JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Květen 2015

Svět není černobílý

28. května 2015 v 18:07 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Jestlipak i ty víš, že
medvěd rád v negližé
schovává se do spíže
a hrnec medu vylíže?
Pak svědomí ho hryže
a peklo má zas blíže.

2.
Jestlipak i ty víš, že
děvka ráda v negližé
i prdel pomalu a tiše
ti za prachy vylíže?
Pak svědomí jí hryže
a peklo má zas blíže.

3.
Jestlipak i ty víš, že
číňan rád v negližé
schovává se do rýže
a udání tam napíše?
Pak svědomí ho hryže
a peklo má zas blíže.

Ref.
Svět není jenom černobílý,
tak zastav se i ty na chvíli,
stačí najít v sobě zbytky síly
a na lidi kolem být i milý.
Všichni mají své svědomí
a to i tvrďáka snadno zlomí.
Nejsou lidi jen dobří a zlí,
jen hajzlové a hodné víly.
Svět není jenom černobílý.

4.
Jestlipak i ty víš, že
blázen rád v negližé
utápí se ve své pýše
a v létě stoupá na lyže?
Pak svědomí ho hryže
a peklo má zas blíže.

5.
Jestlipak i ty víš, že
politik rád v negližé
večer obuje své galoše
a cpe do sebe lanýže?
Pak svědomí ho hryže
a peklo má zas blíže.

6.
Jestlipak i ty víš, že
farář rád v negližé
káže vodu ze své výše
a pije víno ze své číše?
Pak svědomí ho hryže
a peklo má zas blíže.

Ref.
Svět není jenom černobílý,
tak zastav se i ty na chvíli,
stačí najít v sobě zbytky síly
a na lidi kolem být i milý.
Všichni mají své svědomí
a to i tvrďáka snadno zlomí.
Nejsou lidi jen dobří a zlí,
jen hajzlové a hodné víly.
Svět není jenom černobílý.

7.
Jestlipak i ty víš, že
manželka ráda v negližé
pečuje o své cypřiše
a kafe vaří jak maryše?
Pak svědomí jí hryže
a peklo má zas blíže.

8.
Jestlipak i ty víš, že
sám taky rád v negližé
občas ve stavu beztíže
rád zalezl bys do díže?
Pak svědomí tě hryže
a peklo máš zas blíže.

9.
Jestlipak i já vím, že
bývám taky v negližé
a mluvím občas v klišé,
z čehož zle se mi dýše?
Pak svědomí mě hryže
a peklo mám zas blíže.

Ref.
Svět není jenom černobílý,
tak zastav se i ty na chvíli,
stačí najít v sobě zbytky síly
a na lidi kolem být i milý.
Všichni mají své svědomí
a to i tvrďáka snadno zlomí.
Nejsou lidi jen dobří a zlí,
jen hajzlové a hodné víly.
Svět není jenom černobílý.

10.
Jestlipak my víme, že
všichni v blbým negližé
brzy stoupnem do zdviže,
co odveze nás tam níže
v zasloužené pekelné říše,
kde svědomí už nehryže...

Generační proměny mého života

20. května 2015 v 15:45 | PJ |  Politické básně
Jako malé dítě součást té nejmladší generace,
nezajímala mne politika ani tehdejší honorace.
Všechny Husákovy děti obsadily naši republiku,
hrálo si nás moc na pískovišti, měly jsme kliku.

Uběhlo pár let a o jednu generaci náhle starší
pochopil jsem, co plácají ti komunističtí braši.
Na gymplu držet hubu a krok a tvrdá disciplína,
dnes to mladým asi připadá, že to byla hlína.

Další generační proměnu prožil jsem na vysoké,
když období změny režimu bylo hodně divoké.
Místo marxismu-leninismu a dějin proletariátu
začali jsme si hledat své místo v novém státu.

Přesun do další generace přišel pak s rodinou,
zajistit živobytí, střechu, jídlo a nebýt spodinou.
Uštvaný životem zapomněl jsem opravdu žít,
postupně ztratil jsem lásku a iluze přestal mít.

Teď jsem v generaci, co už může hodnotit,
a vím, že mohu říci, že mohl jsem lépe žít.
Něco jsem prožil, něco pokazil, občas se bál,
ale snad jsem přece mnoho lidí nezklamal.

Už mě čeká jen poslední změna v generaci,
v důchodu poznám konečně tu pravou láci.
Možná se důchodu nedožiju a nepoznám nic,
důchod bude v devadesáti, kdo by chtěl víc?

Generační změnou projdeme asi 6x za život,
pokaždé je to těžce překonaný vysoký plot.
A za plotem čeká po chvilce hned zase další,
a po posledním už nám jen v hlavách straší.

Ale mě to nezajímá - láska přešla jako rýma

13. května 2015 v 16:21 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce

Spoustu tvých krásných slov zní mi v uších,
kde je celá pravda, to dneska už jen tuším.
Láska, milování a touha, co měla být věčná,
vše slyším zase znovu - smyčka nekonečná.
A ty teď na to říkáš: "Ale mě to už nezajímá,
láska prostě přešla, jako přejde třeba rýma."

Spoustu moc krásných vět se do papíru vpila,
chtěla jsi mě pořád a byla jsi nejmilejší víla.
Budu s tebou už navěky žít a chci i děti mít
tak přijd a klidně kdykoliv můžeš si mě vzít.
A ty teď na to říkáš: "Ale mě to už nezajímá,
láska prostě přešla, jako přejde třeba rýma."

Spoustu krásných obrazů vrylo se v paměti,
mám tě vleže, ve stoje a třeba i na koštěti.
A všude pusa rozesmátá, tvoje oči šťastné,
že strávíme život spolu, to bylo přece jasné.
A ty teď na to říkáš: "Ale mě to už nezajímá,
láska prostě přešla, jako přejde třeba rýma."

Spoustu krásných vzpomínek mám v hlavě,
všechny z lásky voloviny vybavím si hravě.
Vánoce a překvapení, dorty a i třeba lázně
a nakonec i chvíle, kdy chováme se vážně.
A ty teď na to říkáš: "Ale mě to už nezajímá,
láska prostě přešla, jako přejde třeba rýma."

Spoustu krásné lásky jsme už spolu zažili
a najednou o všechno přišli jsme za chvíli.
Těžko věřím, že to může takto rychle přijít,
nejdřív tak moc štěstí a pak naráz nic nemít.
A ty teď na to říkáš: "Ale mě to už nezajímá,
láska prostě přešla, jako přejde třeba rýma."

Spoustu krásných zážitků nestihneme prožít,
třeba jak dřív už se nikdy spolu láskou opít.
Nebudeme už řešit ani trable se svými dětmi,
protože teď celou naši lásku pohltil svět tmy.
A ty teď na to říkáš: "Ale mě to už nezajímá,
láska prostě přešla, jako přejde třeba rýma."

Jednou možná přijdeš, až zjistíš, že ti chybím,
podíváš se na mě se slovy: "lásku zase slíbím
a jen společně s tebou chtěla bych nadále žít,
pojďme zas to vše krásné ve svém životě mít."
Co já na to pak řeknu? "Ale mě to nezajímá,
láska už mě přešla, jak přechází třeba rýma."

Nechci být chlap na baterky

6. května 2015 v 17:16 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Já nemám rád papírové kapesníky
a jsem už taky trochu jako relikvie.
Stále na všechno zdvořile říkám díky
a občas se mi v této době špatně žije.
Není vše tak, jak bych od života čekal
a určitě nejsem zdaleka ve všem in.
Ani ten, co by ženy na potkání svlékal,
a klidně taky občas přiznávám i splín.

Ref.
Nechci být chlap na baterky,
nestačí mi peníze a úspěch.
Hledám střevíc své Popelky
a nabíjí mě lásky koloběh.
City jsou mým akumulátorem
a pokora a něha jeho napětí,
až najdu tu, co bude zdrojem,
do ráje se mnou pak poletí.

2.
Už nikdy nezačnu sjíždět sociální sítě,
protože pořád věřím na pohled do očí.
Taky se nenaučím používat zubní nitě
a arogance moci mě vždy ještě vytočí.
Bez mučení vyznám ženě lásku osobně
a rád jí k tomu složím milostné sloky.
Asi to vypadá jako archaismus podobně
jako doba, když Čapek válčil s mloky.

Ref.
Nechci být chlap na baterky,
nestačí mi peníze a úspěch.
Hledám střevíc své Popelky
a nabíjí mě lásky koloběh.
City jsou mým akumulátorem
a pokora a něha jeho napětí,
až najdu tu, co bude zdrojem,
do ráje se mnou pak poletí.

3.
Jsem jenom normální obyčejný chlap,
ale jednou tě snad najdu má Popelko.
Pak tě budu až do smrti moc milovat
a zahrnu tě láskou nekonečně velkou.

Ref.
Už nebudu chlap na baterky,
co má jen peníze a úspěch.
Najdu si klid u své Popelky
a nabije mě lásky koloběh.
City budou akumulátorem,
naše pokora a něha napětím.
Ty pak budeš mým zdrojem,
a já do ráje s tebou poletím.