JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Jak jsem choval ryby - část 3.

8. září 2015 v 16:43 | PJ |  Povídka na pokračování
Jak jsem choval ryby
Část třetí
Kontrola

Těšil jsem se na jaro, až zakoupím své první rybičky. Ale dříve než nákup rybičky mi přistál ve schránce dopis z Městského úřadu z odboru životního prostředí. Psali mi, že přijdou na jakési místní šetření. Aha, napadlo mě, že je to kvůli jedné bláznivé sousedce, co má problémy snad se všemi úřady a bydlí asi o 200 metrů dále a jelikož je mezi námi několik pustých pozemků, jsme vlastně sousedi, i když na sebe ani nevidíme.

V příslušný čas jsem si vzal volno v práci a seděl doma čekaje s konvicí na kávu na návštěvu úředníků. Auto přijelo na čas, označené logem úřadu a vystoupili 4 lidé. Bylo mi divné, že tolik lidí se zabývá bláznivou sousedkou, která je víceméně neškodná, ale přidal jsem do konvice více vody, aby byla káva pro všechny.

Po nezbytných formálních pozdravech jsem je zval všechny dál. Vypadalo, že nemají dobrou náladu, asi nějaké problémy v úřadu. Nechtěli jít dál a že raději půjdeme na zahradu. Přestože nebylo zrovna žádné horko, říkal jsem si, že se asi nechtějí vyzouvat a vysvlékat. Nabídnul jsem jim tedy posezení na zahradě u pergoly. Ale hnali se na zahradu a sednout si nechtěli. A hned k potoku. Ukazuji na mostek a říkají, co to tu máte. Zapýřil jsem se v domnění, že se jim to líbí a že mi to chtějí pochválit, a říkám, že je to pěkné, že jsem si to sám naplánoval a z velké části i udělal a že tam už brzy dám různé rybičky a vysázím keřové vrby. A oni na to, to musíte zbourat. Byl jsem neschopen slova. A proč, vykoktal jsem ze sebe. Porušil jste ty a ty předpisy. Nesmíte stavět mostky přes potok, i když je na vašem pozemku. A taky nesmíte stavět hráze a zadržovat vodu.

Vždy jsem byl přesvědčený, že dokáži reagovat prakticky na jakoukoliv situaci, že jsem výřečný a dokáži všechno vykomunikovat, ale teď jsem stál neschopen slova a slzy se mi tlačili do očí. Musím to zvládnout, řekl jsem si. Pojďme si sednout a dáme si kávu a zkusíme si to nějak vysvětlit, vybreptnul jsem. Evidentně viděli, že jsem v šoku a souhlasili.

Při chystání kávy jsem se uklidnil a při kávě jsem se pak snažil o věcnou debatu. Zjistil jsem, že jim přišlo udání. Prý byl někdo na procházce v lese, který je nad mou zahradou a je z něj vidět až k potoku a protože to byl asi nějaký všeználek, kterému evidentně vadilo, že zatímco on se v klidu prochází po lese, tak já si dřu jak černoch na vlastním, tak poslal anonymní udání na úřady. Najednou jsem i z těch úředníků cítil, že jim to není příjemné a i proto se automaticky tvářili tak zamračeně, že to musí vůbec řešit.

Společně jsme začali hledat řešení nejdříve při kávě a pak i při slivovici (až na úřednici-řidičku). V zákoně jsme našli obezličku ohledně mostku, protože vlastně spojuje dvě části mého pozemku a v takovém případě existuje něco, čemu se říká propustek, který je povolený. Prý sice mohl být menší (velikost je asi lichoběžník o základnách cca. 2 a 3 metry s výškou 4 metry), ale nad tím tedy zavřou očka. Ale problém zůstává s postavenými hrázemi. I toto se nakonec vyřešilo díky zašpuntovaným zabetonovaným trubkám na dně v každé hrázi. Kdyby byl jakýkoliv problém v budoucnu, není problém trubky otevřít a nechat vodu protékat normálním způsobem. Takto jsme se rozloučili a od té doby jsem je neviděl.

Jediný výsledek, který to pro mě mělo, že jsem si zašel na Lesy ČR a domluvil se na odkupu kusu lesa nad mou zahradou a tento les jsem si pak oplotil, aby už nikdo nemohl strkat svůj nenechavý nos, do čeho mu nic není. Takže tento ne zrovna levný nákup asi 1000 metrů čtverečních lesa mohu také připočítat k nákladům na chov rybiček pro potěšení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sugr | E-mail | Web | 8. září 2015 v 18:04 | Reagovat

Musím uznat, že jsi si poradil parádně. Slivovička a hned určitě měli všichni lepší náladu, mimo té řidičky, viď? :-D

2 plasil-jan | E-mail | Web | 8. září 2015 v 18:24 | Reagovat

[1]: Co mi zbývalo? :-) Hlavně, že se to vyřešilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama