JSEM RÁD ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU NA MÉM BLOGU. ALE KDYŽ UŽ SI NĚCO PŘEČTETE, NAPIŠTE MI, JAK SE VÁM TO LÍBILO.
RÁD ODPOVÍM KAŽDÉMU.
DĚKUJI.
A JEŠTĚ O NĚCO BYCH VÁS, MÉ PŘÍLEŽITOSTNÉ ČTENÁŘE, CHTĚL POPROSIT.
NEKOPÍRUJTE MÉ VÝTVORY BEZ POVOLENÍ, PŘECE JENOM TO NENÍ UPLNĚ JEDNODUCHÉ SKLÁDAT SLOVA ZA SEBE TÍM SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM A CHTĚL BYCH SI UCHOVAT SVÉ AUTORSKÉ PRÁVO.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI.

Hrdinové

Čtvrtek v 16:23 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Nemává mečem a nebije se s drakem,
proradné lumpy neničí pravým hákem
ani nestřílí od boku koltem zloděje.
Nic takového se opravdu teď neděje,
to nejsou ti hrdinové dnešní doby,
co ničí nespravedlnost plní zloby.

Ref.
Lidem naslouchat,
potřebným lásku dát,
kolem sebe se usmívat
pohodu a klídek rozdávat,
tak takového hrdinu rád mám
a takový chtěl bych být i já sám.

2.
Honičky v autě a za jízdy střílení,
zabíjení lumpů a pneumatik kvílení.
Bicepsy větší než lze si představit
a minimálně deset životů musí mít.
To nejsou ti hrdinové dnešní doby,
co ničí nespravedlnost plní zloby.

Ref.
Lidem naslouchat,
potřebným lásku dát,
kolem sebe se usmívat
pohodu a klídek rozdávat,
tak takového hrdinu rád mám
a takový chtěl bych být i já sám.
 

Den, kdy zmizelo mi slunce

16. března 2017 v 14:18 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Bouchla jsi se dveřmi
a klapot zní na schodech.
Tak rychle zmizelas mi,
že zkrátil se mi dech.
Najednou setměl se svět
a vím, že nevrátíš se zpět.

Ref.
Byl to ten den, kdy zmizelo mi slunce
a kdy na chvíli zastavilo se mi i srdce.
Všechno se mění a je v pohybu neustále,
žiju ve tmě od doby, co jsi mi dala vale.

2.
Prošlo mnoho dalších dnů
a slunce pro mě vyšlo zase.
Stačí málo ke zničení snů,
musí se věřit života kráse.
Někdy prostě setmí se svět,
ale pak slunce vrátí se zpět.

Ref.
Byl to ten den, kdy zmizelo mi slunce
a kdy na chvíli zastavilo se mi i srdce.
Všechno se mění a je v pohybu neustále,
nechci žít ve tmě, i když jsi mi dala vale.

3.
Život za to zcela jistě stojí
a to slunce každému svítí.
Občas zmizí těm, co se bojí,
že najednou je všechno v řiti.
Bez lásky je sice tmavý svět,
ale nová láska světlo dá zpět.

Ref.
Byl to ten den, kdy zmizelo mi slunce
a kdy na chvíli zastavilo se mi i srdce.
Všechno se mění a je v pohybu neustále,
nežijte ve tmě, i když vám dá láska vale.

Quo vadis osude?

6. března 2017 v 16:23 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
1.
Cesty jdou všemi směry
vyber si dobře, buď smělý.
A až dojdeš na konec,
poznáš, jak sis vybral.
Zda život byl lakomec
nebo žil sis jako král.
Není to moc kruté?
Quo vadis živote?

Ref.
Není to vše moc kruté?
Quo vadis živote?
Ukončit vše sázkou?
Quo vadis lásko?
Bát se, že lépe už nebude?
Quo vadis osude?
Quo vadis…?

2.
Lásek jsou plné seznamky
a milovat nejde na známky.
Nakonec nějakou zvolíš
a kus svého života jí dáš.
Špatný výběr nepřebolí
či jen to dobré v lásce máš.
Ukončit to můžeš sázkou.
Quo vadis lásko?

Ref.
Není to vše moc kruté?
Quo vadis živote?
Ukončit vše sázkou?
Quo vadis lásko?
Bát se, že lépe už nebude?
Quo vadis osude?
Quo vadis…?

3.
Někdy volíš sám, někdy jiní,
ale vždy tebe za chybu viní.
Ať sám si určuješ, kudy jdeš,
či někdo jiný řídí tvoji cestu,
můžeš říci, co vlastně chceš
a být svému osudu za nevěstu.
Nebo snad lépe už nebude?
Quo vadis osude?

Ref.
Není to vše moc kruté?
Quo vadis živote?
Ukončit vše sázkou?
Quo vadis lásko?
Bát se, že lépe už nebude?
Quo vadis osude?
Quo vadis…?
 


Každodenní usínání

2. března 2017 v 14:07 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
1.
Koukám vzhůru,
kde představuji si vzdálené hvězdy
a ne noční můru,
co mě pravidelně navštěvovat jezdí.
Chtěl bych spát,
ale místo toho nahoru jen zírám,
nemám čekání rád,
než pohltí mě spánku černá díra.

Ref.
Chci spát
a milovat,
lásku dát
a taky brát,
je pořád,
o co stát.

2.
Před usnutím
mám vždy v hlavě úplně plno.
Usnout se nutím,
což je problém velký jak Brno.
Spi už konečně,
říkám si i dlouho po půlnoci.
Usnout celoročně
prostě není vůbec v mojí moci.

Ref.
Chci spát
a milovat,
lásku dát
a taky brát,
je pořád,
o co stát.

3.
Asi tuším,
co zlepšilo by mé noční spánky.
Vím, co ruší
usnutí mojí tělesné schránky.
Nejlépe se spí
totiž po hezkém pomilování.
Každý to ví,
že láska vyřeší i kvalitu spaní.

Ref.
Chci spát
a milovat,
lásku dát
a taky brát,
je pořád,
o co stát.

Touha po moci je mojí nemocí

22. února 2017 v 18:10 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Nemohu si pomoci
svojí touhou po moci,
je to jak druh nemoci.

Chtěl bych vésti davy,
určovat dobré mravy,
zákony jen z mé hlavy.

Seděl bych si v paláci,
kam chodili by žebráci
prositi mne o práci.

Hosté by se klaněli
a stále předháněli,
jak dary by sháněli.

Krásek plný harém,
co daly by mi darem
v sexu neustálém.

Zda vzpoura není,
to by v přestrojení
zjišťovali podřízení.

Pro rebely popraviště,
ať rozmyslí se příště,
kde je jejich hřiště.

Nemohl jsem pomoci
svojí touze po moci,
což je prý druh nemoci.

Kolem jen pláště bílé,
a doktor, což není milé,
zkoumá mě přes brýle.

V léčebně mohu být dál
nad pacienty mocný král,
kterého se každý bál.

Stačí jeden chybný krok

25. ledna 2017 v 16:45 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Občas už je život takový,
že chybí ke štěstí jen krůček.
Na křižovatce osud nenapoví
a budeš pro jiného brouček.
A stačí jeden chybný krok.

Spousta lidí sejde z cesty,
v dálce ztrácí se jim maják.
Oni po tmě pak zatínají pěsti
a ptají se života, kudy a jak.
A stačí jeden chybný krok.

Je spousta smutku na světě
a snadno lidé cestu ztrácí.
Lze říci hodně zla v jedné větě
a pak svědomí se v noci vrací.
A stačí jeden chybný krok.

Občas je to o jednom kroku,
točí se z toho každému hlava.
Život trvá jen několik roků
a rány chodí zleva i zprava.
A stačí jeden chybný krok.

Když uděláš jeden chybný krok,
ztratíš lásku a zůstane prázdno,
ztratíš celý život nebo jeden rok,
či klesneš dolů až na úplné dno.
Na to vše stačí jeden chybný krok.

Fanatik sexu (do 21 let nepřístupno)

16. ledna 2017 v 18:21 | PJ |  Vulgární básně (od 30 let)
My dva jsme si spolu
pořád strašně blízcí,
když děláme to znovu
a to nahoru i dolu.
Jak dva krtci v jedné noře
jsme ve sprše na stojáka.
Vystříkám spermií moře,
když kouříš mi panďuláka.
A pak zase já lížu fest,
ty vzdycháš, že je to best.
Když stříkám do pusy,
tak vždy zavírám oči
a ruce svírám v pěst,
svět dokola se mi točí
a v údech mám třes.
Děláme to večer, ráno,
v poledne, včera i dnes,
vždyť v bibli je psáno,
miluj, dokud je ti přáno.
Někdo by řekl: fanatici!
Jiný, že jsme na palici.
Ať si mravokárců šik
říká, hochu trochu uber,
já budu rád dál fanatik,
protože sex je super.

Síla vůle nestačí

12. ledna 2017 v 13:49 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)
Sedím u stolu osudu,
hraju karty, co mám.
Vymlouvat se nebudu,
že zase prohrávám.
Do ruky mi opět přišly jen samé kule,
abych hrál srdce, nestačí ani silná vůle.

Tak letím, kam to jde,
nebo spíš, kam mohu.
Vystoupím, nevím kde,
místo nechám na bohu.
Letadlu, kde sedím, se zastavila vrtule,
abych letěl dál, nestačí ani silná vůle.

Chtěl bych se ohřát,
ale bloudím po ledu.
Vím, nestačí si přát,
ale špatně kroky vedu.
Teplota míří rychle k absolutní nule,
abych nezmrzl, nestačí ani silná vůle.

Čas mi strašně utíká,
chci ještě něco stihnout.
Slyším, jak mi tiká,
a nemůžu se ani hnout.
Můj život má bohužel jen dvě půle,
ke třetí mi nepomůže ani silná vůle.

Jsem smířen s osudem
a bez závisti úspěchu.
Každý jednou nebudem,
chci končit bez spěchu.
Můj osud "ahoj kamaráde" říká smůle
ke štěstí už mi nepomůže ani silná vůle.

Slyšíš zvuk mého srdce?

3. ledna 2017 v 18:21 | PJ |  Smutné básně nejen o lásce
bum-bum-bum-bum-bum-bum-bum-bum

Ještě teď mi srdce prudce tluče,
jak skočilas mi ráno do náruče.
Ještě teď mi srdce divoce buší,
jak milovali jsme se jako hluší.
Ještě teď mi srdce do rytmu tepe,
nemohli jsme spolu splynout lépe.

bum------bum------bum------bum------bum

Ještě teď mi prudce tluče srdce,
jak hladily se navzájem naše ruce.
Ještě teď mi buší srdce divoce,
jak trhali jsme zakázané ovoce.
Ještě teď mi srdce tepe do rytmu,
s hlavou v klíně viděl jsem tmu.

bum----------bum----------bum----------bum

Ještě mi tluče prudce srdce i teď,
když vzpomínám slova: ruce mi veď.
Ještě teď mi buší srdce divoce moc,
protože ta láska byla silná nemoc.
Ještě se srdce tepat do rytmu snaží,
vzpomínky nosím si sebou jak závaží.

bum------------------bum-----------------bum

Pomalu přestává mého srdce tlukot,
už není zdaleka prudký ani divoký.
Skončil všech mých milování hukot,
ztrácejí se vzpomínky za dlouhé roky.
Místo tlukotu jen nepravidelná šelest,
za chvíli už naposledy zanaříká pelest.

bum----------------------------------------------

Kdybych se rozhodl jinak

27. prosince 2016 v 15:40 | PJ |  Ostatní básně (nezařaditelné)

Kdybych se rozhodl jinak,
možná bych dnes měl už deset dětí
a třel bych bídou s nouzí.
Jenže je nemám a čas hrozně letí
a mě pořád budík probouzí.

Kdybych se rozhodl jinak,
měl bych jako jiní už třetí ženu
a cítil bych se jak Casanova.
Asi tu myšlenku z hlavy nevyženu,
že nechci pořád začínat znova.

Kdybych se rozhodl jinak,
Mohl jsem teď spávat na lavičkách
a dál se upíjet v nostalgii.
Naštěstí už netopím se v sračkách
a celkem slušné pití piji.

Kdybych se rozhodl jinak,
měl jsem teď svoji loď a letadlo
a s Kellnerem byl kamarád.
Naopak dělá se mi z létání mdlo
a po pevné zemi chodím rád.

Kdybych se rozhodl jinak,
kopal kanály nebo vlastnil zámky,
stejně bych zůstal stejný.
I kdybych z pěti žen udělal mamky,
semlely by mě tytéž mlejny.

Další články


Kam dál