JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Říjen 2014

Mlha zkaženého života alkoholu a sexu

31. října 2014 v 18:24 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)

Ranní mlha stoupá roztrhaná na cáry,
odkrývá pomalu svět jitra kolem nás.
My po propité noci už opouštíme bary,
oparem probleskuje paprsků slunce jas.
Mlžnými cáry života platíš velkou cenu,
když čekáš na změnu srdcového počasí.
Zatímco ven každý den přinese změnu,
ty víš, že na srdci se bolest těžko uhasí.

Mlha v životě je stejná jako ta venku,
musíme počkat, až někam pryč zmizí.
Pak třeba si zase sundáš podprsenku
a už nebudeme se cítit jako lidé cizí.
Dáme pár panáků absinthu a vodky,
mlhu si přesuneme ze srdce do očí.
Pak sama sundáš si ještě i kalhotky
a nálada se sexem k lepšímu otočí.

Tak jako sluníčko nakonec vždy vyjde
a rozsvítí žlutými paprsky okolní svět,
tak mlha ze srdce zmizí a pryč odejde
a krásný úsměv se ti vrátí na tvář zpět.
Tvé oči budou kolem sebe krásně zářit,
tvůj nádherný kukuč moc dobře znám.
Šťastný, komu bude ten pohled patřit,
přál bych si, abych to byl třeba já sám.

Den, který bych změnil rád (píseň)

14. října 2014 v 14:42 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Dobrovolně procházím si peklem,
když čtu si naše společné zápisky.
Buď brečím nebo reaguji vztekle
a do sklenice nalévám si whisky.
Kolem sebe rozložené vzpomínky,
rozesmáté fotky i vyčítavé dopisy,
v nich pro lásku kladené podmínky,
co všechno si já nebo ty rozmysli.

Ref.:
Vzpomínám na ten den,
který bych změnil rád.
Udělal z něj jen zlý sen,
kterého netřeba se bát.
Ale už není cesta ven,
musím život tak brát,
a bez tebe už dál hrát.

2.
Nádherných několik let kolem sebe mám
ve fotkách, dopisech, mailech i smskách,
škádlení, milování a i rozepří sem a tam.
Krásné roky strávené v milostných hrách,
všechno je všude kolem mě zaznamenané
nevím, co mám dříve do ruky vzít a číst.
Tolik krásné lásky do slov, obrázků dané,
není už jednoduché najednou obrátit list.

Ref.:
Vzpomínám na ten den,
který bych změnil rád.
Udělal z něj jen zlý sen,
kterého netřeba se bát.
Ale už není cesta ven,
musím život tak brát
a bez tebe už dál hrát.

3.
Najednou nevím, byla to pravda či lži?
Rozmazaným viděním vše přehlížím,
je to alkoholem nebo to mi tečou slzy?
Sakra, proč já mám tak blbou povahu,
potřebuji na všechno zapomenout brzy
silnějšímu stačilo by vzít svou odvahu
nebo snad alkohol vymaže mi paměť
a odstraní mi z hlavy vzpomínek změť?

Ref.:
Vzpomínám na ten den,
který bych změnil rád.
Udělal z něj jen zlý sen,
kterého netřeba se bát.
Ale už není cesta ven,
musím život tak brát
a bez tebe už dál hrát.

4.
A ještě jednu sklenku whisky naleju si,
už ani nevím, zda všechno zdá se mi to,
jsi jen sen nebo skutečně existovala jsi.
Šlapu po papírech a občas zvednu foto,
je to jak příběh z filmu, jen teď nevím,
zda jsem herec nebo jen divák pouhý,
možná až se tu ráno na zemi probudím,
zjistím, že už nejsem otrok Tvé touhy.

Ref.:
Vzpomínám na ten den,
který bych změnil rád.
Udělal z něj jen zlý sen,
kterého netřeba se bát.
Ale už není cesta ven,
musím život tak brát
a bez tebe už dál hrát.

V lásce nemá smysl plánovat

10. října 2014 v 14:49 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Jen Ty lásko víš,
proč naše láska chodí pozdě spát.
Jen Ty lásko víš,
kdo přichází se do Tvých snů zdát.
Jen Ty lásko víš,
s kým nejvíc líbí se Ti pořád smát.
Jen Ty lásko víš,
proč si to jméno nechceš přiznat.
Jen ty lásko víš,
že v lásce nemá smysl plánovat.

Ale i já to vím,
proc občas nemůžeš láskou spát.
Ale i já to vím,
kdo se chodí do Tvých snů zdát.
Ale i já to vím,
s kým se Ti líbí nejvíce se smát.
Ale i já to vím,
že si to nechceš vůbec přiznat.
Ale i já to vím,
že v lásce nemá smysl plánovat.

A protože to vím, tak můžu se Tě ptát,
proč nechceš raději v klidu u mě spát,
nechat jen společné sny si spolu zdát
a celé dny už jen dohromady se smát
a tu naši lásku konečně světu přiznat
a jeden druhému vzájemně si ji i dát,
ale v lásce nemá smysl nic plánovat.

Bohužel ale taky už od Tebe jistě vím,
že o Tobě zbytečně dlouho jen sním.
A i když ve Tvých snech u Tebe spím
a nejlíp jen já s Tebou smát se umím,
tak lásku k tobě nikdy přiznat nesmím
a Ty už navždy zůstaneš sama s ním.
Takže k čertu s celým tím plánováním.

Píseň o platonické lásce

2. října 2014 v 18:31 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Platonická láska to jsou kusy bolavých vzpomínek.
Platonická láska zažehla mi tehdy v srdci plamínek.
Platonická láska bolí mě tam uvnitř stále i po letech.
Ta platonická láska je teď už jen marný povzdech.
V platonické lásce jsem udělal tehdy chybu, to vím.
Měla být méně platonická a to zpět nikdy nevrátím.

1.
Tak jak řekám nikdo proud vody neotočí,
tak nejde zastavit tekoucí slzy z mých očí.
Jak řeky tečou vždy směrem dolů z výšin,
tak slzy mají řečiště ve vráskách na tváři,
kde utopí se všechen můj smutek a splín
i všechny dětinské sny, co jak sedmilháři
nám slibovaly dlouhou a nekonečnou lásku
a teď nasadily skutečnosti smutnou masku,
že vše se jiné zdá a jak voda při povodni,
která klidně spláchne vše, co má v cestě,
tak slzy křičí: klidně lásku v srdce bodni
a bodej dál, dokud i jen trošku žije ještě.

Ref.
Platonická láska to jsou kusy bolavých vzpomínek.
Platonická láska zažehla mi tehdy v srdci plamínek.
Platonická láska bolí mě tam uvnitř stále i po letech.
Ta platonická láska je teď už jen marný povzdech.
V platonické lásce jsem udělal tehdy chybu, to vím.
Měla být méně platonická a to zpět nikdy nevrátím.

2.
Tak jak neovlivním cestu slunce po obloze,
tak nejde poručit po Tobě své velké touze.
Jak slunce svítí a rozzáří každý kout země,
tak touha po tvé lásce vždy tryskala ze mě.
Teď musím přežít život bez Tvého tepla,
když jsi jako slunce hřála a svítila ve tmě,
ale stále věřím, že jsi se jen trochu spletla
a Tvůj stín se zase brzy objeví vedle mě.
Nebo zůstane už navždy tma a zatmění,
kdy jen strach ze samoty zakalí můj zrak
a už na životě bez lásky se nic nezmění
a zůstane skrytý ve tmě jen tak napořád.

Ref.
Platonická láska to jsou kusy bolavých vzpomínek.
Platonická láska zažehla mi tehdy v srdci plamínek.
Platonická láska bolí mě tam uvnitř stále i po letech.
Ta platonická láska je teď už jen marný povzdech.
V platonické lásce jsem udělal tehdy chybu, to vím.
Měla být méně platonická a to zpět nikdy nevrátím.

3.
Tak jak nezměním čas, co běží věky dosud,
tak bohužel nejde změnit a spojit náš osud.
Už je to prostě tak, jinam teď Tvá cesta vede
a ani relativita času už nic změnit nedovede.
Čas běží asi jinak ve vesmíru a jinak tady,
ale mně se zdá teď celý můj život relativní.
Bez Tebe totiž je můj život ve vesmíru lady
a co bylo důležité dříve, už teď vůbec není.
Tak zkusit čas zastavit a pozpátku to vzít,
až to dojde tam, kde asi nastal bodu zlomu.
Jenže to je jen sen, co nejde uskutečnit
a už stále bez Tebe se budu vracet domů.

Ref.
Platonická láska to jsou kusy bolavých vzpomínek.
Platonická láska zažehla mi tehdy v srdci plamínek.
Platonická láska bolí mě tam uvnitř stále i po letech.
Ta platonická láska je teď už jen marný povzdech.
V platonické lásce jsem udělal tehdy chybu, to vím.
Měla být méně platonická a to zpět nikdy nevrátím.

4.
A tak jak přece neovlivním běh světa kruci,
tak nemohu se zbavit velké bolesti v srdci.
Svět si klidně běží, kam a jak se mu líbí
a nejdou už poopravit naše lidské chyby.
Jak se to mohlo stát a proč to tak dopadlo,
svět už se neptá a nejde to nikdy už vrátit.
Musím se zvednout a pevně chytit pádlo,
smířit se se vším a za své chyby zaplatit.
Svět se pořád točí a jen tak se nezastaví,
i já a všichni kolem musíme jít pořád dál.
Svět je plný lidí a všude jsou jich davy,
jen ten, co je sám, jen ten by se žít bál.