JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Únor 2014

Rozhovor z mé fantazie

25. února 2014 v 18:18 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
kuk
fňuk
dáš šluk?
raději šuk!
nečuč jak puk
mně to není fuk
a jsem Tvůj kluk?
no jo a už ani muk
nedala by sis nanuk?
nedala, je v něm tuk!
ale nejsi žádný valibuk
Ty taky nejsi hromotluk
dej si, nebuď takovej suk
ale pak nebude zadnej šuk
nee, Amor na mě namířil luk
tomu nevěřím, on míří na buk
nevyhrožuj, Ty jsi pěknej vykuk
se mi zdá, že Ti trochu dýmí výfuk
to do něj vjela elektřina z tvých ruk
nepojedeme spolu bruslit na Příluk?
to pojedu radši pro seno k nám do luk
a dáme si po návratu zas v posteli scuk
pokud nebude cestou autem nějaký ťuk
nesmí, vždyť nás přece čeká cesta do Uk
a nebude předtím potřeba na domě štuk?
snad ne, asi už jsem na to moc starý pavuk
nejsi, pád do Tvojí lásky s mým životem cuk
a tato naše láska mi rozhodně není šumafuk
I am used to read in you like in my lovest book
teď na mě ze Tvých očí zamilovanej rarášek juk
to si piš, že to byl pokus o můj nejlepší lovely look!
tak to vypadá, že z nás dvou nejsem jen sám pošuk :-)

Chtěl jsem jen trošku tvé lásky mít

21. února 2014 v 11:37 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Chtěl jsem jen trošku tvé lásky mít
a naopak celé mé bolavé srdce ti dát.
Nechala jsi ve mně smutek rozeznít,
že nemusím se o Tvoji lásku starat,
teď už to od Tebe moc dobře vím.

Chtěl jsem jen trošku tvé lásky mít
a strávit společně aspoň krátký čas.
Jenže moje srdce na prach rozemlít
jsi nechala a také umřít lásku v nás
a já už teď bohužel nic nezměním.

Chtěl jsem jen trošku tvé lásky mít
a s Tebou se smát, z života radovat.
Ale nenechala jsi mě o tom ani snít,
všechny naše sny musely odplavat,
o společném životě už snít nesmím.

Chtěl jsem jen trošku tvé lásky mít
a stál jsem moc o Tvoje pohlazení.
Nechala jsi mě smutek do dna vypít,
už nemáš zájem o žádné pomazlení,
ze spáleniště naší lásky stoupá dým.

Chtěl jsem jen trošku tvé lásky mít
a společná tajemství o velké lásce.
Ale ty v srdce vrazilas mi ostrý břit
a vše mi teď zůstalo v jedné otázce,
jak jen na tebe zapomenout musím.

Žít bez lásky nedává smysl

18. února 2014 v 14:56 | PJ |  Zamilované básně
Co všechno mi nedává smysl?
Žít bez lásky a to není výmysl.
Ani smutek a Tvé oči uplakané
nejsou u mě nikdy rády vítané.
Stejně jako hněv a velká zášť
schovávaná pod honosný plášť.
A jejich zlá kamarádka závist,
od níž nemá daleko nenávist.
Taky je hodně zbytečná zlost,
které je mezi lidmi dost a dost.
Co ještě nedává smysl vůbec?
Do mého života kecající blbec.
A co je třeba mít často na háku?
Spoustu samozvaných chytráků.
A ani za mák mi smysl nedává,
že Evropa na svou krizi nadává
a pro třetí svět má chytré rady,
zatímco tam děti umírají hlady.
Nechápu, že existují malé děti,
co nemají žádné matčino objetí.
Ani opravdu neumím pochopit,
jak snadno lze zahodit silný cit.
Je toho hodně bezesmyslu tady,
asi náš svět má dost velké vady.
Chtěl jsem Ti říci, že Tě miluji
a bez Tebe nechci už nikdy žít,
ale místo toho teď na svět žaluji
a tu lásku musím navždy skrýt.
Nejvíc nedává mi žádný smysl,
že žiji bez lásky, není to výmysl
a není to bohužel prázdné klyšé,
že přišel jsem o Tě ve své pýše.
Tak, jak mi smysl nedává svět,
co umí jen nespravedlivý být,
musím bohužel přiznat pár vět,
že nej nesmysl je bez lásky žít,
že jen hloupý se jí klidně vzdá,
i když vždy se o ni bojovat dá.
Tak vyhlašme nesmyslům boj,
proti blbcům a všemu smutku
a lásku si zvolme jako nástroj
pro tu naši pozemskou hrudku.

Krize středního věku mi (ne)dává smysl

17. února 2014 v 17:12 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
To (ne)dává mi vůbec smysl
a mám teď v hlavě zmatek.
To mi nepřebírá moje mysl,
tak mozku dej mi už svátek.
Už nechci nad tím hloubat,
kdy, komu, ale hlavně proč.
Nasákl jsem tím jak houba,
mé myšlenky jsou kolotoč.

To (ne)dává mi vůbec smysl
a jsem z toho úplně mimo.
Na místě jsem teď zkysl,
vlevo, vpravo nebo přímo?
Někam měl bych vyrazit,
nemůžu tu jen zůstat stát.
Už víc to nemůžu pokazit,
asi začnu raději sobě lhát.

To (ne)dává mi vůbec smysl,
kam se jen všechno podělo.
Asi to bude nějaký nesmysl,
že se všechno tak podělalo.
Musím se už rozhodnout,
jak se teď mám zachovat.
Je třeba s životem pohnout
a přestat už se konečně bát.

To (ne)dává mi vůbec smysl,
já musím s tím něco udělat.
Není to jen takový výmysl,
víc to stejně nejde podělat.
Tak levou nohou dopředu
vyrazím za lepším životem.
Snad ještě žít lépe dovedu
a závodit třeba i s větrem.

To (ne)dává mi smysl vůbec,
tahle krize středního věku.
Připadám si teď jako blbec,
na sobě hormonální deku.
Ale já se chci zakousnout
a zas dopředu za láskou jít.
Tu šanci nenechám usnout,
už nemůže mi ji nikdo vzít!

Pokud se bojíš lásky

12. února 2014 v 15:56 | PJ |  Zamilované básně
Pokud se bojíš přijmout dary od člověka,
jehož prý miluješ a láska je k němu věčná,
tak jsi v lásce opravdu hodně pokrytecká,
aby náhodou nemusela jsi mu být vděčná.

Pokud se bojíš lásku plnými hrstmi dávat,
i když jí proklamuješ v tvém srdci dostatek,
tak umíš s tím milovaným člověkem mávat
a spíš než lásku a upřímnost dáváš smutek.

Pokud se bojíš lásku z plné naruče přijímat,
pak bolavé city ve vztahu brzy převládnou
a bolest v srdci místo lásky začneš vnímat,
když zhasne a zakryje se milosrdnou tmou.

Pokud se bojíš říkat "lásko nejvíc miluji tě",
přicházíš o možnost slyšet to samé od něj,
protože i věčný optimista utrápí se skrytě
a bez úplné lásky a něhy nikomu není hej.

Pokud se bojíš, tak teď vyhoď svůj strach
a naopak rychle skoč druhému do náruče,
vždyť život bez lásky je jeden velký krach
a s láskou srdce mnohem lépe a déle tluče.

Nemoci stáří

11. února 2014 v 9:45 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Mám zas křeče v břiše,
snad smrt na mě dýše,
snad smrt na mě dýchá,
když v břiše mě píchá.

V krku mě dost škrábe
a pálí mě v mých očích,
mám průjem jak Labe,
tak trenky pořád točím.

Inkontinence už je zvyk,
nedělám pro vlhko povyk.
Prostata je můj kamarád,
povídám si s ní velmi rád.

Demence zatíná drápy
a pot mi čelo skrápí,
když těžko vzpomínám,
odkud svou ženu znám.

Svou mysl mám temnou
a rozum už je chabý,
jen občas je se mnou,
asi už je velmi slabý.

Výraz mám smrtelný
a tlukot nepravidelný,
bolest uvnitř všude,
můj konec brzy bude.

I u srdce mám šelest
jako konce předzvěst.
Když chci zatnout pěst,
je to bolest jako děs.

Vzpomínky se vrací,
ale jen ty z mládí.
Každé jídlo zvracím,
tělu asi něco vadí.

Nohy už mi tam nejdou,
kam bych vždycky chtěl,
i další nemoci se najdou,
co dřív léčit bych měl?

Tak na všechny kašlu
to doslova i obrazně
a raději hodím si mašlu
nebo skočím do studně.

Ještě nejsme zas tak staří

10. února 2014 v 14:14 | PJ |  Zamilované básně
1
Ještě nejsme zas tak staří,
aby nemohli jsme dobře žít.
Ještě krev v nás občas vaří
a určitě nepřestáváme snít,
že můžeme lásku ještě mít.

Ref 1
Tak já chci Ti něco dát,
k tomu ještě lásku přát
a ne jen na věk se ptát.
I po Tvé tváři pohladit
a lásku od Tebe si vzít.
Já mám přece právo žít,
v životě Tvoji lásku mít.

2
Pojďme tak zas spolu za ruku,
smát se všem a všemu kolem.
Klidně dám si na sebe paruku,
ať nazývaj mě starým volem,
když Ty řekneš: Ty můj kluku.

Ref 2
Tak můžeš mi něco dát
a k tomu chci lásku přát
a ne na věk se jen ptát.
Po tváři prosím pohladit
a pak ode mě něco vzít.
Ty máš přece právo žít,
v životě ještě lásku mít.

3
Co všechno ještě nám chybí,
aby smáli jsme se spolu oba.
Všemu, co nám oběma se líbí,
i když občas odnesla to doba,
nechci pořád říkat jen "kdyby".

Ref 3
Pojďme si zas lásku dát
a nejen si ji potichu přát
a na věk se pořád ptát.
Navzájem se i pohladit
a krev do žil si opět vlít.
Oba teď máme právo žít
a v životě plno lásky mít.

Nedokáži si představit

7. února 2014 v 17:17 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Nedokáži si představit, že nebudu vědět,
a že nebudu moci být lásko má s Tebou,
až se Nikolka narodí a přijde na náš svět.
To tedy divně klikatě ty naše cesty vedou,
když Tě nebudu držet za ruku v té chvíli
a moci Ti říci, jak je po Tobě celá krásná.
Vždyť spolu lásko má jsme o tomto snili,
že z lásky Nikolka byla naše volba jasná.

Nedokáži si představit, že nebudu znát,
co přesně se asi s Tebou lásko má děje
a zda se musím o Tebe a o Nikolku bát.
Zatím mě Tvá přízeň stále na srdci hřeje,
ale pak nervozita bude zvyšovat mi tlak.
Vždyť tam pak budeš s jiným člověkem
a kruté vzpomínky jako nejrychlejší vlak
projedou mi srdcem bolavým vztekem.

Nedokáži si představit, že nebudu mít
možnost zjistit, jak se Tobě i Nikči daří,
ani možnost jakkoliv v Tvé blízkosti být.
Krev se pomalu v žilách a tepnách vaří,
že nemůžu prožívat ty nádherné chvíle,
až ozve se křik Tvého malého miminka.
Snad vzpomínky nezůstanou černobílé
a splní se Ti, že budeš skvělá maminka.

Nedokázal jsem si představit moc věcí,
které se mi nakonec přece jenom staly.
a byly mi většinou krutou životní lekcí.
Sudičky osudu si se mnou asi pohrály,
když jsi mi spadla do života i do srdce.
Přestože pak vše krutě nám zamotaly,
tak přeji, i když nedržím Tě já za ruce,
vše nej do života malé cácorce Nikolce.

Dnešní svět: FED nebo fet?

4. února 2014 v 17:41 | PJ |  Politické básně
1
Americká centrální banka,
co jmenuje se hezky FED,
řeší celosvětová manka
a je to jeden velkej fet.
Kdo by to před lety řek,
že ze svých rotaček chrlí
jak o život voňavé dolary.

Ref.
O čem je ten dnešní svět?
Je to jeden velkej fet!
To, co bylo včera k mání,
dnes už nikdo nezachrání.
To, co bylo včera v kursu,
dnes potápí celičkou burzu.

2
Dluh roste svým tempem
jako z vody všude po světě.
Co dál s běžným životem
nejde říci ve slušné větě.
Bankéř určitě nasere Tě,
až pak zaplatit bude čas
velký dluh každým z nás.

Ref.
O čem je ten dnešní svět?
Je to jeden velkej FED!
To, co bylo včera k mání,
dnes už nikdo nezachrání.
To, co bylo včera v kursu,
dnes potápí celičkou burzu.

3
Tak děkujeme bankéřům
za pokřivené zrcadlo doby.
Těmhle finančním tygrům,
co mají peníze jako hobby
a jen stále zvyšují míru bídy
obyčejných lidí střední třídy
a mají na to odborné kydy.

Ref.
O čem je ten dnešní svět?
Je to jeden velkej fet!
To, co bylo včera k mání,
dnes už nikdo nezachrání.
To, co bylo včera v kursu,
dnes potápí celičkou burzu.

4
Dolar, euro, koruna i jen,
peněz se tiskne stále víc
a není daleko o nich sen,
že cena bude nula nula nic.
Pak z toho bude velký hic,
až s nima začneme topit
jinak na nic je nebudem mít.

Ref. 2
Jaký chceme dnešní svět?
Aby to byl jen velkej fet?
To, co bude zítra k mání,
to nám vše dneska zdaní.
Tiskem peněz spoustu let
brzy potopí se celý svět,
co je Fedem FED......

Umělé slzy nad dnešním světem

3. února 2014 v 17:21 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1
Není čas na opravdové slzy,
až tak daleko jsme už došli.
Ale není to přece příliš brzy?
Život nám utíká jako zběsilý
a emoce jsou už zakázány,
jen dopředu se ženem
a vzhůru za úspěchem,
ale světem, co je pořád v krizi.
Jsme tak lační po všem,
co lze koupit špinavými penězi.

Ref.
Kupujeme si přece i slzy umělé,
protože o ty skutečné jsme přišli.
Pak utrácíme za viagru, skvělé!,
protože už ani na lásku není čas.
Máme prášky proti fyzické bolesti,
ale duševní zůstává pořád v nás.

2
Hromadí se hmotné statky,
ale hlavně i smutek a stres.
Zřejmě nevede cesta zpátky,
každý už do té spirály vlez.
Strnulý úsměv našich tváří,
pořád jen dál a výš.
A kde se zastavíš?
Jedině dole na dně a v depresi,
vše už máš, to víš,
jen život se ztratil daleko kdesi.

Ref.
Kupujeme si přece i slzy umělé,
protože o ty skutečné jsme přišli.
Pak utrácíme za viagru, skvělé!,
protože už ani na lásku není čas.
Máme prášky proti fyzické bolesti,
ale duševní zůstává pořád v nás.

3
Slzy už vyschly nám zcela,
naše srdce ztvrdly navenek.
Snad není pryč naděje celá
a někde objeví se ještě lék.
Na všeobecnou beznaděj,
lidskou lhostejnost
a zbytečnou zlost
pro všechny velmi smutné lidi,
a je nás víc než dost,
co všechen ten bordel tady vidí.

Ref. 2
Tak přestaňme kupovat umělé slzy
a skutečné emoce ukažme všem.
Láska se k nám opět vrátí snad brzy
i úsměv a vstřícnost nebude snem.
Vyhoďme prášky a zažeňme tu krizi
a pak možná budeme šťastnější jen.