JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Jsem uvězněn

22. července 2014 v 17:36 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce

1.
Necháváš za sebou zlomeného člověka,
kterého bolí i marná snaha se pousmát
a kterého stále potápí vzpomínek řeka.
Ty se ale bráníš se svých myšlenek bát,
sice ani ty nevypadáš bůhvíjak šťastně,
ale přesto pořád usilovně kráčíš vpřed.
Já snažím se, ale bohužel úplně marně,
aby jsi se ohlížela občas i trochu zpět,
tam, kde stojím já a se mnou to krásné,
co jsme spolu prožili za víc jak pět let.

Ref. 1.
Jsem vězeň svých vzpomínek,
do tvojí mozaiky jen kamínek.
Jsem vězněm svého svědomí,
moji minulost už nic nezmění.
Jak vězeň smutných myšlenek
hledám-nenacházím žádný lék.
Jsem uvězněn ve vlastní kůži,
kterou nejraděj bych už svlék'
je popsaná vráskami jako tuží,
snad osud mi ještě něco dluží.

2.
Ani ve vzduchu neuvidíš přece ptáky
se zlomeným křídlem snažit se mávat,
tak zastav a ohlédni se občas zpátky.
Nechci tu zůstat zlomen osamělý stát
bez lásky a jen vidět, jak zmizíš v dáli
a na naše sliby se snažíš zapomenout.
Samoty bez druhého oba jsme se báli
a při odloučení to byl vždy slzí proud.
Za sebou jsme stále netrpělivě utíkali
a jen spolu chtěli vždy životem plout.

Ref. 1.
Jsem vězeň svých vzpomínek,
do tvojí mozaiky jen kamínek.
Jsem vězněm svého svědomí,
moji minulost už nic nezmění.
Jak vězeň smutných myšlenek
hledám-nenacházím žádný lék.
Jsem uvězněn ve vlastní kůži,
kterou nejraděj bych už svlék'
je popsaná vráskami jako tuží,
snad osud mi ještě něco dluží.

3.
Posílám zoufale další nouzový signál,
asi ten z posledních, než zmizíš zcela,
jen prosím nenechávej mě tu už dál.
Život bez tebe a tvé lásky je jak cela,
v které jen v tmě a smutku nechci žít.
Ani ty jsi beze mě přece žít nechtěla
a líbilo se nám naši lásku do dna pít,
jen se zastav a zavzpomínej na chvíli,
jak život jsme plný smíchu chtěli mít,
o společné lásce napořád jsme snili.

Ref. 1.
Jsem vězeň svých vzpomínek,
do tvojí mozaiky jen kamínek.
Jsem vězněm svého svědomí,
naši minulost už nic nezmění.
Jak vězeň smutných myšlenek
hledám-nenacházím žádný lék.
Jsem uvězněn ve vlastní kůži,
kterou nejraděj bych už svlék'
je popsaná vráskami jako tuží,
snad osud mi ještě něco dluží.

4.
Prosím lásko nechci ztratit naše sny,
protože život bez snů bude prázdný
stejně jak život bez lásky, která trvá
a zůstává neustále v nás, jako ve dny,
kdy jsme byli spolu, to si pamatuješ
a i když se těmto vzpomínkám bráníš,
tak se vrať a líbej mě kamkoli chceš,
že po tobě toužím, to moc dobře víš.
Tak teď tu čekám na tvou odpověď,
zda vzhůru nebo mě srazíš dolů opět.

Ref. 2.
Jsme vězni našich vzpomínek,
do naší mozaiky jen kamínek.
Jsme vězněm našich svědomí,
naše minulosti už nic nezmění.
Oba jsme vězni těch myšlenek
a pro nás neexistuje žádný lék.
Jsme uvězněni ve vlastní kůži,
co každý z nás rád by už svlék'
jsou popsané vráskami jak tuží,
asi osud nám ještě něco dluží.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 shiki-kiki | Web | 25. července 2014 v 23:28 | Reagovat

Nádherná... dokonalá...
PS: ummm... až někdy vydáš soubor básní, musíš mi o tom říct...
miluji tvou tvorbu :D

2 plasil-jan | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 17:17 | Reagovat

[1]: :-) Dekuji moc. Skoda, ze neni vice tech, co si to prectou. A se souborem basni by to dopadlo stejne. Jen my dva bychom si je precetli :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama