JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Bouřka

21. ledna 2014 v 9:59 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1
Blesky křižují černou oblohu,
já už takto opravdu dál nemohu.
Mé vzpomínky jsou jako droga
a v mojí hlavě jsme pořád oba.
Taková bouřka nebyla už dlouho,
stojím v ní a jsem spalován touhou.
2
Myšlenky jsou černé jak obloha
a mé vzpomínky jsou ty blesky.
Musím něco udělat proboha,
takový život není vůbec hezký.
Vše vyvolává ve mně napětí,
už nesmím ani vědět, jak je Ti.

Ref.
Já nebojím se Tě bouřko, klidně mi dávej rány,
ať to bouchá všude kolem, až otvírají se brány.
O ráj jsem navždy přišel a pekla se nebojím,
nemůže být horší stav, své srdce už nezahojím.
Padají na mě proudy vody a já tu teď stojím,
vem si mě bouřko, že mi není pomoci, já vím.

3
Vší svou silou bráním se slzám,
které jako déšť bičují mou tvář.
Bouřky jsi se bála, vzpomínám,
když vše prosvětlí od blesku zář.
Teď tedy asi ve strachu se tulíš.
o mně bloudícím tmou nic nevíš.
4
Stojím tu v té černé bouřce sám
a ruce nahoru k obloze zvedám.
Prosím o pomoc, nevím jak dál,
Tvůj odchod mi asi rozum vzal.
Třeba teď uhodí do mě blesk
a ukončí konečně můj stesk.

Ref.
Já nebojím se Tě bouřko, klidně mi dávej rány,
ať to bouchá všude kolem, až otvírají se brány.
O ráj jsem navždy přišel a pekla se nebojím,
nemůže být horší stav, své srdce už nezahojím.
Padají na mě proudy vody a já tu teď stojím,
vem si mě bouřko, že mi není pomoci, já vím.

5
Lásku i iluze jsem už ztratil,
teď asi i o rozum přicházím.
Kéž bych sled událostí vrátil
zpět, než jsi řekla odcházím.
Já vím, že je pozdě něco řešit.
už v životě se není na co těšit.
6
Ty už máš v hlavě jiného chlapa,
jen mé myšlenky jsou jako mapa
míst, kde všude byli jsme spolu
a vzpomínek na společné chvíle.
Celé mě to táhne někam dolů
do světa, kde vše je černobílé.

Ref.
Já nebojím se Tě bouřko, klidně mi dávej rány,
ať to bouchá všude kolem, až otvírají se brány.
O ráj jsem navždy přišel a pekla se nebojím,
nemůže být horší stav, své srdce už nezahojím.
Padají na mě proudy vody a já tu teď stojím,
vem si mě bouřko, že mi není pomoci, já vím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ivet | Web | 23. ledna 2014 v 17:33 | Reagovat

Písnička? Musí bý hezká! ;-)

2 plasil-jan | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 17:52 | Reagovat

[1]: Ano, je to píseň. Mám jich tam na blogu více :-) Takže vlastně jsem psal nepravdu, když jsem napsal, že tu mám jen básně. Ale já beru písně jako poddruh básní :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama