JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Pořád se někdo dívá

17. května 2017 v 16:47 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Klíčová dírka bývá někdy klíčová,
když cizí oko se na ni tiše nalepí.
Před ním nikdo a nic se neschová,
co nevidí, si ke skutečnosti dolepí.
Když otevřeš rychle dveře dokořán,
nikdo tam není, jen cítíš průvan.

Ref.:
Když se nikdo nedívá,
tak myslíš, že jsi sám.
To dnes už jisté nebývá
a já na to svůj krk dám,
že kdosi za dírkou stál
a vše pečlivě zaznamenal.

2.
V daleké cizině jsi na dovolené,
kde určitě ani nikdo tě nepozná.
Neřešíš zakázané ani dovolené,
až pak fotky probudí tě ze sna.
Někdo se díval na pláži či v baru,
když inkognito upouštěl jsi páru.

Ref.:
Když se nikdo nedívá,
tak myslíš, že jsi sám.
To dnes už jisté nebývá
a já na to svůj krk dám,
že kdosi za foťákem stál
a vše pečlivě zaznamenal.

3.
Kamera všude, kam se podíváš,
a za ní zas cizí oči kolem šmejdí.
Normální se ostatním přitom zdáš,
než na netu v tvém soukromí rejdí.
V domě, u počítače nebo na ulici,
všude tě vidí, to je svět na palici.

Ref.:
Když se nikdo nedívá,
tak myslíš, že jsi sám.
To dnes už jisté nebývá
a já na to svůj krk dám,
že kdosi za kamerou stál
a vše pečlivě zaznamenal.

4.
Stát je obrovský bratr všech lidí,
sbírá informace o všem, co jde.
V domech, rodinách, účtech slídí,
chce vědět kdo, s kým, proč a kde.
Neschováš se, on tě všude uvidí,
žádný z nás složce o sobě neujde.

Ref.:
Když se nikdo nedívá,
tak myslíš, že jsi sám.
To dnes už jisté nebývá
a já na to svůj krk dám,
že stát o tvou složku stál
a do ní vše zaznamenal.
 

Co je ještě normální? (nad 18 let)

11. května 2017 v 16:07 | PJ |  Erotické básně (od 18 let)
1.
Spousta lidí se baví na velké párty,
všichni popíjejí, někdo kouří Sparty.
Teď se nějak zakymácel jeden host,
zdá se, že pije moc a má asi dost.
Jak tak padal, zavadil o jednu holku
a chytil se ubrusu na plném stolku.
Spousta sklenic rozlila se po ubruse,
a tak se pak rychle sundat musel.

Ref.:
Tak kde je ta hranice?
Kdo je normální? Kdo to ví?
Co je méně a co více?
S každým jsme hned hotoví.
Jiným jsme my za opice.
Ti normální už visí v ráhnoví!

2.
Kdo ví, zda se nahý stolek stydí?
Jak tak stojí nahý, každý ho vidí.
Ještěže má nohy z tmavého dřeva,
že zčervenal hanbou nikomu neva.
Kdyby to byl nenalakovaný smrk,
každý by mu hned mezi nohy kuk.
Navrhuji - pojďme držet s ním basu
a sundejme si taky vše dolů od pasu.

Ref.:
Tak kde je ta hranice?
Kdo je normální? Kdo to ví?
Co je méně a co více?
S každým jsme hned hotoví.
Jiným jsme my za opice.
Ti normální už visí v ráhnoví!

3.
Budeme mít všichni nahé nohy i klín
a zahanbený stůl nebude mít splín.
A vy se ptáte, co bylo dál na párty?
Kouřilo se dál, ale už ne jen Sparty.
Z normální jedné slušné oslavy
stalo se swingers pro nemravy.
Ten šuká tu a tam je dvojice holek
a na začátku byl obyčejný stolek.

Ref.:
Tak kde je ta hranice?
Kdo je normální? Kdo to ví?
Co je méně a co více?
S každým jsme hned hotoví.
Jiným jsme my za opice.
Ti normální už visí v ráhnoví!

4.
Dávejte pozor na stolky s ubrusem!
Ať pak neskončíte s cizím penisem,
holky, v některém ze svých otvorů.
Či kluci dostanou k sexu potvoru.
To všechno se i vám může stát,
ale ještě horšího se musíte bát.
Ne toho, že někomu nebude stát,
ale že vám nebude chtít nikdo dát!

Ref.:
Tak kde je ta hranice?
Kdo je normální? Kdo to ví?
Co je méně a co více?
S každým jsme hned hotoví.
Jiným jsme my za opice.
Ti normální už visí v ráhnoví!

Kdo je hloupý?

19. dubna 2017 v 15:47 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Tak slez už z toho stromu a vyraz do světa,
hloupý Honza by byl proti tobě jen popleta.
Možná sice uvidíš dál z té výšky na stromě,
ale můžeš víc, udělej to pro sebe i pro mě.
Hlupáku
slez ze stromu,
dej se do světa
a vyraz z domu,
nebuď popleta.
Klidně tu teď všechno nech,
štěstí neroste po stromech,
z bohatství zkrátí se ti dech.

2.
Asi se ti sedí dobře nahoře na silných větvích,
možná si říkáš, že ty jsi ten chytrý, co vidí dál.
Ale z výšky se lehko sletí a je po snech tvých,
pak je pozdě říkat, že jsi nic vlastně nepoznal.
Hlupáku
slez ze stromu,
dej se do světa
a vyraz z domu,
nebuď popleta.
Klidně tu teď všechno nech,
rozum neroste po stromech,
z luxusu zkrátí se ti dech.

3.
Zůstáváš zavřený v svém stromovém domě
a bloumáš tiše jenom ve svých myšlenkách.
Snad přesvědčím tě, že nejde žít na stromě
a přidáš se k lidem, až odhodíš svůj strach.
Hlupáku
slez ze stromu,
dej se do světa
a vyraz z domu,
nebuď popleta.
Klidně tu teď všechno nech,
láska neroste po stromech,
z prachů zkrátí se dech.

4.
Jdu teď za tebou, už jsem nastartoval pilu,
připrav se na to, že poletíš ze stromu dolů.
Ochočím si tě, budeš makat, abys měl vilu,
a budeš člen stáda jiných poslušných volů.
Hlupáku
slez ze stromu,
dej se do světa
a vyraz z domu,
nebuď popleta.
Klidně tu nyní všechno nech,
originalita roste po stromech
a ostatní pasou se ve stádech.

5.
Je pozdě litovat, teď musíš dřít víc a víc,
strom pokáceli, tvé oči už jen třísky vidí.
Taky si podlehl a ze tvých snů nezbylo nic,
smutně patříš do horních 10% hloupých lidí.
Hlupák,
co slezl ze stromu,
a dal se ke stádu.
Ztratil cestu domů,
zavřený na hradu.
Klidně by teď bohatství se vzdal
a vrátil se na svůj strom jak král,
ale tento boj už navždy prohrál.
 


Teď má slovo POLITIK!

13. dubna 2017 v 13:24 | PJ |  Politické básně
1.
Já, jenom já a nikdo jiný neví tolik.
Jen já jsem za každé situace žolík.
Já, jenom já, co vždy zachrání situaci.
Jen já jsem ten nej doma i v práci.
Já, jenom já, neznám lepšího člověka.
Jen já s výřečností jak prudká řeka.

Ref.
Teď mám slovo já
a beze mě jste nuly,
co s ničím by nepohnuli.
Teď mám slovo já,
tak poslouchejte sakra,
jste jen neužitečná chátra.
Teď mám slovo já,
a i když mě zabijete,
tak dřív, než se nadějete,
přijde někdo jiný zase,
aby poroučel té vaší rase.
Stačí jen krátký okamžik
a objeví se tu nový POLITIK!

2.
Já, jenom já, všechno vím a znám.
Jen já to taky rád všem povídám.
Já, jenom já jsem prostě vždy ten nej.
Jen já a ty buď ticho, už to vzdej.
Já, jenom já můžu vést správně vpřed.
Jen já najdu a vyříznu každý vřed.

Ref.
Teď mám slovo já
a beze mě jste nuly,
co s ničím by nepohnuli.
Teď mám slovo já,
tak poslouchejte sakra,
jste jen neužitečná chátra.
Teď mám slovo já,
a i když mě zabijete,
tak dřív, než se nadějete,
přijde někdo jiný zase,
aby poroučel té vaší rase.
Stačí jen krátký okamžik
a objeví se tu nový POLITIK!

Zavři oči a něco si přej

5. dubna 2017 v 16:16 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Zavři oči a něco si teď přej
ale nahlas své přání neříkej,
řekl mi táta u ohně v lese,
když bylo mi teprve deset.
Mé přání bylo naivní určitě
a o tátu jsem přišel už brzy.
Osud mění životy tak hbitě
a po letech pořád to mrzí.

Ref.
Že padá hvězda
a přání se splní?
To se mi nezdá,
tak to určitě není!
Ani zavřené oči
ani pevná víra
osud ti neotočí
a zbyde jen zírat,
jak hvězda padá…

2.
Zavři oči a něco si teď přej
ale nahlas své přání neříkej,
řekla mi první láska ve tmě
a přitiskla ústa na tvář letmě.
Bylo mi krásných 15 let
a věřil jsem v lásku na život.
Navzdory přání otočil se svět
a mezi nás postavil plot.

Ref.
Že padá hvězda
a přání se splní?
To se mi nezdá,
tak to určitě není!
Ani zavřené oči
ani pevná víra
osud ti neotočí
a zbyde jen zírat,
jak hvězda padá…

3.
Zavři oči a něco si teď přej
ale nahlas své přání neříkej,
uslyšel jsem o svatební noci
a pak už nebylo mi pomoci.
Myslel jsem, že je to nastálo,
ale osud tomu dal jiný řád.
Už vím, že stačí jen málo,
bez ohledu, co chceš si přát.

Ref.
Že padá hvězda
a přání se splní?
To se mi nezdá,
tak to určitě není!
Ani zavřené oči
ani pevná víra
osud ti neotočí
a zbyde jen zírat,
jak hvězda padá…

Hrdinové

23. března 2017 v 16:23 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Nemává mečem a nebije se s drakem,
proradné lumpy neničí pravým hákem
ani nestřílí od boku koltem zloděje.
Nic takového se opravdu teď neděje,
to nejsou ti hrdinové dnešní doby,
co ničí nespravedlnost plní zloby.

Ref.
Lidem naslouchat,
potřebným lásku dát,
kolem sebe se usmívat
pohodu a klídek rozdávat,
tak takového hrdinu rád mám
a takový chtěl bych být i já sám.

2.
Honičky v autě a za jízdy střílení,
zabíjení lumpů a pneumatik kvílení.
Bicepsy větší než lze si představit
a minimálně deset životů musí mít.
To nejsou ti hrdinové dnešní doby,
co ničí nespravedlnost plní zloby.

Ref.
Lidem naslouchat,
potřebným lásku dát,
kolem sebe se usmívat
pohodu a klídek rozdávat,
tak takového hrdinu rád mám
a takový chtěl bych být i já sám.

Den, kdy zmizelo mi slunce

16. března 2017 v 14:18 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Bouchla jsi se dveřmi
a klapot zní na schodech.
Tak rychle zmizelas mi,
že zkrátil se mi dech.
Najednou setměl se svět
a vím, že nevrátíš se zpět.

Ref.
Byl to ten den, kdy zmizelo mi slunce
a kdy na chvíli zastavilo se mi i srdce.
Všechno se mění a je v pohybu neustále,
žiju ve tmě od doby, co jsi mi dala vale.

2.
Prošlo mnoho dalších dnů
a slunce pro mě vyšlo zase.
Stačí málo ke zničení snů,
musí se věřit života kráse.
Někdy prostě setmí se svět,
ale pak slunce vrátí se zpět.

Ref.
Byl to ten den, kdy zmizelo mi slunce
a kdy na chvíli zastavilo se mi i srdce.
Všechno se mění a je v pohybu neustále,
nechci žít ve tmě, i když jsi mi dala vale.

3.
Život za to zcela jistě stojí
a to slunce každému svítí.
Občas zmizí těm, co se bojí,
že najednou je všechno v řiti.
Bez lásky je sice tmavý svět,
ale nová láska světlo dá zpět.

Ref.
Byl to ten den, kdy zmizelo mi slunce
a kdy na chvíli zastavilo se mi i srdce.
Všechno se mění a je v pohybu neustále,
nežijte ve tmě, i když vám dá láska vale.

Quo vadis osude?

6. března 2017 v 16:23 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Cesty jdou všemi směry
vyber si dobře, buď smělý.
A až dojdeš na konec,
poznáš, jak sis vybral.
Zda život byl lakomec
nebo žil sis jako král.
Není to moc kruté?
Quo vadis živote?

Ref.
Není to vše moc kruté?
Quo vadis živote?
Ukončit vše sázkou?
Quo vadis lásko?
Bát se, že lépe už nebude?
Quo vadis osude?
Quo vadis…?

2.
Lásek jsou plné seznamky
a milovat nejde na známky.
Nakonec nějakou zvolíš
a kus svého života jí dáš.
Špatný výběr nepřebolí
či jen to dobré v lásce máš.
Ukončit to můžeš sázkou.
Quo vadis lásko?

Ref.
Není to vše moc kruté?
Quo vadis živote?
Ukončit vše sázkou?
Quo vadis lásko?
Bát se, že lépe už nebude?
Quo vadis osude?
Quo vadis…?

3.
Někdy volíš sám, někdy jiní,
ale vždy tebe za chybu viní.
Ať sám si určuješ, kudy jdeš,
či někdo jiný řídí tvoji cestu,
můžeš říci, co vlastně chceš
a být svému osudu za nevěstu.
Nebo snad lépe už nebude?
Quo vadis osude?

Ref.
Není to vše moc kruté?
Quo vadis živote?
Ukončit vše sázkou?
Quo vadis lásko?
Bát se, že lépe už nebude?
Quo vadis osude?
Quo vadis…?

Každodenní usínání

2. března 2017 v 14:07 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Koukám vzhůru,
kde představuji si vzdálené hvězdy
a ne noční můru,
co mě pravidelně navštěvovat jezdí.
Chtěl bych spát,
ale místo toho nahoru jen zírám,
nemám čekání rád,
než pohltí mě spánku černá díra.

Ref.
Chci spát
a milovat,
lásku dát
a taky brát,
je pořád,
o co stát.

2.
Před usnutím
mám vždy v hlavě úplně plno.
Usnout se nutím,
což je problém velký jak Brno.
Spi už konečně,
říkám si i dlouho po půlnoci.
Usnout celoročně
prostě není vůbec v mojí moci.

Ref.
Chci spát
a milovat,
lásku dát
a taky brát,
je pořád,
o co stát.

3.
Asi tuším,
co zlepšilo by mé noční spánky.
Vím, co ruší
usnutí mojí tělesné schránky.
Nejlépe se spí
totiž po hezkém pomilování.
Každý to ví,
že láska vyřeší i kvalitu spaní.

Ref.
Chci spát
a milovat,
lásku dát
a taky brát,
je pořád,
o co stát.

Touha po moci je mojí nemocí

22. února 2017 v 18:10 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Nemohu si pomoci
svojí touhou po moci,
je to jak druh nemoci.

Chtěl bych vésti davy,
určovat dobré mravy,
zákony jen z mé hlavy.

Seděl bych si v paláci,
kam chodili by žebráci
prositi mne o práci.

Hosté by se klaněli
a stále předháněli,
jak dary by sháněli.

Krásek plný harém,
co daly by mi darem
v sexu neustálém.

Zda vzpoura není,
to by v přestrojení
zjišťovali podřízení.

Pro rebely popraviště,
ať rozmyslí se příště,
kde je jejich hřiště.

Nemohl jsem pomoci
svojí touze po moci,
což je prý druh nemoci.

Kolem jen pláště bílé,
a doktor, což není milé,
zkoumá mě přes brýle.

V léčebně mohu být dál
nad pacienty mocný král,
kterého se každý bál.

Další články


Kam dál