JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Jak jsem choval ryby - část 8.

25. září 2015 v 16:21 | PJ |  Povídka na pokračování
Část osmá
Baba

O neškodné babě ze sousedství už jsem psal. Jak se ukázalo, tato baba byla neškodná jen zdánlivě. Jednou při krmení rybiček a poslouchaní jejich mlaskání, jsem najednou ucítil kanál. Určitě znáte tu charakteristickou vůni kanálu. Samotná "vůně" mě nepřekvapila, protože pravidelně při silnějších deštích, kanalizace opravdu z ulice trošku zasmrdí. Ale tentokrát bylo jasné počasí a navíc jsem vzadu u lesa a u potoka, kde takový odér opravdu není běžný. Po chvíli jsem si všiml, že voda v potoce se kalí a při bližším zkoumání jsem zjistil, že smrad jde z potoka. Krve by se ve mně nedořezal. Co moje rybičky? Co mám dělat? Vždyť mi to všechno umře.

Rychle jsem pustil do potoka vodu ze studny a nechal jsem ji naplno téci, aby se co nejrychleji ta špatná voda ředila, nasadil jsem holínky a vydal jsem se proti proudu po potoku, abych zjistil, co se děje. Cesta to strastiplná, protože potok před mým pozemkem je neudržovaný, zarostlý a je to vlastně jen skutečně maličký potok plný bahna. Když jsem došel až k místu, kde potok míjí pozemek nejbližší sousedky, vyškrábal jsem se na ulici, abych její dům obešel a vrátil se do potoka. Musím doplnit, že se jedná o asi 100-letou vetchou čarodějnici a podle toho také samozřejmě vypadá její dům. Všude slepice a jiní domácí verbež. A k tomu všude přítomný nepořádek.

Když jsem se vracel za jejím domem k potoku, uviděl jsem samotnou zmíněnou čarodějnici, jak jde proti mně a v každé ruce nese kýbl. Do té doby jsem si myslel, že pro ni unést i prázdný kýbl musí být těžké a ona teď nesla hned dva a samozřejmě mi bylo hned jasné, že už jsou prázdné, ale předtím směrem k potoku nesla určitě dva plné.

Zatnul jsem zuby a zkusil jsem to nejdříve po dobrém. Říkám, dobrý den, co pak to nosíte? Pozdrav přeskočila a koukla na mě podezřívavě a řekla, že vynáší septik, tak jak to dělá odjakživa, vždy když se naplňuje, tak ho vynáší kýbly do potoka. Přece nebudu platit za fekální vůz, dodala. Asi vteřinu mi přeletěla hlavou myšlenka, že tady ji nikdo nenajde, kdyby náhodou uklouzla a bouchla se do hlavy. A nikdo by ji nikdy nehledal. Určitě by stačilo do ní jen trošičku šikovně strčit. Ale ovládl jsem se a pěkně jsem se na ni usmál a vysvětlil, že mi to tráví ryby a jestli bych jí tedy nemohl nabídnout finanční příspěvek na fekální vůz. Vypadala dost překvapeně, moc to nechápala, protože ona už tam žije 200 let a vždy se to dělalo takto. Ale souhlasila a já jsem si mohl připsat další (a pravidelný) náklad na rybičky.

Z pozvání na kávu jsem se osypal a s výmluvou na rozdělanou práci na zahradě jsem utekl zkontrolovat rybičky a objednat fekální vůz…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama