JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Březen 2015

Tvůj nůž v mých žebrech

31. března 2015 v 14:29 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Proč tu teď jen stojím
a tak blbě koukám,
cokoliv říct se bojím
a panika mi stoupá,
obzor se mi mlží.
Co udělá správnej chlap,
když argumenty vršíš
až je z nich mrakodrap,
co už nepřelezu
ani nezbořím.
Jen teď nevím,
co s životem, co s ním?

Ref.
Cítím se jak Caesar s nožem v žebrech,
co vrazil do něj nejvěrnější z věrných.
Podobně jak on najednou ztrácím dech,
vnímám tu zradu v myšlenkách mých,
jak kruté,
a plně chápu jeho pocity při slovech:
"I ty Brute?".

2.
Nevím, co se svým tělem,
ztrácím konzistenci
fascinován obličejem,
co vyčítá mi existenci.
Něco bych říci měl,
ale hlas mě neposlouchá,
jsem oběť nebo pachatel?
Ty mě máš za padoucha,
co teď na mě chrlíš,
tak zůstávám
zase sám.
Co s tím teď dělat mám?

Ref.
Cítím se jak Caesar s nožem v žebrech,
co vrazil do něj nejvěrnější z věrných.
Podobně jak on najednou ztrácím dech,
vnímám tu zradu v myšlenkách mých,
jak kruté,
a plně chápu jeho pocity při slovech:
"I ty Brute?".

3.
Asi jsem tě zklamal,
čekala jsi víc.
Srdce jsem si zlámal
a teď neumím nic říct.
Jen bráním se trapnosti,
snad vydržím tu stát,
popřeji hodně štěstí
a zkusím i zamávat,
až odejdeš navždy.
Pak ticho bude
a oči rudé
pro pláč, co mi zbude...

Ref.
Cítím se jak Caesar s nožem v žebrech,
co vrazil do něj nejvěrnější z věrných.
Podobně jak on najednou ztrácím dech,
vnímám tu zradu v myšlenkách mých,
jak kruté,
a plně chápu jeho pocity při slovech:
"I ty Brute?".

Neptej se, co bude dál!

24. března 2015 v 9:14 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Zase se nám kouří pod patama,
to z toho, jak šoupeme nohama.
A do uší nám hvízdá meluzína,
je to sen nebo kocovina z vína?

Ref:
Tak pojďme dál a neptej se proč,
tak pojďme dál a neptej se kam.
Život hodně vzal a je to kolotoč,
co žaludkem míchá sem a tam.
Nikdy nevíš, zda nezůstaneš sám...

2.
Stoupáme výš a pády pak víc bolí,
vydržíme to horko i chladnou zimu.
Hrajeme se všemi očekávanou roli,
snad se neztratíme v mlze a dýmu.

Ref:
Tak pojďme dál a neptej se proč,
tak pojďme dál a neptej se kam.
Život hodně vzal a je to kolotoč,
co žaludkem míchá sem a tam.
Nikdy nevíš, zda nezůstaneš sám...

3.
Snažíme se vždy zůstat na nohou,
i když dostáváme zas ránu na solar.
Chmury v nás být poznat nemohou,
o pomoc nikdo z nás přece nevolal.

Ref:
Tak pojďme dál a neptej se proč,
tak pojďme dál a neptej se kam.
Život hodně vzal a je to kolotoč,
co žaludkem míchá sem a tam.
Nikdy nevíš, zda nezůstaneš sám...

4.
Když jsme chvíli sami sebou,
i my tvrdí chlapi cítíme bolest.
Hlava bolí, třesoucí ruce zebou,
život je boj a často i tvrdý trest.

Ref:
Tak jdeme dál a neptáme se proč,
tak jdeme dál a neptáme se kam.
Život nám bere, pořád je to kolotoč,
co míchá nám žaludkem sem a tam.
A nikdo z nás nechce zůstat sám...

Hovadina aneb "v řiti být nebo hovno mít?"

19. března 2015 v 12:43 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)

Nech mě být,
dej mi klid.
S tebou už nikdy
nechci nic mít!

Víš, co mi můžeš? Políbit mou řiť
a tak se teď rychle mi z cesty kliď!
Z mého života už Ti nedám ani píď,
to Ty přetrhla jsi naši společnou nit
a já chci zase šťastně, spokojeně žít.

Nech mě být,
dej mi klid.
S tebou už nikdy
nechci nic mít!

Každý se vlastní cesty životem chyť
a všechny dohromady dají hustou síť.
Však ty to přece moc dobře víš, viď?
Sama si teď na tu svoji cestu posviť,
aby tě pak nepotkal na ní nějaký shit.

Nech mě být,
dej mi klid.
S tebou už nikdy
nechci nic mít!

Do našeho stromu stačilo jednou tít
a už začal odspodu pomaličku hnít.
Chtěli jsme původně celý život mít
a pohromadě a společně v něm být,
ale teď nezbývá než tiše trošku klít.

Nech mě být,
dej mi klid.
S tebou už nikdy
nechci nic mít!

Vzpomínáš, bylo to i hezké, vždyť
oba jsme to chtěli, ale ty už ne, byť
jsi měla vše, lásku, pohodu i klid.
Teď musíme vzpomínky rozemlít
a novou krev naděje si do žil nalít.

Nech mě být,
dej mi klid.
S tebou už nikdy
nechci nic mít!

Byly i chvíle, kdy chtěli jsme blít
a druhého po hlavě kladivem vzít,
ale vždy dařilo se nám hněv smýt,
pak z lásky na druhého přestat výt
a zas jen to hezké si do hlavy vrýt.

Nech mě být,
dej mi klid.
S tebou už nikdy
nechci nic mít!

Už jsem i myslel, že snad budu pít,
a občas hrozil nám i divočejší split.
Pak vždy vyšlo sluníčko a jeho svit
dokázal naši lásku nám zpátky uvít
a díry nám zalátal zas milostný kyt.

Nech mě být,
dej mi klid.
S tebou už nikdy
nechci nic mít!

Happyend už doopravdy pryč ulít
a nemůžeme o naší lásce dál snít.
Našel si tě konečně tvůj Brad Pitt
a já si můžu jen najít svůj kokpit,
a nechat se do vesmíru vystřelit.

Nech mě být,
dej mi klid.
S tebou už nikdy
nechci nic mít!

Škoda, že to tak nevidí

5. března 2015 v 15:05 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Jel jsem ulicí jednoho rána,
když ozvala se velká rána.
Hlavou urazil jsem zrcátko,
neubrzdilo nějaké prasátko.
S boulí na hlavě sunu se ven,
slunce svítí, je krásný den,
říkám jí ty plechy čert vem,
každý může mít špatný den.
Škoda jen, že to tak nevidí
i ti, co posuzují mé chyby.

V práci kolegyně zasnila se,
asi viděla se na dovči zase.
Pak ty čísla, co mi poslala,
samozřejmě totálně posrala.
Zničený zas kritikou od šéfa,
říkám si, ať už toho nechá.
Vím, že za to sice nemůžu,
ale řevem na ni si nepomůžu.
Škoda jen, že to tak nevidí
i ti, co posuzují mé chyby.

Při nákupu v supermarketu
zahrál si prodavač na sketu,
na všechny neochotný zloun,
nemá šanci malý ani čahoun.
Napadá mě, že v tenhle den
asi ani nechtěl jít z domu ven.
Možná se rozchází se ženou
nebo mu draží byt pod cenou.
Škoda jen, že to tak nevidí
i ti, co posuzují mé chyby.

Dělám chyby stejně jako jiní,
lehké je vidět svět plný sviní.
Mnohem těžší je najít úsměv
i když nemáš na rtech zpěv.
Každý někdy šlápne vedle,
nelze sedět pokaždé v sedle.
Tak zkusme trošku empatie,
ať na světě se nám lépe žije.
Pak možná to i oni tak uvidí,
co budou soudit naše chyby.