JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Září 2014

Dospělost (musíš se naučit žít)

18. září 2014 v 18:13 | PJ |  Různá rýmovaná přání a pozdravy

Už vyrostla jsi ze svých panenek
a ten svět kolem je náhle menší.
Na dospělost ale není žádný lék,
tak hranice k ní se pořád tenčí.

Po narození jsi byla na hraní
jako jedna z těch panenek.
V rozevřených dvou dlaních
tě udržel tehdy tvůj tatínek.

Nyní se koukáš na svět zhora
a to, co bylo důležité nedávno
a překážkou vysokou jak hora,
zdá se teď k překonání snadno.

Cesty čekají tě všemi směry,
ty nevíš kam a s kým se dát,
zda ten plán není moc smělý
a čeho měla by ses asi bát.

Bezradnost i odvaha z tě čiší
a zároveň se v očích míchá.
Život najednou se ti tolik liší,
snad pádem neskončí pýcha.

Tak už běž a jen drž se toho,
co tvoji rodiče ti vštěpovali.
Pak vyjdeš správnou nohou
a nezabloudíš někde v dáli.

Takže vyrostla jsi z panenek
a celý svět je ti tak náhle blíž.
Na dospělost nemá nikdo lék,
jak brzy sama dobře zjistíš.

Nauč se žít (píseň)

12. září 2014 v 11:26 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Chtěl bych se stát
prokletým básníkem.
Ne jenom tak psát,
ale konečně i žít
Přestat si už lhát,
že jsem jen viníkem.
Úřadům se smát
a moci pořád pít.

Ref. 1.
Tak pojď a nauč se už žít,
nejde jen peníze hromadit.
Měl bys i víc lásky prožít,
pak dobrý pocit z toho mít.

2.
Chtěl bych celý svět
brázdit kolem dokola.
A spoustu cizích vět
umět taky použít.
Za ucho voňavý květ
a klidně jít i dohola.
A co chci říkat smět
a pořád moci pít.

Ref. 1.
Tak pojď a nauč se už žít,
nejde jen peníze hromadit.
Měl bys i víc lásky prožít,
pak dobrý pocit z toho mít.

3.
Chtěl bych mít věk,
na který se cítím.
A cítit od žen vděk,
když chci je mít.
Ze strachu nevyměk,
i když dobře vím,
že na stáří není lék
a chci pořád pít.

Ref. 1.
Tak pojď a nauč se už žít,
nejde jen peníze hromadit.
Měl bys i víc lásky prožít,
pak dobrý pocit z toho mít.

Ref. 2.
Tak chtěl bych se naučit žít
a ne jenom peníze hromadit.
Chtěl bych moc lásky prožít
a dobrý pocit pak z toho mít.


Bolest za hranicí reality (smutnězamilovaněangažovaná)

5. září 2014 v 18:09 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Je mi venku zima
a v mysl vkradá se mi,
že život není prima,
když na celé zemi
a v různých zemích
těžce bojuje se
a umírají lidé.
Jak k tomu pak přijde
člověk s nešťastnou láskou,
zdá se, že má smutné oči,
jak zakryté černou páskou,
když jakoby nevidí,
jak svět se špatným směrem točí.
Jenže utrpení jiných lidí
neumenší moji bolest
a za nešťastnou lásku
patří mi trest.
Tak stojím venku
a stmívá se tu,
slyším štěkat sousedovic fenku
a nevím, zda se pletu,
když stojíce zde pod hvězdami
můj splín křičím do vesmíru
a čekám, zda zpátky
vědět dá mi,
ale on mlčí a myšlenky ve víru
ucpívají mi hlavu jak zátky,
že víc jde o problémy světa míru,
než o mou lásku
horkou jak lávu,
co podle dělá mi vrásku
v hrudním koši
a zalévá mě horkou emocí,
ve které těžce plavu
ve stavu sebezničující nemoci.
A tak na hvězdy křičící,
že to jednou pochopím -
snad,
že dobře vím,
že mi osud dává mat,
že je jen blud celý můj život
jako zrnko písku v pískovišti
a svět dál vesmírem sviští
a já jsem jen jeho malý bod....