JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Jak jsem choval ryby - část 6.

18. září 2015 v 17:45 | PJ |  Povídka na pokračování
Část šestá
Kočky

Dokupování ryb se mi stalo koníčkem, který byl výrazně dražší, než kdybych chodil každý den do hospody na pivo. Přesně jsem si zapisoval, co by mělo, v které části plavat a pak se to snažil kontrolovat a počítat. Zřídil jsem si rybí hřbitov na kousku pozemku pod lesem, kam jsem vždy zakopal uhynulé kusy. Ale nebývalo jich moc.

Jenže najednou jsem se nemohl dopočítat den za dnem správného počtu ryb, i když jsem žádné mrtvé ve vodě nenašel. Byl to pro mě něco jako nepochopitelný zázrak. Když dáte přece ryby do akvária, tak se vám taky nemohou vypařit. A toto bylo takové větší přírodní akvárium. No hodně jsem se pletl.

Je na čase zmínit se o dalším ze sousedů, který je na druhou stranu, než ta bláznivá babka. Jsou to starší manželé v pěkném domečku a mají spoustu koček, čemuž jsem dosud nevěnoval pozornost, když tedy nepočítám to, že při jízdě kolem jejich domu musím zpomalovat, aby líné kočky mohly v klidu přejít bez úhony silnici. Jak se ukázalo, kočky se staly mým úhlavním nepřítelem na nějakou dobu.

Jednou jsem se se sousedy potkal na ulici a v rámci slušného povinného prohození několika bezvýznamných vět jsem se inteligentně zeptal, co je u nich nového. Bezelstný soused mi kupodivu neodpověděl jako vždy na stejnou otázku, že je vše v pohodě, ale vrtalo mu zřejmě něco v hlavě, protože se mě udiveně podíval a řekl mi, že se mu dějí v poslední době zvláštní věci. A to, že mu kočky nosí domů pořád nějaké barevné i nebarevné ryby. V té chvíli jsem si uvědomil, že kupuji ryby a kočky mi je přes noc chodí lovit a nosí je sousedovi. A do prdele, zaklel jsem v duchu. Takže proto se mi ztrácí mé ryby. Od té doby jsem přestal zpomalovat, když jsem jel kolem jejich domu a naučil jsem jejich kočky celkem dobře utíkat.

Začal jsem zjišťovat, co by mi mohlo pomoci a nakupoval různé drahé spreje - odpuzovače koček. Jenže zkuste stříkat sprej na nějakých 50 metrů břehů každý druhý den. To bych si musel najít ještě jedno zaměstnání, kde bych vydělával jen na odpuzovače. Zkusil jsem kupovat krmení, abych je odlákal od lovení mých ryb. Ale nic nepomohlo. Po dalších konzultacích na Internetu jsem zjistil, že je jediná možnost, jak se zbavit kočičích predátorů, je zvýšit břehy tak, aby nemohly kočky z břehu lovit mé ryby.

Nakoupil jsem asi 50 metrů bukových fošen o šířce 6 centimetrů a výšce 60 centimetrů, na což určitě padlo několik vzrostlých buků a cena za tyto fošny mě přivodila skoro infarkt. Dále jsem nakoupil roxory o průměru 5 cm. v celkové délce asi 100 metrů, cena čehož mi přivodila druhý infarkt. Dřeva jsem si nařezal na délku jednotlivých částí potoka (od hráze k hrázi), osadil na jednotlivé břehy tak, aby vrch fošen byl zhruba v rovině s povrchem pozemku. Roxory jsem nařezal na cca 1,5 metrů dlouhé kusy, po třech jsem je svařil dohromady. Jednotlivé fošny jsem zajistil posvařovanými roxory zaraženými do země a dosypal jsem hlínu k vrchu fošen. Zároveň jsem odkopal hlínu, která přebývala za fošnami směrem k potoku. Tím jsem zvedl břeh. Už nebyl pozvolný směrem k vodě, ale končil zasypanou fošnou, za níž už byla voda. Kočky od té doby nedosáhly z břehu do vody a nemohly mi lovit ryby.

Nicméně náklad za tuto zdánlivě jednoduchou akci byl obrovský v řádu desetitisíců. Vše kvůli několika rybičkám a pohodě, kterou jsem s nimi chtěl v zahradě najít. Také práce to byla velmi těžká a náročná. Fošny vážily určitě přes 50 kilo (odhad) a manipulace s třeba 5 metrovou těžkou fošnou a její umístění na správné místo není vůbec jednoduchá. Vypadal jsem jako větrník, když jsem se potácel s fošnami v rukou po zahradě. Také zabíjení roxorů obrovským kladivem mi vždy rozkmitalo všechny klouby v rukou a ramenou, takže jsem se ještě drahnou chvíli po práci třepotal jako bych pracoval celý den se sbíječkou…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama