JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Jak jsem choval ryby - část 4.

11. září 2015 v 17:11 | PJ |  Povídka na pokračování
Jak jsem choval ryby
Část čtvrtá
Rybičky

Před nákupem prvních ryb jsem si pořídil roli plastového pletiva pro králíkárny a zabudoval jsem do první hráze pletivo tak, aby bylo cca 30 cm nad hráz a voda mohla protékat a zároveň to bránilo rybám v emigraci.

Vyzbrojen kýblem jsem pak vyrazil do specializovaného obchodu se zvířaty všeho druhu (za mých mladých let se to jmenovalo Zverimex). Protože jsem byl z Internetu teoreticky připraven, měl jsem na lístečku několik jmen různých ryb, které lze vypustit ven do potoka. Když jsem je pak četl a po každém jméně se podíval do bezduchého a nezúčastněného výrazu pracovnice celorepublikové sítě obchodů s domácími zvířátky, začal můj entuziasmus postupně uvadat. Nakonec jsem zjistil, že nejenže je nemají, ale ani je nikdy neměli a mít nebudou. Nehledě na to, že mi ani nevěřili, že takové ryby existují. Měli jen dva druhy: koi kapry a karase. Koupil jsem tedy tehdy asi 10 kusů každého druhu a s kýblem jsem zase odešel domů. Na cestu jsem ještě přibral jakýsi pytel barevného krmení, které stálo víc než samotné rybičky.

Doma přesně podle návodu jsem nechal rybičky otužovat, kdy jsem jim postupně přidával vodu z potoka a odebíral ryby, které začaly bůhví proč trénovat plavání na znak. Po několika desítkách minut jsem všechen zbytek živých ryb pustil do první hráze. Nasypal jsem jim předražené luxusní krmivo a čekal, co to udělá. Neudělalo to nic. Krmení si zvesela odplavalo dál po proudu a rybičky si ho ani nevšimly. Snad si zvyknou, pomyslel jsem si a pozoroval hemžení ryb v potoce. Konečně, říkal jsem si. A rozhodl jsem se, že najdu jiný obchod taky s jinými rybičkami.

A samozřejmě mi pomohl Internet. Byl jsem překvapen, že i ryby se posílají balíkem, ale objednal jsem tedy ryby různého druhu a čekal na zavolání, že dorazily na poštu. Zatím jsem přidal pletivo na druhou hráz a čekal na zásilku. A skutečně dorazila a ryby různých tvarů a barev skončily ve druhé části potoka.

Léto jsme nějak společně přežili a přišel podzim. Ryby se naučily jíst a pro pobavení u toho zvesela mlaskaly, když se snažily krmivo z hladiny nasát do pusy. A já jsem byl šťastný. Jak se ukázalo už brzy, bylo to štěstí předčasné...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr | E-mail | Web | 11. září 2015 v 18:07 | Reagovat

To nevadí, že bylo štěstí předčasné - ale bylo. V životě jsem neslyšela ryby mlaskat při jídle - teda, to musel být senza zážitek! ;-)

2 plasil-jan | E-mail | Web | 11. září 2015 v 18:16 | Reagovat

[1]: Jsou horší věci, které se mohou stát předčasně :-) Předčasné štěstí je ještě celkem fajn...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama