JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Jak jsem choval ryby - část 2.

4. září 2015 v 8:36 | PJ |  Povídka na pokračování
Jak jsem choval ryby
Část druhá
Mostek a hráze

S potěšením jsem si měřil pohledem hromadu kamení a už jsem plánoval, jaké krásné hráze se z nich postaví. Rozhodl jsem se udělat 4 hráze a rozdělit tak potok na 5 částí. Na první část navíc bude výhled z japonského klenutého dřevěného mostku přes potok. Už jsem se viděl, jak si povídám z mostu s rybičkami, kterým zároveň házím krmení, a ony mi pro potěšení vyskakují z vody….

Proměřil jsem si prostor na japonský mostek a oslovil jednu místní firmu, která na zakázku vyrobí ze dřeva snad cokoliv. Po několika telefonátech a návštěvě syna majitele firmy a proměření daného místa se nakonec podařilo je ukecat na můj tvar (lichoběžník) mostku. A za několik týdnu jsem byl hrdým majitelem krásného klenutého mostu přes můj potůček. Celý jsem ho natřel speciální barvou do vlhkého prostředí, která bohužel nepočítala s tak vlhkým prostředím, jaké je samozřejmě u potoka. Od té doby tedy každý rok natírám stále speciálnějšími barvami do stále vlhčejšího prostředí a stále si myslím, že není asi vlhké prostředí jako vlhké prostředí. Dnes mohu zkalkulovat, že mě barvy na mostek již stály více než původní mostek. Ale něco přece jenom člověk musí obětovat, že?

Po rozdělení potůčku na 5 nestejně dlouhých částí jsem začal kopat jednotlivé hráze. Na dno potoka jsem dal kamennou trubku a svedl vodu do ní. Nikdy jsem nic takového nedělal, ale vyzbrojen základním technickými znalostmi a snad i selským rozumem, jsem si řekl, že prostě musím hráz zakousnout do břehů půl metru a že to musí vydržet snad i tsunami na potoku. Nejdelší hráz má 3 metry, nejvyšší má určitě více než metr a všechny jsou dost široké na to, aby se daly normálně přejít. 4 z nich jsou uprostřed nejnižší a směrem ke krajům se zvyšují. Pátá má naopak dvě průtokové díry cca 15 cm. od vrchu a je tedy přechozí suchou nohou, pokud nejsou silné deště, pak naopak teče voda rovnoměrně po celém rovném vrchu. Každá hráz je jiná, jedné říkám romská na počest Romů, kteří riskovali, když mi za 100 Kč naplnili kufr auta dlažebními kostkami. Jedna vypadá přesně jako kamenná zídka, protože je z kamenů z rozebrané zídky. A ostatní jsou pel-mel podle toho, kde jsem zrovna našel nějaký vhodný kámen. Po postavení a vyschnutí betonu, spojujícího všechny kameny, na každé hrázi, stačilo uzavřít trubku z kameniny a celý prostor hráze se postupně naplnil vodou.

Zhruba první rok jsem tedy strávil přípravou a výstavbou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr | E-mail | Web | 4. září 2015 v 18:05 | Reagovat

Tedy Jene, to je přímo vědecké pojednání... :-D

2 plasil-jan | E-mail | Web | 4. září 2015 v 18:19 | Reagovat

[1]: Neboj, to je teprve začátek. Popíši celých 10 let...

3 Sugr | E-mail | 4. září 2015 v 18:34 | Reagovat

10 let trvala výstavba?
Desetiletka? :-D

4 plasil-jan | E-mail | Web | 7. září 2015 v 13:36 | Reagovat

[3]: Jak se to vezme, kazdopadne je to 10 let, co jsem se do toho pustil a posledni dil bude koncit v soucasnosti...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama