JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Strach z krásné neznámé

27. června 2017 v 18:33 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Zase jednou v řeči jsem se splet.
Panebože vy jste ale krásná.
Že z ní bude saň za dvacet let,
to tížilo by teď asi jen blázna.

Ref.
Tak už jí něco řekni,
nadávám si do hňupa.
Aspoň nějak hekni,
to je těžká potupa.
Slov se mi nedostává,
síla mě zcela opustila.
Tak takhle se to stává,
mizí v dáli krásná víla,
aby už se nikdy nevrátila.

2.
Před krásou padl jsem na prdel,
s tou bych do života šel i rád.
Neoduševnělý výraz jsem měl,
když zíral jsem na ni akorát.

Ref.
Tak už jí něco řekni,
nadávám si do hňupa.
Aspoň nějak hekni,
to je těžká potupa.
Slov se mi nedostává,
síla mě zcela opustila.
Tak takhle se to stává,
mizí v dáli krásná víla,
aby už se nikdy nevrátila.

3.
Divám se na vzdalující se záda
a sám sobě dávám znovu slib.
Příště to bude ode mě paráda,
že Casanova nezvládl by to líp!

Ref.
Tak už jí něco řekni,
nadávám si do hňupa.
Aspoň nějak hekni,
to je těžká potupa.
Slov se mi nedostává,
síla mě zcela opustila.
Tak takhle se to stává,
mizí v dáli krásná víla,
aby už se nikdy nevrátila.
 

Čeho byste se nikdy nevzdali?

22. června 2017 v 17:08 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Každý/á nechť si na konci básně sám doplní, čeho on/a by se nikdy nevzdal/a....

1.
Vše, co mám, to klidně rozdám,
jen jednoho se nikdy nevzdám.
Vemte si mé prachy
i střechu nad hlavou.
Utřu slzy jako hrachy,
smutky i tak odplavou.

2.
Vše, co mám, to klidně rozdám,
jen jednoho se nikdy nevzdám.
Vemte si má auta
a peřiny i s postelí.
Budu hrát na skauta,
co žije s holou prdelí.

3.
Vše, co mám, to klidně rozdám,
jen jednoho se nikdy nevzdám.
Vemte si mé sbírky
a i všechno nádobí.
Zbydou mi jen sirky,
já se na vás nezlobím.

4.
Vše, co mám, to klidně rozdám,
jen jednoho se nikdy nevzdám.
Vemte si mé oblečení
a boty, tolik jich není.
Budu chodit klidně bos
a ukazovat dlouhý nos.

5.
Vše, co mám, to klidně rozdám,
jen jednoho se nikdy nevzdám.
Vemte si mé tv i mobil
a veškerý můj nábytek.
Asi jsem hodně zlobil,
budu žít jak dobytek.

6.
Vše, co mám, to klidně rozdám,
jen jednoho se nikdy nevzdám.
Všechno mé si vemte
jen jedno vám nedám.
Klidně se mi tlemte,
ale ......* se nevzdám.

* doplňte si každý/á, čeho by jste se opravdu nevzdal/a
Může to být něco vznešeného (míru...), duševního (lásky...) , imaginárního (vzpomínek...), ale klidně i zdánlivě přízemního (oblíbený plyšák...) nebo třeba konkrétního člověka (pokud se ale nevzdá on vás).
:-)

Je to správně?

7. června 2017 v 14:03 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Ty můj smutku jeden zasraný,
proč sis na mě zase zasedl.
Možná jsem byl zvyklý na rány,
ale vždy jsem se rychle zvedl.
Láska odcválala pryč jak kůň vraný
a radost ze života zmizela hnedle.
Možná se zdá to jak poplach planý,
ale cítím se viditelně zbledle.

Ref.
Co když je to správně,
co když to tak má být?
Jen se neposrat hlavně
a v zemi držkou nerýt.
Dá se prohrát i slavně
a hlavu vzhůru mít.

2.
To, co jsem v životě jiným zkazil,
vracíš mi osude plnými hrstmi zpět.
Tak jsi mi štěstí na dobro zmrazil
a určitě se mi někde směješ teď.
Kde jsou sudičky, co přály mi štěstí?
Myslel jsem, že nedopustí střet,
ale přece dostal jsem od osudu pěstí
a na srdci vykvetl od bolesti květ.
Ref.
Co když je to správně,
co když to tak má být?
Jen se neposrat hlavně
a v zemi držkou nerýt.
Dá se prohrát i slavně
a hlavu vzhůru mít.

3.
Tak vyzývám tě zmrde osude,
pojď a postav se mi do cesty.
Stejně to moje výhra nebude,
ale aspoň si oba ušpiníme vesty.
Nebojím se tě, tak jen pojď,
já budu o lásku ještě bojovat.
Klidně říkej "ručník do ringu hoď",
ale já to prostě nemůžu vzdát.

Ref.
Co když je to správně,
co když to tak má být?
Jen se neposrat hlavně
a v zemi držkou nerýt.
Dá se prohrát i slavně
a hlavu vzhůru mít.

4.
Budu to pořád s tebou zkoušet
a rozbíjet si hlavu o tvrdou zeď.
Až pode mnou bude krvavá louže,
pak už pochopím - konec je teď!
 


To byla jízda

31. května 2017 v 15:39 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Čtvrtá a pátá pětiletka mého života
byla jak jízda rychlíkem bez brzdy.
Nepamatuji si moc, vše se mi motá,
jak divoce puštěný z řetězu i uzdy.
Občas mne někdo pozná například
a já vůbec nevím, kdo to je či byl.
V alkoholu se dalo i dobře plavat,
co jsem tehdy vypil a pak i vyblil.

Ref.
Čas běží, přímo utíká
a život je jak fabrika.
Ráno si odpíchneš
a pak, než se naděješ,
je konec tvojí směny.
Nečekej velké změny,
včera jak zítra tě bere ďas,
rychle, rychle ti běží čas.

2.
Cigaretami bych vyskládal stodolu
i těch hodných holek byla spousta,
co rády pustily mě k sobě tam dolů
a pak spolu mohli jsme si zašoustat.
Ani nevím už dneska jejich jména,
ale myslím, že to bylo celkem fajn.
Než přišla časem tato velká změna,
co přejela tehdy svět jako kombajn.

Ref.
Čas běží, přímo utíká
a život je jak fabrika.
Ráno si odpíchneš
a pak, než se naděješ,
je konec tvojí směny.
Nečekej velké změny,
včera jak zítra tě bere ďas,
rychle, rychle ti běží čas.

3.
Nejdřív jsme na náměstí zacinkali
a pak šli zpátky pařit do hospody.
Někteří magoři asi do dneška kalí,
ale víc nás neustálo dar svobody.
Většina asi stále někde nějak žije
a možná jako já teď tady se snaží
vzpomenout, jak snadno se i pije
na život, co nikdy dost nenabaží.

Ref.
Čas běží, přímo utíká
a život je jak fabrika.
Ráno si odpíchneš
a pak, než se naděješ,
je konec tvojí směny.
Nečekej velké změny,
včera jak zítra tě bere ďas,
rychle, rychle ti běží čas.

4.
A na jízdu rychlíkem a pasažéry,
co jsme v něm tenkrát spolu jeli.
A ač v nesvobodě tak svobodni,
nevěříš - hoď kamenem či bodni.
Jen pamatuji, jak čas kol hvízdá,
ale já víc už toho opravdu nevím.
Asi to byla skutečně velká jízda,
co skončila na propadlišti dějin.

Ref.
Čas běží, přímo utíká
a život je jak fabrika.
Ráno si odpíchneš
a pak, než se naděješ,
je konec tvojí směny.
Nečekej velké změny,
včera jak zítra tě bere ďas,
rychle, rychle ti běží čas.

Pořád se někdo dívá

17. května 2017 v 16:47 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Klíčová dírka bývá někdy klíčová,
když cizí oko se na ni tiše nalepí.
Před ním nikdo a nic se neschová,
co nevidí, si ke skutečnosti dolepí.
Když otevřeš rychle dveře dokořán,
nikdo tam není, jen cítíš průvan.

Ref.:
Když se nikdo nedívá,
tak myslíš, že jsi sám.
To dnes už jisté nebývá
a já na to svůj krk dám,
že kdosi za dírkou stál
a vše pečlivě zaznamenal.

2.
V daleké cizině jsi na dovolené,
kde určitě ani nikdo tě nepozná.
Neřešíš zakázané ani dovolené,
až pak fotky probudí tě ze sna.
Někdo se díval na pláži či v baru,
když inkognito upouštěl jsi páru.

Ref.:
Když se nikdo nedívá,
tak myslíš, že jsi sám.
To dnes už jisté nebývá
a já na to svůj krk dám,
že kdosi za foťákem stál
a vše pečlivě zaznamenal.

3.
Kamera všude, kam se podíváš,
a za ní zas cizí oči kolem šmejdí.
Normální se ostatním přitom zdáš,
než na netu v tvém soukromí rejdí.
V domě, u počítače nebo na ulici,
všude tě vidí, to je svět na palici.

Ref.:
Když se nikdo nedívá,
tak myslíš, že jsi sám.
To dnes už jisté nebývá
a já na to svůj krk dám,
že kdosi za kamerou stál
a vše pečlivě zaznamenal.

4.
Stát je obrovský bratr všech lidí,
sbírá informace o všem, co jde.
V domech, rodinách, účtech slídí,
chce vědět kdo, s kým, proč a kde.
Neschováš se, on tě všude uvidí,
žádný z nás složce o sobě neujde.

Ref.:
Když se nikdo nedívá,
tak myslíš, že jsi sám.
To dnes už jisté nebývá
a já na to svůj krk dám,
že stát o tvou složku stál
a do ní vše zaznamenal.

Co je ještě normální? (nad 18 let)

11. května 2017 v 16:07 | PJ |  Erotické básně (od 18 let)
1.
Spousta lidí se baví na velké párty,
všichni popíjejí, někdo kouří Sparty.
Teď se nějak zakymácel jeden host,
zdá se, že pije moc a má asi dost.
Jak tak padal, zavadil o jednu holku
a chytil se ubrusu na plném stolku.
Spousta sklenic rozlila se po ubruse,
a tak se pak rychle sundat musel.

Ref.:
Tak kde je ta hranice?
Kdo je normální? Kdo to ví?
Co je méně a co více?
S každým jsme hned hotoví.
Jiným jsme my za opice.
Ti normální už visí v ráhnoví!

2.
Kdo ví, zda se nahý stolek stydí?
Jak tak stojí nahý, každý ho vidí.
Ještěže má nohy z tmavého dřeva,
že zčervenal hanbou nikomu neva.
Kdyby to byl nenalakovaný smrk,
každý by mu hned mezi nohy kuk.
Navrhuji - pojďme držet s ním basu
a sundejme si taky vše dolů od pasu.

Ref.:
Tak kde je ta hranice?
Kdo je normální? Kdo to ví?
Co je méně a co více?
S každým jsme hned hotoví.
Jiným jsme my za opice.
Ti normální už visí v ráhnoví!

3.
Budeme mít všichni nahé nohy i klín
a zahanbený stůl nebude mít splín.
A vy se ptáte, co bylo dál na párty?
Kouřilo se dál, ale už ne jen Sparty.
Z normální jedné slušné oslavy
stalo se swingers pro nemravy.
Ten šuká tu a tam je dvojice holek
a na začátku byl obyčejný stolek.

Ref.:
Tak kde je ta hranice?
Kdo je normální? Kdo to ví?
Co je méně a co více?
S každým jsme hned hotoví.
Jiným jsme my za opice.
Ti normální už visí v ráhnoví!

4.
Dávejte pozor na stolky s ubrusem!
Ať pak neskončíte s cizím penisem,
holky, v některém ze svých otvorů.
Či kluci dostanou k sexu potvoru.
To všechno se i vám může stát,
ale ještě horšího se musíte bát.
Ne toho, že někomu nebude stát,
ale že vám nebude chtít nikdo dát!

Ref.:
Tak kde je ta hranice?
Kdo je normální? Kdo to ví?
Co je méně a co více?
S každým jsme hned hotoví.
Jiným jsme my za opice.
Ti normální už visí v ráhnoví!

Kdo je hloupý?

19. dubna 2017 v 15:47 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Tak slez už z toho stromu a vyraz do světa,
hloupý Honza by byl proti tobě jen popleta.
Možná sice uvidíš dál z té výšky na stromě,
ale můžeš víc, udělej to pro sebe i pro mě.
Hlupáku
slez ze stromu,
dej se do světa
a vyraz z domu,
nebuď popleta.
Klidně tu teď všechno nech,
štěstí neroste po stromech,
z bohatství zkrátí se ti dech.

2.
Asi se ti sedí dobře nahoře na silných větvích,
možná si říkáš, že ty jsi ten chytrý, co vidí dál.
Ale z výšky se lehko sletí a je po snech tvých,
pak je pozdě říkat, že jsi nic vlastně nepoznal.
Hlupáku
slez ze stromu,
dej se do světa
a vyraz z domu,
nebuď popleta.
Klidně tu teď všechno nech,
rozum neroste po stromech,
z luxusu zkrátí se ti dech.

3.
Zůstáváš zavřený v svém stromovém domě
a bloumáš tiše jenom ve svých myšlenkách.
Snad přesvědčím tě, že nejde žít na stromě
a přidáš se k lidem, až odhodíš svůj strach.
Hlupáku
slez ze stromu,
dej se do světa
a vyraz z domu,
nebuď popleta.
Klidně tu teď všechno nech,
láska neroste po stromech,
z prachů zkrátí se dech.

4.
Jdu teď za tebou, už jsem nastartoval pilu,
připrav se na to, že poletíš ze stromu dolů.
Ochočím si tě, budeš makat, abys měl vilu,
a budeš člen stáda jiných poslušných volů.
Hlupáku
slez ze stromu,
dej se do světa
a vyraz z domu,
nebuď popleta.
Klidně tu nyní všechno nech,
originalita roste po stromech
a ostatní pasou se ve stádech.

5.
Je pozdě litovat, teď musíš dřít víc a víc,
strom pokáceli, tvé oči už jen třísky vidí.
Taky si podlehl a ze tvých snů nezbylo nic,
smutně patříš do horních 10% hloupých lidí.
Hlupák,
co slezl ze stromu,
a dal se ke stádu.
Ztratil cestu domů,
zavřený na hradu.
Klidně by teď bohatství se vzdal
a vrátil se na svůj strom jak král,
ale tento boj už navždy prohrál.

Teď má slovo POLITIK!

13. dubna 2017 v 13:24 | PJ |  Politické básně
1.
Já, jenom já a nikdo jiný neví tolik.
Jen já jsem za každé situace žolík.
Já, jenom já, co vždy zachrání situaci.
Jen já jsem ten nej doma i v práci.
Já, jenom já, neznám lepšího člověka.
Jen já s výřečností jak prudká řeka.

Ref.
Teď mám slovo já
a beze mě jste nuly,
co s ničím by nepohnuli.
Teď mám slovo já,
tak poslouchejte sakra,
jste jen neužitečná chátra.
Teď mám slovo já,
a i když mě zabijete,
tak dřív, než se nadějete,
přijde někdo jiný zase,
aby poroučel té vaší rase.
Stačí jen krátký okamžik
a objeví se tu nový POLITIK!

2.
Já, jenom já, všechno vím a znám.
Jen já to taky rád všem povídám.
Já, jenom já jsem prostě vždy ten nej.
Jen já a ty buď ticho, už to vzdej.
Já, jenom já můžu vést správně vpřed.
Jen já najdu a vyříznu každý vřed.

Ref.
Teď mám slovo já
a beze mě jste nuly,
co s ničím by nepohnuli.
Teď mám slovo já,
tak poslouchejte sakra,
jste jen neužitečná chátra.
Teď mám slovo já,
a i když mě zabijete,
tak dřív, než se nadějete,
přijde někdo jiný zase,
aby poroučel té vaší rase.
Stačí jen krátký okamžik
a objeví se tu nový POLITIK!

Zavři oči a něco si přej

5. dubna 2017 v 16:16 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Zavři oči a něco si teď přej
ale nahlas své přání neříkej,
řekl mi táta u ohně v lese,
když bylo mi teprve deset.
Mé přání bylo naivní určitě
a o tátu jsem přišel už brzy.
Osud mění životy tak hbitě
a po letech pořád to mrzí.

Ref.
Že padá hvězda
a přání se splní?
To se mi nezdá,
tak to určitě není!
Ani zavřené oči
ani pevná víra
osud ti neotočí
a zbyde jen zírat,
jak hvězda padá…

2.
Zavři oči a něco si teď přej
ale nahlas své přání neříkej,
řekla mi první láska ve tmě
a přitiskla ústa na tvář letmě.
Bylo mi krásných 15 let
a věřil jsem v lásku na život.
Navzdory přání otočil se svět
a mezi nás postavil plot.

Ref.
Že padá hvězda
a přání se splní?
To se mi nezdá,
tak to určitě není!
Ani zavřené oči
ani pevná víra
osud ti neotočí
a zbyde jen zírat,
jak hvězda padá…

3.
Zavři oči a něco si teď přej
ale nahlas své přání neříkej,
uslyšel jsem o svatební noci
a pak už nebylo mi pomoci.
Myslel jsem, že je to nastálo,
ale osud tomu dal jiný řád.
Už vím, že stačí jen málo,
bez ohledu, co chceš si přát.

Ref.
Že padá hvězda
a přání se splní?
To se mi nezdá,
tak to určitě není!
Ani zavřené oči
ani pevná víra
osud ti neotočí
a zbyde jen zírat,
jak hvězda padá…

Hrdinové

23. března 2017 v 16:23 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Nemává mečem a nebije se s drakem,
proradné lumpy neničí pravým hákem
ani nestřílí od boku koltem zloděje.
Nic takového se opravdu teď neděje,
to nejsou ti hrdinové dnešní doby,
co ničí nespravedlnost plní zloby.

Ref.
Lidem naslouchat,
potřebným lásku dát,
kolem sebe se usmívat
pohodu a klídek rozdávat,
tak takového hrdinu rád mám
a takový chtěl bych být i já sám.

2.
Honičky v autě a za jízdy střílení,
zabíjení lumpů a pneumatik kvílení.
Bicepsy větší než lze si představit
a minimálně deset životů musí mít.
To nejsou ti hrdinové dnešní doby,
co ničí nespravedlnost plní zloby.

Ref.
Lidem naslouchat,
potřebným lásku dát,
kolem sebe se usmívat
pohodu a klídek rozdávat,
tak takového hrdinu rád mám
a takový chtěl bych být i já sám.

Další články


Kam dál