JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Červen 2014

Originalita (ne)roste na stromech

24. června 2014 v 13:57 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Tak slez už z toho stromu a vyraž do světa,
hloupý Honza by byl proti tobě jen popleta.
Možná sice uvidíš dál z té výšky na stromě,
ale potřebuješ víc, udělej to pro sebe i mě.

Ref. var. 1.
Slez ze stromu,
dej se do světa
a vyraž z domu,
nebuď popleta.
Klidně tu teď všechno nech,
štěstí neroste po stromech.

2.
Asi se ti sedí dobře nahoře na silných větvích,
možná si říkáš, že ty jsi ten chytrý, co vidí dál.
Ale z výšky se lehko sletí a je po snech tvých,
pak je pozdě říkat, že jsi nic vlastně nepoznal.

Ref. var. 2.
Slez ze stromu,
dej se do světa
a vyraž z domu,
nebuď popleta.
Klidně tu teď všechno nech,
rozum neroste po stromech.

3.
Zůstáváš zavřený v svém stromovém domě
a bloumáš tiše jenom ve svých myšlenkách.
Snad přesvědčím tě, že nejde žít na stromě
a přidáš se k lidem, až odhodíš svůj strach.

Ref. var. 3.
Slez ze stromu,
dej se do světa
a vyraž z domu,
nebuď popleta.
Klidně tu teď všechno nech,
láska neroste po stromech.

4.
Už jsem nastartoval pilu a jdu teď za tebou,
připrav se na to, že poletíš ze stromu dolů.
Pak obleču si tě, ať nohy už nikdy nezebou
a dám do stáda ostatních poslušných volů.

Ref. var. 5.
Slez ze stromu,
dej se do světa
a vyraž z domu,
nebuď popleta.
Klidně tu nyní všechno nech,
originalita roste po stromech,
ostatní pasou se ve stádech.

Hlasy v mé hlavě

19. června 2014 v 17:20 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Sluníčko zapadlo za kopec
a v mojí hlavě se setmělo.
Vše se blíží na svůj konec
a nestalo se, co stát mělo.
Měl jsem slyšet lásky hlas,
nejhezčí z vsech, co znám,
co rozezvučí struny v nás,
hlas té, co nejraději mám.

Ref. 1
Mám spoustu různých hlasů v hlavě
pěkně se mi to tam ozývá a míchá.
Z toho by se jeden i zbláznil hravě,
žádný hlas ven z hlavy nepospíchá.
Bzučí mi to tam jako ve včelím úlu,
s hlasy se mi pojí v hlavě představy.
Asi už mám napořád v životě smůlu
na tyhle zvláštní a prapodivné stavy.

2.
Je to tedy nejen hlas tvůj,
co zní mi, ale stejně chybí.
Tak prosím chvíli zas stůj,
ať neděláme nějaké chyby.
Chybí mi tvá duše i srdce,
a taky tvůj úsměv, tvé oči,
chybí mi držet si tvé ruce,
bez tebe hlava se mi točí.

Ref. 1
Mám spoustu různých hlasů v hlavě
pěkně se mi to tam ozývá a míchá.
Z toho by se jeden i zbláznil hravě,
žádný hlas ven z hlavy nepospíchá.
Bzučí mi to tam jako ve včelím úlu,
s hlasy se mi pojí v hlavě představy.
Asi mám už napořád v životě smůlu
na tyhle zvláštní a prapodivné stavy.

3.
Tak lásko má, kde zase jsi,
proč jsi už napořád s ním.
Proč teď se mnou tu nejsi,
já mám v hlavě těžký splín.
Zas je tu tma všude kolem
celou whisky jsem už dopil,
tak odcházím s tímto bolem
do své hlavy jsem ho ukryl.

Ref. 1
Mám spoustu různých hlasů v hlavě
pěkně se mi to tam ozývá a míchá.
Z toho by se jeden i zbláznil hravě,
žádný hlas ven z hlavy nepospíchá.
Bzučí mi to tam jako ve včelím úlu,
s hlasy se mi pojí v hlavě představy.
Asi mám už napořád v životě smůlu
na tyhle zvláštní a prapodivné stavy.

4.
Snad ty se dobře pobavíš,
ale mně už začal tikat čas.
Sama už možná dobře víš,
že mi zbyl jen v hlavě hlas.
Hezký večer odešlá krásko,
snad si vzpomeneš v noci.
Při vzdychání s ním láskou
zabila jsi mne bez pomoci.

Ref. 2
Zní mi spousta cizích hlasů v hlavě,
krásně se mi to tam ozývá a míchá.
Takže jsem se z toho zbláznil právě,
zavřou mě a už si nikdy nezapíchám.
Už bzučím nahlas jak ve včelím úlu,
s hlasy spojím nejrůznější představy.
Je mi už fuk, že mám navždy smůlu
a užívám si tyhle prapodivné stavy.

Tak ti tedy píšu lásko prstem po zrcadle

10. června 2014 v 11:08 | PJ |  Zamilované básně
1.
Dala jsi mi večer nádhernou lásku
a hned po milování těžkou zakázku.
Napsat oslavnou báseň na Tvé tělo
prý by to zase po delší době chtělo.
V takové chvíli odmítnout neumím
a zase pár veršů poskládat zkusím.
Snad popíši svou lásku a tebe s ní,
rým za rýmem pomalu v hlavě zní.

Ref. 1.
Tak ti tedy píšu lásko prstem po zrcadle,
inspiraci hledám v obrazech v mé hlavě.
Představuji si tě jenom v spodním prádle,
není to žádný problém a jde mi to hravě.
Pořád jsi krásná, já viděl jsem tě mockrát,
tak ti tedy píšu, než opar ze zrcadla zmizí.
Pak až na něj dýchneš, rým objeví se rád
a budeš vědět, že nenapsal to nikdo cizí.
Píšu ti báseň o tvém těle jako už tolikrát.

2.
Ale žádná vulgarita není povolená
a z pičky je hned frajerka oholená.
A taky ňadro, co je vlevo, se hlásí,
že by chtělo být aspoň meloun asi.
A to pravé na mě nadrzo křičí zase,
že ono je jediný vzor pevné kráse.
A stehna prý musí být oslavovány,
jak jsou kulturisticky vypracovány.

Ref. 1.
Tak ti tedy píšu lásko prstem po zrcadle,
inspiraci hledám v obrazech v mé hlavě.
Představuji si tě jenom v spodním prádle,
není to žádný problém a jde mi to hravě.
Pořád jsi krásná, já viděl jsem tě mockrát,
tak ti tedy píšu, než opar ze zrcadla zmizí.
Pak až na něj dýchneš, rým objeví se rád
a budeš vědět, že nenapsal to nikdo cizí.
Píšu ti báseň o tvém těle jako už tolikrát.

3.
Bříško na to hned křičí rudé vzteky,
že to tedy nemá přece žádné špeky.
Obličej na mě miloučky dělá žabku,
ať vyhladím ho ve své básni kapku.
Obě ruce dost hrozivě na mě kývají
a přitom svaly nebo špíčky skrývají.
Kolem Tvé hlavy létají černé vlásky,
že takové mají jen největší krásky.

Ref. 1.
Tak ti tedy píšu lásko prstem po zrcadle,
inspiraci hledám v obrazech v mé hlavě.
Představuji si tě jenom v spodním prádle,
není to žádný problém a jde mi to hravě.
Pořád jsi krásná, já viděl jsem tě mockrát,
tak ti tedy píšu, než opar ze zrcadla zmizí.
Pak až na něj dýchneš, rým objeví se rád
a budeš vědět, že nenapsal to nikdo cizí.
Píšu ti báseň o tvém těle jako už tolikrát.

4.
Pihovatý nosáč mezi očima jen vrčí
a aby byl menší, tak se trošku krčí.
Tvoje oči na mě mrkají mile a tiše,
že jsou přece krásné ve svojí pýše.
A pusa se jen tak vzdorovitě špulí,
že je jasné, že se jen krásně culí.
Prdelka se k sobě jako vždy svírá,
že je mrňavoučká jako je její víra.

Ref. 1.
Tak ti tedy píšu lásko prstem po zrcadle,
inspiraci hledám v obrazech v mé hlavě.
Představuji si tě jenom v spodním prádle,
není to žádný problém a jde mi to hravě.
Pořád jsi krásná, já viděl jsem tě mockrát,
tak ti tedy píšu, než opar ze zrcadla zmizí.
Pak až na něj dýchneš, rým objeví se rád
a budeš vědět, že nenapsal to nikdo cizí.
Píšu ti báseň o tvém těle jako už tolikrát.

5.
Boky se na mne začaly vlnit něžně,
že jsou heboučké a přítulné běžně.
Obě ouška najednou na mě stříhají,
že s mým jazykem kamarádi bývají.
Dostal jsem od tebe dost těžký úkol,
když na tebe lásenko koukám vůkol.
Ale mne nezajímají žádné ty vrásky,
jen o tělu přece není síla naší lásky.

Ref. 1.
Tak ti tedy píšu lásko prstem po zrcadle,
inspiraci hledám v obrazech v mé hlavě.
Představuji si tě jenom v spodním prádle,
není to žádný problém a jde mi to hravě.
Pořád jsi krásná, já viděl jsem tě mockrát,
tak ti tedy píšu, než opar ze zrcadla zmizí.
Pak až na něj dýchneš, rým objeví se rád
a budeš vědět, že nenapsal to nikdo cizí.
Píšu ti báseň o tvém těle jako už tolikrát.

6.
Objevuji Tvé tělo vždy hrozně rád
a naše milování mívá hezký spád.
Ale mám hlavně rád to milé srdce,
co po lásce se mnou buší prudce.
A miluji Tě prostě celou jako ženu,
jakou už asi nikdy nikde neseženu.
Ale nyní už je stejně všechno pryč,
tvoje láska se zakutálela jako míč.

Ref. 2.
Tak já jsem psal lásko prstem po zrcadle,
a inspiraci hledal v obrazech v mé hlavě.
Rád jsem tě vídaval jen v spodním prádle,
popsat tvé tělo mi tedy šlo celkem hravě.
Pořád jsi krásná, já viděl jsem tě mockrát,
tak jsem psal, nežli opar ze zrcadla zmizí.
Už nedýchneš tak, aby rým objevil se rád.
Oba víme, že odteď už jsem pro tebe cizí,
jen jsem napsal báseň o tobě jako tolikrát.

Takový pocit prázdnoty

6. června 2014 v 13:56 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Celý můj život je apatie,
má smysl se dál trápit?
Ten se každý večer zlije,
druhý jde se třeba utopit.
Je to slabost nebo není
Jak skončit tohle utrpení?
Nebo mám raděj vydržet
a trápit se pár dalších let?

Ref.
Prostě nejsem šťastný,
nejsem vůbec šťastný.
Pocit je mi úplně jasný,
prostě nejsem šťastný.
Takový pocit prázdnoty,
co vede mě do temnoty,
že jsem jen nešťastný.

2.
Nemám radost ani štěstí,
jen smutný život na hovno.
Pořád zkoušet držet pěsti
anebo skončit to rovnou?
Lidi třeba z mostu skáčou
či jdou si pod vlak lehnout
A já si tady jen sám pláču
nebo pomůže mi šlehnout?

Ref
Prostě nejsem šťastný,
nejsem vůbec šťastný.
Pocit je mi úplně jasný,
prostě nejsem šťastný.
Takový pocit prázdnoty,
co vede mě do temnoty,
že jsem jen nešťastný.

3.
Tak co na světě hledám,
jen nadhodnotu dělám.
Proč dřu se jako blázen,
realita vrátila mě na zem.
Života chtěl jsem si užít,
už nevím, ani jak to bylo.
Teď snažím se jen přežít,
do paměti se mi to vrylo.

Ref
Prostě nejsem šťastný,
nejsem vůbec šťastný.
Pocit je mi úplně jasný,
prostě nejsem šťastný.
Takový pocit prázdnoty,
co vede mě do temnoty,
že jsem jen nešťastný.

4.
Tak nazdar zasraný světe,
klidně se jen toč dál a dál.
Už mi pšenka nepokvete,
život jsem si sám prohrál.
Já to tedy balím nadobro,
život prohrál jsem na pěsti.
Už nejde lakovat namodro,
že dávno pustilo mě štěstí.

Ref
Prostě nejsem šťastný,
nejsem vůbec šťastný.
Pocit je mi úplně jasný,
prostě nejsem šťastný.
Takový pocit prázdnoty,
co vede mě do temnoty,
že jsem jen nešťastný.

Taky znáš ten pocit?

6. června 2014 v 13:22 | PJ |  Zamilované básně
Taky znáš takový ten pocit,
že se Ti naráz zastavi srdce?
Že jen stojíš a nevíš, co říct
a děsně se Ti potí obě ruce?

Že velký knedlík v krku máš
a i příšerný zmatek v hlavě?
Že myslíš, že to přece dáš
a skočíš i pět metrů hravě?

Že vůbec nevíš, co máš říci,
a třepe se tvůj pevný hlas?
Že olizuješ i prázdnou lžíci
a svět se Ti zdá plný krás?

Že chvíli ani nevíš, co jíš,
a oči Ti divně jasně svítí?
Že jediné, co si uvědomíš,
že všude kolem plno kvítí?

Že jediné, co Tě zajímá, je,
zda zítra zažiješ to znova?
Že víš, co je cesta do ráje,
a k pocitům Ti chybí slova?

Že máš velikánskou chuť
udělat i něco bláznivého?
Že místo tvé krve je rtuť
a i klidně vzdáš se všeho?

Že i to, co bylo dříve šedé,
tu vidíš najednou barevně?
Že vypadáš nevyspale bledě,
ale že je Ti skvěle zjevně?

Ještě bych tu mohl napsat
hodně moc dalších otázek.
Ale snad to stačilo popsat
tobě z mých citů obrázek.

A přišel ten zatracený den,
když jsi mi jen řekla: "ne".
Skončil mi ten krásný sen,
tvoje láska mě zase mine.

Barevné je náhle zas šedé
a to vše šťastné zase bledé.
A smích a radost střídá pláč
a naráz nevím, co jsem zač.

Přesto mám to jedno přání,
jenž trápí mě neustále moc.
Být s tebou, co není k mání,
jednu jedinou celičkou noc.