JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Pravda v mlze

Čtvrtek v 14:28 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce

Ref.
Další lež dolů padá,
už jich tam musí být celá hromada.
Vrší se jedna na druhou,
pravda zmizela dávno za mlhou.

1.
Mám od tebe plnou studnu lží
a přesto ti vše věřím.
Lži se na sebe pěkně vrší,
ale jsi má jediná šance, to vím.
Jediná šance na život
a lásku, co jinému nedává smysl.
Kolem pravdy postavil jsem plot
a nepouštím ji ven.
Uprostřed tvých lží jsem zkysl,
abych neztratil tě, svůj sen.

Ref.
A další lež dolů padá,
už jich tam musí být celá hromada.
Vrší se jedna na druhou,
pravda zmizela dávno za mlhou.

2.
Plná studna lží se pomalu plní
a já zavírám oči.
Korunu na hlavě máš z trní,
přesto se mně z tebe hlava točí.
Jednou možná se to změní,
ale teď si prostě má napořád.
Tvůj pohled stále krev pění
a srdce mi rozbuší.
S tebou má můj život řád,
co bude pak, jen tuším.

Ref.
A další lež dolů padá,
už jich tam musí být celá hromada.
Vrší se jedna na druhou,
pravda zmizela dávno za mlhou.
 

Život je změna

8. listopadu 2018 v 16:14 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
 
Řekla mi: "změna je život ty naivo"
a zmizela mi někde v mlze.
Pokrčil jsem rameny a šel na pivo,
kde jinde se lépe řeší osobní krize?
Po desátým pivu ženskou krásnou
odvádím si s sebou domů.
Budoucnost mám náhle jasnou,
už nevěším se u prvního stromu.
Ráno s hlavou ale bez hlavy
vzpomínám, co se stalo či nestalo.
To vedle vypadá jak havíř z Ostravy,
potichu si říkám bravo ty krávo.
Koukám na to stvoření
a v hlavě se mi honí sebevražda.
To tedy bude mého života koření
a prý, že každá je krásná, je pravda.
O tom, co se tu v noci dělo,
nebudu raději ani přemýšlet,
snad omlouvá, že byl jsem jak dělo,
nejraděj bych vrátil čas zpět.
Teď musím ji rychle dostat pryč,
snad pochopí to ta osoba ctěná.
Tak říkám tomu, co vypadá jak kýč,
že přece platí, že život je změna!

Vzpomínky v krabici

23. října 2018 v 16:18 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Po jedné lásce mi zbyly klíče bytu,
kde už ani ona sama nebydlí.
Stále mám je i kvůli pocitu,
co ve mně po ní zůstal a dál sídlí.
Klíče jsou němou vzpomínkou
na lásku plnou sexu a vášně.
Ale zůstává někde pod linkou,
že jeden z nás to asi nebral vážně.

Od další mám schovaný dopis,
když na měsíc jsem odjet musel.
Krásná slova, vzorný krasopis,
pochopil jsem, že jsem osel,
že nechal jsem takovou krásu
samotnou plnou touhy a vášně.
Slyším stále našeptávání hlasu,
že jeden z nás to asi nebral vážně.

Od jiné mám k rozchodu knížku,
kde byli k čtení podtrhané věty
o lásce, lechtající v podbřišku,
a pak nutící litovat ztrát s léty.
Ty věty jsou němou vzpomínkou
na lásku plnou sexu a vášně.
Ale v knize je někde pod linkou,
že jeden z nás to asi nebral vážně.

Zlaté srdíčko na krku od další
se mi houpe stále na krku.
Z těch vzpomínek mě stále straší,
jsou čerstvé a já ještě na úprku.
Bylo to tak krásné až to bolí,
dny a noci plné sexu a vášně.
Chtěla jsi, abych hrál jinou roli,
ale jeden z nás to asi nebral vážně.

Vyndávám další věci z krabice
plné relikvií z lásek za 50 let.
Chapadla nostalgie jak chobotnice
vrací myšlenky mé o roky zpět.
Kdoví, kde je těm láskám konec,
zůstaly vzpomínky plné sexu a vášně.
Pokaždé to mělo stejný vzorec:
stačilo, aby to oba vzali vážně.
 


Bude to dobrý?

4. září 2018 v 15:30 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)


1.
Mám slz plný obličej,
táta umřel nečekaně.
A já puberťák, děj se co děj,
tuším netušené vylekaně.
Co s životem bude dál,
když nejsem ještě nic?
Kdo by se teď nebál,
že nepozná už štěstí víc?

Ref.
Slyším to vždy odevšad,
když se něco v životě posere.
Jakoby každý radu chtěl dát,
ať mě to příliš moc nebere.
Že prý to bude určitě dobrý.
Ale nevím, co se tím myslí.
Nechápu, jak by to mohlo být dobrý,
když evidentně v bahně jsem zkyslý.
Už nikdy to prostě nebude dobrý…

2.
O pár let později
dívka, co jsem miloval,
najednou vzala mi naději
a zase samoty jsem se bál.
Nikdo přece nechce být sám.
Mezi prsty mizí mi štěstí.
Ve chvíli zdá se, že to nedám.
Do srdce jsem dostal pěstí.

Ref.
Slyším to vždy odevšad,
když se něco v životě posere.
Jakoby každý radu chtěl dát,
ať mě to příliš moc nebere.
Že prý to bude určitě dobrý.
Ale nevím, co se tím myslí.
Nechápu, jak by to mohlo být dobrý,
když evidentně v bahně jsem zkyslý.
Už nikdy to prostě nebude dobrý…

3.
Dnes vím, že recept není.
Slyším sebe říkat jiným,
že se to v lepší změní,
že čas pomůže nevinným.
Ať každý sebevíc naříká,
vím, že snadný to nebude.
Ale tak se to prostě říká,
musíme se prát s osudem.

Ref.
Slyším to vždy odevšad,
když se něco v životě posere.
Jakoby každý radu chtěl dát,
ať mě to příliš moc nebere.
Že prý to bude určitě dobrý.
Ale nevím, co se tím myslí.
Nechápu, jak by to mohlo být dobrý,
když evidentně v bahně jsem zkyslý.
Už nikdy to prostě nebude dobrý…

"Lovec" žen

29. srpna 2018 v 14:48 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Jsem hrdina a lovec,
měl jsem mnoho žen.
A není to žádný kec,
slyšelo mnoho stěn.
Ostatním sliny kapou,
jsem na obláčku frajer,
co opíjí se slávou
a prý neví, co je stěr…

Ref.
Ale přitom
má přání předchází smutné skutečnosti,
v trapnostech jsem mistr všech mistrů.
Beru jen slabé kusy o vyšší hmotnosti,
číhám na alkoholičky v každém bistru.
Jsem prostě lovec, co nikdy nic neuloví,
tak asi začnu nabízet před LDN-kami
šikovnějším důchodkyním cukroví
a snad nedostanu od někoho do tlamy.

2.
Chlapi mi závidí,
ty příběhy jsou fajn.
Do huby si nevidím
a nikdo nemá šajn.
Pověst mě předchází,
jsem známý lovec žen.
Nic mi přece neschází,
než přijde po noci den.

Ref.
Ale přitom
má přání předchází smutné skutečnosti,
v trapnostech jsem mistr všech mistrů.
Beru jen slabé kusy o vyšší hmotnosti,
číhám na alkoholičky v každém bistru.
Jsem prostě lovec, co nikdy nic neuloví,
tak asi začnu nabízet před LDN-kami
šikovnějším důchodkyním cukroví
a snad nedostanu od někoho do tlamy.

Tak kde se stala ta chyba?

25. července 2018 v 18:41 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Má žena na mě jenom křičí
a děti se mi stále jenom smějou.
Připadám si bezprizorní a ničí
a mé představy o životě tlejou.
Slyšel jsem, že čeká další dítě,
ale bohužel to není se mnou.
Prostě všechno už jde do řitě,
chtělo by to z této cesty uhnout.

Ref.
Tak, kde jsem před lety špatně odbočil?
Tak, kde a kdy udělal jsem nějakou chybu?
Já proti větru jsem přece nikdy nemočil
a zdálo se mi zbytečné snažit se rozmluvit rybu.
Někde se ta chyba stala asi cestou životem
pro tu smečku lhářů, co nás vede v trestu,
protože jinak nestal bych se robotem,
co s ostatními dře a vyšlapává jim cestu.

2.
Nejsem Kellner ani Babiš,
u mě se prostě penězi nezadávíš.
Mám sice velmi dobré školy,
ale poctivý jsem, až to bolí.
Nežiju z peněz Evropské unie,
neúčastním se veřejných soutěží.
Vyhraje ten, kdo tady přežije
nebo kdo víc rozkradne či vytěží?

Ref.
Tak, kde jsem před lety špatně odbočil?
Tak, kde a kdy udělal jsem nějakou chybu?
Já proti větru jsem přece nikdy nemočil
a zdálo se mi zbytečné snažit se rozmluvit rybu.
Někde se ta chyba stala asi cestou životem
pro tu smečku lhářů, co nás vede v trestu,
protože jinak nestal bych se robotem,
co s ostatními dře a vyšlapává jim cestu.

3.
Mému šéfovi není nic vhod,
že prý firmě vydělám jaksi málo.
Připadám si pořád jak kokot,
snad by se s tím něco dělat dalo.
Bance nelíbí se můj projekt,
chtěla by o hodně větší zástavu.
Co třeba takhle celé žití moje?
Nebo protihodnotou mou hlavu?

Ref.
Tak, kde jsem před lety špatně odbočil?
Tak, kde a kdy udělal jsem nějakou chybu?
Já proti větru jsem přece nikdy nemočil
a zdálo se mi zbytečné snažit se rozmluvit rybu.
Někde se ta chyba stala asi cestou životem
pro tu smečku lhářů, co nás vede v trestu,
protože jinak nestal bych se robotem,
co s ostatními dře a vyšlapává jim cestu.

Prchavá vzpomínka na minulost

15. června 2018 v 9:13 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce

1.
Toužím po tvém srdci,
toužím po tvé duši,
jak ovce chtějí vlci,
co jejich krev jen tuší.
Toužím po tvém těle,
po pohledu tvých očí,
když umělas pro přítele
směr lodi osudu stočit.

Ref.
Teď vím, že nejsem součástí tvé budoucnosti.
Vidím jasně, že pozbyli jsme všechny ctnosti.
Tebe teď čeká velké štěstí s jiným a jinde,
a oba dobře víme, že ti to na 100% vyjde.
Jasnozřivý pohled vpřed ti jen to nej věští,
pršet ti bude láska i peníze v hustém dešti.
A já, ač sám a opuštěný, ti všeho přeji dost,
zůstane jen prchavá vzpomínka na minulost.

2.
Toužím po tvých slovech,
toužím po tvém chvění,
jak orel, co kolem klove
a všechno se mu mění.
Toužím prostě po tobě
a touhy se mnou mlátí,
ale ty žiješ v jiné době
a čas se zpět nevrátí.

Ref.
Teď vím, že nejsem součástí tvé budoucnosti.
Vidím jasně, že pozbyli jsme všechny ctnosti.
Tebe teď čeká velké štěstí s jiným a jinde,
a oba dobře víme, že ti to na 100% vyjde.
Jasnozřivý pohled vpřed ti jen to nej věští,
pršet ti bude láska i peníze v hustém dešti.
A já, ač sám a opuštěný, ti všeho přeji dost,
zůstane jen prchavá vzpomínka na minulost.

Rozplétání klubíčka

23. května 2018 v 17:52 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Začátek je vždy jak z červené knihovny
a konec většinou si s tragédií nezadá.
Nejdřív slova plná lásky jak od Shakespeara,
pak dlaždič by se červenal, jak hází se hovny.
Tak mě tak mimochodem napadá,
zda a proč zemřela u lidí pro lásku víra.

Pojďme rozplést klubíčko
pěkně od začátku,
jen si vzpomeň, babičko
na ty dny popořádku:
Srdce nám prudce bije.
krev ve spáncích buší.
Když se člověk zamiluje,
tak problémy netuší.
Láska všechno schová
a zůstane jen jedno.
Jak blázen se pak chová
a spadne klidně na dno.
Pro lásku by dýchal
a udělal by všechno.
Cokoliv si smíchal
a poslouchal i techno.

A teď pár let přeskočíme,
stačí asi 10-15 roků.
Teď už přece dobře víme,
nestřílíme od boku:
Probouzíme se opatrně
vždy do nového rána.
Už nedrží nás doma mrně,
spíše čeká nějaká rána.
V hlavách se nám šíří
asi pravdivá fáma,
různé myšlenky víří,
že je v srdcích jáma.
Každý má zas svobodu,
láska je rozlámána,
sám světem šlapat vodu
bude jak osamělá lama.

Začátek je vždy jak z červené knihovny
a konec většinou si s tragédií nezadá.
Nejdřív slova plná lásky jak od Shakespeara,
pak dlaždič by se červenal, jak hází se hovny.
Tak mě tak mimochodem napadá,
zda a proč zemřela u lidí pro lásku víra.

Je to štěstí?

10. května 2018 v 17:53 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1
Tak už máš všechno, co jsi vždy chtěla.
Večer nejsi sama a ráno snídáš ve dvou,
v noci občas dvě nahá svíjející se těla
a plány, bydlení a pak děti samo sebou.

Ref.
Tak teď máš tedy štěstí,
o které jsi dřív osud prosila.
A budoucnost ti už věští
jen samé plusy a positiva,
jak to tak ze začátku bývá...

2
Tak už máš všechno, co jsi chtěla.
Chlapa, co teď za tebou vždy stojí,
vše pochopí a rád pro Tebe udělá
a jít s Tebou dál se vůbec nebojí.

Ref.
Tak teď máš tedy štěstí,
o které jsi dřív osud prosila.
A budoucnost ti už věští
jen samé plusy a positiva,
jak to tak ze začátku bývá...

3
Tak už máš všechno, co jsi chtěla.
Víkendy máš plné, zvelebuješ domov,
do vztahu ponořila jsi se teď celá
a věříš, že konečně vše jsi vyřešila.

Ref.
Tak teď máš tedy štěstí,
o které jsi dřív osud prosila.
A budoucnost ti už věští
jen samé plusy a positiva,
jak to tak ze začátku bývá...

4
Tak už máš všechno, co jsi chtěla.
Jen se bojíš zastavit a zamyslet,
možná by sis pak uvědomit měla,
že jen lásku si někde zapomněla...

Ref.
Tak teď máš tedy štěstí,
o které jsi dřív osud prosila.
A budoucnost ti už věští
jen samé plusy a positiva,
jak to tak ze začátku bývá...

Miluji tě, ale žít budu s jiným...

29. března 2018 v 13:22 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
Nenávidím celé víkendy a nenávidím i svátky,
nesnáším osamělé večery a to hlavně v pátky.
Nemám rád noci a sny, kdy volám tě zpátky.
Čas bez tebe trhá mé srdce jak z jemné látky
a do děravého srdce nepasují mi žádné zátky.
V hlavě mám pořád z tebe obrovské zmatky
a v duši budu mít nadosmrti na tebe památky.
Chtěl jsem mít pro naše děti v tobě roli matky,
ale chtěla jsi asi jiného tahat v životě za drátky.
Vím jistě, že by nás dva nečekaly divoké hádky,
možná občas chtěla bys mě rozkrájet na plátky
a zaryla bys mi do těla své naostřené drápky,
ale pak ve smíchu stulili bychom k sobě zadky.
Když jsi pryč, tak smutkem mám skoro zvratky
a mé tělo je napjaté jako natažené do kladky.
Po tvém návratu zdá se mi vždy život hladký
a vždy s touhou hned sundávám ti kalhotky.
Stokrát odmítlas společný život jak z pohádky
a pak dalas ho jinému se svým klidem cácorky.
Tak uzavřel jsem lásku v srdci pomocí západky
a milujeme se dál bez naděje na cestu zpátky.

Další články


Kam dál