JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Jak jsem choval ryby - část 1.

1. září 2015 v 17:55 | PJ |  Povídka na pokračování
Jak jsem choval ryby
Část první
Kameny
Není nad lepší relaxaci na zahradě než pohled na pestrobarevné rybičky v čisté vodě, řekl jsem si jednou a hned jsem začal plánovat, jak si zpestřit zahradu. Teď po deseti letech mohu rekapitulovat.
Jako vlastník potůčku, tekoucího přes můj pozemek, jsem ihned věděl, že nechci kopat zvlášť jezírko, ale využiji potůčku rozdělením pomocí několika kaskádovitých hrází za sebou. První věc, co jsem potřeboval, byly kameny. Spousta kamenů různých velikostí, ze kterých by se daly hráze postavit.

Stala se z toho několika měsíční úchylka, kdy jsem za jízdy spatřil někde u silnice vhodný kámen, tak jsem nečekaně brzdil a zastavoval k pramalé radosti řidičů jedoucích za mnou. O to větší pozdvižení u projíždějících řidičů pak působilo, když jsem v košili a kravatě vláčel přes příkop u silnice obrovské kameny do kufru. Několik košilí to odneslo a také společenské boty dost trpěly, když jsem několikrát zapadl do bahna v příkopu u silnice. A zajímavé bylo také vysvětlování partnerům na obchodních schůzkách, kam jsem mířil. Vymýšlel jsem si historky od přepadení, přes havárii až po pomoc zraněnému cestou. Problém nastal, když jsem během několika měsíců třikrát přijel na jednání se stejným člověkem zaprášený, v botách od bahna a v potrhané košili. Samozřejmě jsem si nepamatoval, jakou výmluvu jsem použil minule, takže jsem musel improvizovat. Je pravda, že na čtvrté jednání už mě nikdy nepozvali…


Když o tom tak přemýšlím, tak jsem ještě neměl ani rybičku, ale už jsem měl dost velké náklady na nové ošacení a obutí. A také jsem si dost poničil auto, když se mi nepodařilo překulit větší balvany do kufru bez poničení laku na autě a odrovnal jsem několik zadních pneumatik, když váha kamení v kufru z mého auta dělala vozidlo jezdící jen na zadních dvou kolech. V neposlední řadě byl mým nákladem také rozdrcený palec na noze, když jsem nedokázal rychle ucuknout nohou před padajícím vlhkým těžkým kamenem, který mi mrška vyklouzl z rukou a zamířil si to přímo na můj palec na pravé noze.



Ale konečným výsledkem bylo, že jsem po několika měsících měl na pozemku velkou kupu kamení různého druhu. Součástí byly i kameny z jedné staré zídky, kterou její nový majitel starého domu, kolem kterého byla postavená, rozebíral, aby mohl postavit nový plot a kameny mi věnoval za odvoz, a také několik desítek dlažebních kostek, které mi pracující Romové opravující silnici, kolem které jsem zrovna projížděl, za stovku naskládali do kufru tak rychle, že jsem pochopil, že to asi nebylo podle pravidel. Jak potom vysvětlili, že jim na dodělání silnice kupa kostek chybí, mě v té chvíli nějak moc nezajímalo...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr | E-mail | Web | 3. září 2015 v 17:57 | Reagovat

Jene, že ty jsi nakonec postavil z toho kamení u vás doma přehradu? ;-)

2 plasil-jan | E-mail | Web | 3. září 2015 v 18:03 | Reagovat

[1]: Nech se překvapit. Bude dílů aspoň 11 :-)

3 Sugr | E-mail | 3. září 2015 v 18:04 | Reagovat

Nechám a ráda! :-)

4 plasil-jan | E-mail | Web | 3. září 2015 v 18:06 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama