výlovu mi vybere ty nejmenší pstruhy a doveze mi je až na zahradu. A po nějaké době skutečně dorazilo auto a koupil jsem za několik tisíc 50 malých pstroužků. Rozdělil jsem je do dvou částí potoka a byl jsem blahem bez sebe. Zároveň jsem koupil od rybáře 20 kilový pytel s krmením pro pstruhy.

Několik dní pstruzi lítali v potoce jako blázniví a při dně vířili bahno. Ale pak se zklidnili a za několik týdnů už mi krmení jedli skoro z ruky. Zvykli si na mě, na můj hlas, a když jsem je přišel krmit, tak se voda úplně vařila. Byla to nádhera vidět 25 pstruhů na jednom místě, jak vyskakují a skoro se perou o jídlo. A když jsem dal do vody ruku s krmením, tak mi jedli z ruky. Prostě paráda. A jak rychle rostli a začali se od sebe odlišovat, měl jsem sto chutí si je pojmenovat. Ale na to jich bylo skutečně moc.

Jenže když se mi něco chvilku daří, tak je jasné, že musí přijít něco, co všechno zase změní k horšímu. A to také přišlo. Přijel jsem jednou odpoledne v neděli domů z nějaké návštěvy a šel se podívat samozřejmě na zahradu a také za rybami. Hned na začátku mě uhodila do očí zakalená voda a vzápětí zase kanalizační smrad. A hned chvíli potom jsem uviděl pohromu, která mě úplně odrovnala. Všechny ryby vyskakovaly z vody, bylo to neuvěřitelné, snažily se přežít, tak skákaly z vody do vzduchu a padaly zpátky do potoka. Byl jsem úplně dezorientovaný, nevěděl jsem, co mám dělat dřív. Pustil jsem do potoka vodu ze studny, ale ten bordel se valil potokem strašně masivně, to nebylo jako kdysi se sousedkou a pár kýbly. Tentokrát to vypadalo, jakoby se celý fekální vůz překlopil do potoka. Začal jsem ryby chytat a dával jsem je do čisté vody v kýblech a různých vanách a nádobách. Jenže pro ně to byl takový šok, že většinou okamžitě v čisté vodě se otáčely břichem vzhůru. Brečel jsem jako želva a i teď po několika letech, když o tom jen píši, tak se mi tlačí slzy do očí.

Jako úplně poslední věc jsem zavolal na Policii a najednou se začaly dít věci. Během chvíle přijelo nejen policejní auto, ale také obrovské hasičské auto a jako poslední přijela na kole paní z Odboru životního prostředí z Městského úřadu. Když jsem totiž na Policii nahlásil, že mi někdo do potoka musel pustit kanalizaci, tak oni zavolali hasiče a na životní prostředí a všichni se tam během chvilky sešli. Jak jsem se pak dozvěděl, tak na životním prostředí má každý víkend někdo havarijní službu - pohotovost pro takové případy. Hasiči okamžitě v plné zbroji postavili na mém mini potoku nornou stěnu pro zachycení znečištění a policisté s jedním hasičem se dali prodírat potokem proti proudu, aby našli zdroj znečištění. Protože silnice vedoucí kolem mého domu je uzoučká, tak hasičské auto prakticky zablokovalo celou ulici. Takovou bezpečnostní akci nezažil ještě nikdo v okolí. A všechno kvůli mým v té chvíli už většinou mrtvým rybám.

Sepsali jsme protokol, hasiči a paní ze životního prostředí si odebrali vzorky vody. Nakonec se vrátili i průzkumníci s tím, že našli zdroj - trubku vedoucí do potoka a z ní neustále valily sračky. Trubku nějak napevno uzavřeli s tím, že samozřejmě budou zjišťovat, odkud vede a dají mi pak vědět.

Za pár týdnů jsem dostal vyrozumění, že trubka vede k jednomu už dlouho nedostavěnému domu vzdálenému od potoka asi 500 metrů a je vedená a povolená jako dešťová kanalizace. Jenže v tom domě nikdy nebydlí. Při dalším pátrání se přišlo na to, že jeden ze sousedů tohoto nedostavěného domu si prostě řekl, že tentokrát ke svému plnému septiku nebude volat fekální auto, ale využije kanalizaci domu, kde nikdo nebydli, ale je napojený na rozdíl od něj na opravdovou kanalizaci. Ale samozřejmě nevěděl, že ten dům má kanalizace dvě, jednu splaškovou vedenou do skutečné kanalizace a jednu dešťovou vedenou do potoka. Přeskočil plot s hadicí a strčil ji do prvního kanálu, co uviděl, a začal čerpat svůj septik. Bohužel do potoka a k mým rybám. Tento pán sice dostal pokutu z odboru životního prostředí a majitel nedostavěné nemovitosti taky nebyl šťastný, protože musel jít na úřad a byl kvůli tomu popotahován, ale to mně samozřejmě nijak nepomohlo.

Z asi 150 ryb různého druhu jsem zachránil cca 10 ryb, byl to jeden z nejsmutnějších dnů v životě a nestydím se za to, že jsem to vydatně obrečel…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr | E-mail | Web | 30. září 2015 v 18:18 | Reagovat

Tedy Jene to byl nejsmutnější díl tvého počinu! Tedy doufám!

2 plasil-jan | E-mail | Web | 30. září 2015 v 18:22 | Reagovat

[1]: jojo, to tedy bylo hodně smutné. Dlouho jsem se z toho dostával. Uvidíme, co bude dál... Ještě dva díly...

3 Sugr | E-mail | 30. září 2015 v 18:25 | Reagovat

Věřím, ve Zlatou rybku! ;-)

4 plasil-jan | E-mail | Web | 30. září 2015 v 18:29 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama