JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Květen 2014

Jsem černá ovce lásky

26. května 2014 v 11:40 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Na pohovce tu sedím a čekám,
zda někdo zvedne moji dlaň,
co vedle sebe položenou mám.
Třeba jako za mou lásku daň
aspoň přiloží svou zcela sama
a druhou rukou pohladí mi tvář
a řekne, že mě nejvíc má ráda,
i když nikdo nemáme svatozář,
tak nečeká v budoucnu zrada,
to jen osud nám prostě nepřál
ale nic to nemění na jejím citu
a na lásce, co jsem v srdci hřál,
a proto já i ona teď sedíme tu.

Ref.
Já jsem černou ovcí lásky,
teďka už to konečně vím.
Nejde si s tím dělat vrásky,
svůj osud takto nezměním.
Pro lásku asi nemám vlohy,
jsem její nejčernější ovce
ani neuprosím žádné bohy,
prostě mne nikdo nechce.

2.
A tak sedím a slunce už zapadá
a moc dobře vím, že nepřijdeš
že to jen smutný sen se mi zdá.
Občas sice kolem mě prolétneš,
ale lásku ani naději dát neumíš
a o budoucnu raději nemluvíš.
Je hezké ten sen o životě snít,
když máš s kým si pevně slíbit
celoživotní lásku až do smrti.
Ale není snadné pak ji splnit,
když najednou jiné okolnosti
a spoustu rozumných důvodů
nutí tě říci:už s tebou nebudu.

Ref.
Já jsem černou ovcí lásky,
teďka už to konečně vím.
Nejde si s tím dělat vrásky,
svůj osud takto nezměním.
Pro lásku asi nemám vlohy,
jsem její nejčernější ovce
ani neuprosím žádné bohy,
prostě mne nikdo nechce.

Když mi bylo pět

16. května 2014 v 12:10 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Když mi bylo tehdy pět,
tak jiný zdál se mi svět.
Perestrojka byla daleko,
normalizace v plné síle.
Dávno nesál jsem mléko
a školka tvářila se mile.

Když mi bylo tehdy pět,
pionýři hradu nesli květ
a volali: "Sláva Husáku!"
Čechy bylo plné rusáků
a nikdo nedělal s tím nic,
ať už byla zima nebo hic.

Když mi bylo tehdy pět,
Panenka podmanil svět
dloubákem doprostřed.
Dodnes jsme hrdi na to,
že poprvé a i naposled
vyhráli nám kluci zlato.

Když mi bylo tehdy pět,
Jágr se postavil na led,
ale Hlinka nebo Pouzar
už po něm dávno klouzal.
Češi oslavili další zlatou
a ukázali, že mají na to.

Když mi bylo tehdy pět,
národ nadával na režim.
Pak trvalo ještě moc let,
než Češi jako jeden tým
dali komouše na skládku
a to je na jinou pohádku.

Škoda, že už mi není pět
chtěl bych vše znovu žít.
Podepsat zas několik vět
a za pravdu se zase pobít.
Už mám jenom vzpomínky
a taky lásku své maminky.

Závislost na sms

2. května 2014 v 19:03 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Zase více než stokrát za hodinu
rozsvěcuji zpropadený telefon,
dávno zapomněl jsem na rodinu,
jen čekám, zda ukáže se zas on.
Ten milovaný, vysněný symbol,
že někdo o mne přece jen stojí,
že nemusím mít další srdce bol,
že nejsem ještě po hlavu v loji,
že někdo na mě asi přece myslí
a tak popsal mi to jen pár slovy,
co potřebují vědet moje smysly.
Co potřebuji v duši naplno cítit,
v co zoufale a tiše stále doufám,
že snad nejsem už nadbytečný,
že někdo ještě chce mnou chytit,
když ví, že po nocích si zoufám,
že existuje, není k mně netečný,
ten, pro koho nejsem lhostejný
a ví, že já po něm taky toužím
a že si dělám ze smutku vrásky,
protože se stále bez něj soužím
a život už mě nebaví bez lásky.
Dokonce bych klidně teď řekl,
že bez pořádné lásky není nic,
pro lásku jsem před Tebe klekl
a už prostě nemohu udělat víc.
Můj život by bez ní asi skončil
a už by byl jen odstínem šedi,
já do lásky k Tobě jsem skočil,
ale v tvém srdci našel jen ledy.
Tak teď jen pro ten symbol žiji
a pořád koukám na svůj mobil.
zda vzpomeneš a pošleš mi ji,
tu žlutou obálku na můj displej
a v ní je napsáno:"Lásko volej,
čekám pořád na Tvé zavolání
a těším se i na naše milování."
Tato závislost je trochu málo,
a i já mnohem víc bych chtěl,
a více i tvojí lásky by to stálo,
ale navíc jsem asi nikdy neměl.