JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Únor 2015

Strach z života bez lásky

17. února 2015 v 11:41 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Chytrý člověk vždy lepší stranu zvolí,
jen já jsem zase v té hlupákově roli.
Mé srdce se sice na kousíčky drolí,
ta chybějící láska fyzicky mne bolí
a duši mi trhá strach jak látku moli,
tak si do vlastní branky dávám góly.

Vím, že je chyba hrát si na hrdinu
a myslet jen na vlast a na rodinu.
Těžko si vždy smyju tu svoji vinu,
když dávám přednost čistému vínu,
tak bez lásky propadám se splínu,
že se štěstím navždy jsem se minul.

Ten strach je někde uvnitř v nás,
že bez lásky je život jenom trapas.
Nikdo nechce sám jít žádnou z tras,
co životem vedou tam a zpět zas.
Než být sám to raděj si zlámat vaz,
ta myšlenka se umí do hlavy vkrást.

Mnoho z nás zkouší s tím bojovat,
s tímhle strachem se do války dát.
I tma se může se světlem vystřídat,
ale na lásku se nedá jenom hrát.
Někdo umí život jen hákem brát,
ale nakonec porážku musí přiznat.

Spousta lidí v osamění žijí životy
a dali by vše, co mají, za jistoty,
že někdo zuje si u nich své boty
a už zůstane a zbaví je té nicoty.
Strach v srdci z osamělé nahoty,
strach z života bez lásky máš i ty!

Lékem je tvá láska

9. února 2015 v 18:15 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Místo srdce mám jen jizvu
a dech mi moji sílu bere
a ve spáncích cítím výzvu,
jak krev se mi tam dere.

I mé oči pak se rozostří
a slyším už jen matně
a bolest jak žiletky ostří
krájí mé zborcené chlopně.

Jen má víra v něco příští
mě pak při životě drží,
když krev mi z očí prýští
a vše kolem se mi mlží.

Za deště jizva hodně bolí
a já chci své srdce zpátky.
V noční samotě se city drolí,
moji duši ničí zloba a hádky.

Jediný lék je nedostupný
i když chrastím i penězi.
Můj mozek je vzpupný
ale pak ho to vždy mrzí.

Lék může mít různá jména,
pro mě je to láska Tvoje.
Jen ta pro mě lék znamená,
bez ní chci umřít bez boje.

Co je to předsudek?

6. února 2015 v 17:42 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Můj kamarád chodí s dívkou z Vietnamu
a soused hned vidí rudě prý žlutou tlamu.
Pak si zlomil nohu, když spadl ze schodů,
a operovala ho holka z dálného východu.

Ref.:
Češi jsou mistři předsudků,
na tváři úsměv, za zády nůž.
Schopní příkrých rozsudků,
snad další generace to změní už.
Na barvě nám snad nezáleží,
jen o srdce a duši přece běží…

2.
Všichni cigáni jsou přece stejní grázlové
vysvětloval jeden na ulici přesvědčivě.
Pak přepadli ho nějací bílí mladí volové
a příslušníkovi tmavé pleti vděčí, že žije.

Ref.:
Češi jsou mistři předsudků,
na tváři úsměv, za zády nůž.
Schopní příkrých rozsudků,
snad další generace to změní už.
Na barvě nám snad nezáleží,
jen o srdce a duši přece běží…

3.
Spolužák kdysi "buzeranty" odsuzoval
a hrdě a ochotně se za svou pravdu pral.
Dnes jeho syn je gay a už má i přítele,
tak si někdy člověk lehne jak si ustele.

Ref.:
Češi jsou mistři předsudků,
na tváři úsměv, za zády nůž.
Schopní příkrých rozsudků,
snad další generace to změní už.
Na barvě nám snad nezáleží,
jen o srdce a duši přece běží…